Soubor předpisů IFRS se koncem listopadu 2009 rozšířil o novelu interpretace IFRIC 14.

Interpretace se týká programů dlouhodobých zaměstnaneckých požitků, a to těch, kde jsou požitky definované předem. Touto problematikou se primárně zabývá standard IAS 19, avšak IFRIC 14 má za úlohu řešit některé problémy, které by se mohly při aplikaci IAS 19 v praxi vyskytnout.

Podle IAS 19 se například může vykazovat jak aktivní, tak pasivní zůstatek programu – podle povahy buď v rámci majetku nebo závazků. V souladu se zásadou opatrnosti (podle níž by se majetek neměl v rozvaze vykazovat nadhodnocený) obsahuje IAS 19 blokující ustanovení, které omezuje hodnotu majetku z aritmetické hodnoty přebytku programu na hodnotu, kterou může účetní jednotka z tohoto přebytku reálně využít.

Například pokud je hodnota závazků programu k rozvahovému dni 120 000 € a hodnota majetku programu 135 000 €, je přebytek programu ve výši 15 000 €.

Poznámka: pro účely zjednodušení nebereme v úvahu tzv. nevykázané náklady minulé služby a ani nevykázané zisky a ztráty z pojistné matematiky, které bychom v souladu s IAS 19.54 jinak zohledňovat měli.

Jde však jen o matematický výsledek, což však nemusí nutně znamenat, že ve stejné hodnotě (15 000 €) dojde i k jeho vykázání v rámci majetku. Majetek je totiž podle IFRS možné vykázat jen tehdy, pokud se očekává, že společnost bude čerpat jeho ekonomický potenciál. V daném případě – pokud je sice program požitků v přebytku, ale účetní jednotka musí nadále přispívat ve výši, jako kdyby v přebytku nebyl, a ani se jí přebytek nebude refundovat, majetek vykázaný být nemůže – protože účetní jednotka z tohoto přebytku nemá ve skutečnosti nic. IAS 19.58 proto uvádí, že majetek může být vykázaný ve výši nižší hodnoty z:

1. přebytku (v našem uvažovaném příkladě 15 000 €) a
2. hodnoty nároků na refundaci, resp. na budoucí snížení plateb do programu.

Poznámka: Pokud by se tedy dal přebytek využít na snížení plateb v úhrnné výši 8 000 € a účetní jednotka by měla nárok na refundaci 2 000 €, vykáže se majetek z přebytku jen ve výši 10 000 €.

Po vydání standardu IAS 19 se však zjistilo, že hodnotu dostupných ekonomických užitků může omezit i požadavek na minimální příspěvky, které musí účetní jednotka zaplatit bez ohledu na existenci přebytku. V návaznosti na to byla vydána interpretace IFRIC 14, která uváděla, že pokud má účetní jednotka povinnost přispívat do programu zaměstnaneckých požitků a nemá možnost získat refundaci časti přebytku, stanoví se výše majetku z přebytku maximálně v hodnotě rozdílu mezi: