Při posuzování výdajů (nákladů) vynaložených poplatníkem v souvislosti s provedením určitého zásahu do majetku mohou z účetního a daňového pohledu nastat v zásadě tři možnosti, přičemž každá z nich má jiný účetní a daňový dopad. Jaké problémy a nejasnosti jsou spojeny s technickým zhodnocením, opravou nebo udržováním a jiným zásahem do majetku? Více se dozvíte v následujícím článku z časopisu Daňový TIP.

Při posuzování výdajů (nákladů), vynaložených poplatníkem v souvislosti s provedením určitého zásahu do vlastního nebo cizího majetku, mohou z účetního a daňového pohledu nastat v zásadě tři možnosti:

a) jedná se o technické zhodnocení,

b) jedná se o opravy nebo udržování,

c) nejedná se ani o technické zhodnocení, ani o opravy nebo udržování.

Každá z uvedených možností má jiný účetní a daňový dopad. S každou z těchto možností je však dlouhodobě spojena řada výkladových problémů a nejasností. Hlavní příčinou je nedostatečná legislativa, rozdílná právní úprava v účetních a daňových předpisech a množství rozdílných a protichůdných stanovisek a názorů k této problematice ze strany státní správy a odborné veřejnosti. Ani judikatura neposkytuje v této oblasti potřebnou oporu a jistotu jednotného výkladu základních pojmů a zákonných ustanovení. Důsledkem jsou mnohdy nepříliš oprávněné a málo odůvodněné daňové postihy poplatníků, nebo opačné případy bezdůvodného zvýhodnění poplatníků.

V praxi je docela běžné, že správce daně (případně odvolací orgán nebo soud) posuzuje konkrétní případ zcela opačně než poplatník. Nejčastěji k tomu dochází při posuzování výdajů (nákladů) souvisejících se zásahem do nemovitosti (stavby nebo pozemku), kdy je třeba správně odlišit výdaje na technické zhodnocení nemovitosti od výdajů (nákladů) na opravy nemovitosti nebo její údržbu. Záměna opravy za technické zhodnocení nebo naopak je častým

případem sporů poplatníků s pracovníky správců daně. Dochází k tomu zejména při souběhu oprav a technického zhodnocení.

Právní úprava technického zhodnocení

Technické zhodnocení je daňový pojem, který je vymezený pro účely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP"), ale tento daňový pojem je běžně používán i v účetních předpisech. Do 30. 4. 2004 bylo technické zhodnocení specielně vymezeno i pro účely daně z přidané hodnoty, a to v ustanovení § 2 odst. 2 písm. zh) zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH"), již žádné vymezení technického zhodnocení pro účely tohoto zákona neobsahuje, pouze v jednom ustanovení (§ 75 odst. 2) je odkazováno na vymezení pojmu technické zhodnocení podle § 33 ZDP.