V souvislosti s novelou zákona o DPH od roku 2010 byly zakotveny podstatné změny týkající se podávání souhrnného hlášení. Některým otázkám v této oblasti je věnován následující příspěvek.
I. V jakých případech je nutno souhrnné hlášení podat?
Plátce je povinen podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnil:
a) dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě,
b) přemístění obchodního majetku do jiného členského státu,
c) dodání zboží kupujícímu při zjednodušeném postupu v třístranném obchodu podle § 17, pokud je plátce prostřední osobou v tomto obchodu, nebo
d) poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou služeb osvobozených od daně, pokud je povinen přiznat a zaplatit daň příjemce služby.
Základní změnou oproti dosavadní úpravě je tedy povinnost plátce podávat souhrnné hlášení v případě poskytnutí služeb, u nichž se stanoví místo plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, pokud je z těchto služeb povinen přiznat a zaplatit daň jejich příjemce.
Díky tomu, že zároveň se od roku 2010 podstatně změnila pravidla vymezující místo zdanitelného plnění, které je nově velice často mimo území ČR, je zavedení této nové povinnosti dost podstatné.
Co se neuvádí do souhrnného hlášení?
Do souhrnného hlášení se neuvádějí např.:
a) služby, které jsou v jiném členském státě osvobozeny od daně (§ 102 odst. 1 písm. d) zákona o DPH). (např. finanční a pojišťovací služby),
b) služby, u kterých není povinen daň přiznat příjemce.
Příklad č. 1
Společnost HHH, s. r. o., český plátce DPH, poskytla slovenskému plátci DPH službu účetního poradenství ve své kanceláři v ČR. Místo zdanitelného plnění je dle zákona o DPH na Slovensku, česká firma poskytnutí služby uvede do souhrnného hlášení. Poskytnutí služeb se v souhrnném hlášení vykazuje s novým kódem plnění „3“.
Aktuality
1 EUR
1 USD
1 GBP
100 RUB
100 JPY
