S účinností od 1. 1. 2012 očekáváme novelu zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen ZP), která s sebou přinese celou řadu změn, jež se mimo jiné projeví také v oblasti cestovních náhrad. Některé změny jsou významné, v jiných případech je pouze upravena používaná terminologie.

Stejně jako v původní úpravě je i v novelizovaném znění zákoníku práce problematika cestovních náhrad řešena zvlášť pro podnikatelskou sféru a zvlášť pro nepodnikatelskou sféru. Pro zaměstnavatele v podnikatelské sféře je důležitá skutečnost, že poskytnuté cestovní náhrady nejsou předmětem daně ze závislé činnosti pouze do limitu stanoveného pro zaměstnance v nepodnikatelské sféře (viz příklad č. 2 a č. 6). Od roku 2012 je potřebné této skutečnosti věnovat ještě větší pozornost, protože rozdíly v poskytování cestovních náhrad se v obou sférách ještě více prohloubily.

V právní úpravě zákoníku práce platné do 31. 12. 2011 bylo sjednání pravidelného pracoviště pro účely poskytování cestovních náhrad řešeno v § 34 odst. 2 ZP a znění zákona přímo nezakazovalo sjednat pravidelné pracoviště v širším rozsahu, než je jedna obec.

Nově je problematika sjednání pravidelného pracoviště přesunuta do samostatného ustanovení § 34a ZP, kde je řešena obdobně jako do konce roku 2011 - ovšem s výjimkou, že pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad nesmí být sjednáno šířeji než jedna obec.