Novela reaguje na početné výzvy, které kritizují existující předpisy IFRS (zejména v oblasti finančních nástrojů) za jejich těžkopádnost, složitost, nejasnost a neschopnost poskytnout reálný obraz finanční situace společností a finančních institucí.
Na druhé straně se má novela týkat pouze změn při oceňování a klasifikaci – úpravy potřebné pro modernizaci v oblasti znehodnocování a hedge accounting (zajišťovacího účetnictví) budou předmětem až dalších novel.
I když jsme o chystané novele informovali už po vydání její předlohy (exposure draft) v srpnu 2009, připomeňme její základní charakteristiky i změny, jimiž předloha od té doby prošla. V první řadě by novela měla zjednodušit klasifikaci finančních nástrojů. Současný počet kategorií (4 - přeceňování výsledků na fair value; určeno k prodeji; drženo do splatnosti; úvěry a půjčky) by se měl snížit – už i z toho důvodu, že dosud existovaly jen 2+1 oceňovací základny. Tím byla amortizovaná hodnota (amortized cost), reálná hodnota (fair value) a hodnota pořízení (cost). Protože hodnota pořízení se uplatňovala jen ve výjimečných situacích (např. pokud se z principu nedala použít amortizovaná hodnota a současně neexistovaly podklady pro uplatnění reálné hodnoty, např. v případě neobchodovaných akcií), používaly se ve větším rozsahu jen dvě běžné oceňovací základny. Novela proto uvažuje, že by existovaly i dvě kategorie finančních nástrojů: ty, které jsou oceňované v amortizované hodnotě, a ty, které jsou oceňované v reálné hodnotě.
Rozlišení je přitom závislé na více faktorech: jednak na tom, jestli nástroj splňuje určité základní znaky, a dále na tom, podle jakého podnikatelského modelu je tento nástroj spravován v rámci účetní jednotky. Současně se stanovují dva režimy pro nástroje oceňované v reálné hodnotě. V zásadě by se totiž měly všechny přeceňovat výsledkově (tedy s vlivem na výsledek hospodaření), avšak účetní jednotka bude mít při prvotním zaúčtování možnost volby tak, aby šly všechny změny reálné hodnoty do vlastního jmění, tedy kromě výsledku hospodaření. V takovém případě však není možná recyklace (což je fenomén, kdy se jednou vykáže změna reálné hodnoty ve vlastním jmění, a v jiném období, například při prodeji, se dostane do výsledku hospodaření). Kritéria pro rozlišování si můžeme uvést v následujícím schématu: