Zákoník práce účinný od 1. ledna 2007 již vedlejší pracovní poměr neupravuje. Každý další pracovní poměr (ať u stejného zaměstnavatele nebo u jiného zaměstnavatele) se považuje za hlavní pracovní poměr, se stejnými právy a povinnostmi. Není tedy ani odlišně upraven počet možných odpracovaných hodin. Zákoník práce pouze v § 34b odst. 2 stanoví, že zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. Zaměstnanec v tomto dalším pracovním poměru bude mít nárok na stejný počet týdnů dovolené, jako v prvním pracovním poměru. Kolik dnů bude pro zaměstnance činit týden dovolené, zjistíte z celoročního průměru odpracovaných dnů. Rovněž počet hodin, za které zaměstnanci vyplatíte náhradu mzdy za čerpanou dovolenou stanovíte z celoročního průměru. Pokud zaměstnanec např. za rok 2012 odpracuje 182 dnů a celkový počet hodin bude činit 350, pak bude výpočet následující:
182 dnů / 52 týdny = 3,5 dne
Týdnem dovolené pro tohoto zaměstnance bude 3,5 dne. Pokud poskytujete zaměstnancům 4 týdny dovolené, bude mít nárok na 14 dnů dovolené.
Průměrný počet hodin na jeden den dovolené zjistíte takto:
350 odpracovaných hodin v roce / 261 pracovním dnem v roce 2012 = 1, 34 hodiny, zaokrouhleno 1, 5 hodiny
Za každý den dovolené obdrží zaměstnanec náhradu mzdy ve výši 1,5 hodinového průměrného výdělku.
Je samozřejmé, že počet odpracovaných dnů a hodin budete vědět až po skončení roku. Proto zaměstnanci poskytnete dovolenou na základě odhadu a po skončení roku buď zaměstnanec dočerpá dovolenou, na kterou mu skutečně vznikl nárok, nebo mu ze mzdy srazíte náhradu mzdy za dovolenou, kterou přečerpal.
Pokud zkratkou „VPP“, uvedenou v dotaze byla myšlena některá z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce nebo dohoda o pracovní činnosti), pak v případě dohody o provedení práce zaměstnanci nárok na dovolenou nenáleží a v případě dohody o pracovní činnosti pouze v případě, že je to v dohodě výslovně sjednáno. Zde je výpočet nároku stejný, jako u dalšího pracovního poměru.