Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci žaloby proti České správě sociálního zabezpečení, která podala kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem se zrušuje a vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Řízení u správy sociálního zabezpečení

Žalobce byl u správy sociálního zabezpečení přihlášen jako malá organizace. Při komunikaci s orgány státní správy poukázal na absenci definice vyměřovacího základu organizace a malé organizace v zákoně č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti („zákon“) ve znění účinném pro období od 1.1.2007 do 30.6.2007, na protiústavnost zakotvení definice tohoto pojmu v nařízení vlády č. 39/2007 Sb., o způsobu určení vyměřovacího základu zaměstnavatele pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti („nařízení“). Z toho dovodil nemožnost za uvedenou dobu vyčíslit a odvést pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti („pojistné“).

V srpnu 2007 byla u žalobce provedena kontrola pojistného a plnění povinností v nemocenském pojištění. Při ní správa sociálního zabezpečení nezjistila za období konce roku 2006 žádný nedoplatek na pojistném. Dále správa sociálního zabezpečení v protokole o kontrole pojistného uvedla, že společnost od roku 2007 využila legislativního nedostatku spočívajícího v absenci definice vyměřovacího základu zaměstnavatele v zákoně a až do konce června 2007 odváděla pojistné pouze za zaměstnance. Konstatovala, že za měsíce leden 2007 až červen 2007 došlo k rozdílům ve vykázání a úhradě pojistného za malou organizaci ve výši 26 % z vyměřovacího základu. Při stanovení vyměřovacího základu za měsíc červenec 2007 malá organizace postupovala správně. Na základě uvedených výsledků kontroly pojistného vydala platební výměr.