Orosená sklenka piva, lahodný vinný střik, osvěžující mojito – kdepak, nic takového asketický zákon o daních z příjmů nepodporuje.

Naše tělo je z velké části tvořeno vodou. Musíme proto pít a pít, podle lékařů alespoň 2 až 3 litry denně, v létě a při fyzické námaze ještě více. Vypít takovéto množství tekutiny naráz doma ještě před odchodem do práce dokáže jen málokdo a navíc to ze zdravotního hlediska není dobrý  nápad. Prospěšnější je průběžné popíjení během dne. Tomuto přirozenému fyziologickému požadavku vychází vstříc řada zaměstnavatelů umožňujících zaměstnancům nejrůznější formy příjmu tekutin během pracovní doby.

S účinností od 1. 1. 2008 bylo do § 25 odst. 1 ZDP stanovujícího daňově neuznatelné výdaje (náklady) doplněno nově písmeno zn), které zní: „hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti". A protože pro zaměstnavatele obecně daňově výhodné ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 5. ZDP má důležitý dovětek - „pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak" - nelze jej ani v tomto případě využít.

Z tohoto obecného pravidla o daňové neúčinnosti nápojů pro zaměstnance existují tři výjimky:

1. ochranné nápoje poskytované zaměstnancům podle § 8 a přílohy č. 1 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci (zrušilo nařízení vlády č. 178/2001 Sb.). Ty zůstávají daňovým výdajem zaměstnavatele dle speciálního § 24 odst. 2 písm. j) bod 1. ZDP. Pro zaměstnance jde o příjem, který není předmětem daně z příjmů podle § 6 odst. 7 písm. b) ZDP a díky tomu se nezahrnuje ani do pojistných vyměřovacích základů;
2. pitná voda v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnanců a zajištění předlékařské pomoci dle § 53 zmíněného nařízení vlády, tato je v prakticky stejném odvodově výhodném režimu jako ochranné nápoje. Nutno ale doplnit, že pitnou vodu definuje § 3 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, jako veškerou vodu v původním stavu nebo po úpravě, která je určena k pití, vaření, přípravě jídel a nápojů, a to bez ohledu na její původ, skupenství a způsob dodávání (ve smyslu Směrnice Rady 98/83/ES o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu).
   Za pitnou vodu se nepovažuje přírodní léčivý zdroj, přírodní minerální voda ani sycená voda (s bublinkami), voda ochucená, čaje apod. Naopak (stolní) vodu v barelech a menších PET lahvích, stejně jako klasickou vodu z vodovodního kohoutku lze považovat za pitnou vodu. Stejně tak jsou v tomto daňově výhodném režimu poměrně rozšířené velkoobjemové zásobníky pitné vody, které automat podle přání může vychladit pro osvěžení nebo naopak ohřát na kávu nebo instantní polévku;