Přenesení daňové povinnosti u stavebních a montážních prací

Ing. Václav Benda

Od 1. 1. 2012 nabyl účinnosti § 92e zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH), z něhož vyplývá režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění pro vymezené stavební a montážní práce. Režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění byl prakticky zaveden novelou zákona o DPH, která byla provedena zákonem č. 47/2011 Sb., s účinnosti od 1. 4. 2011 u vyjmenovaných zdanitelných plnění v tuzemsku. Jeho aplikace u stavebních a montážních prací však byla odložena až od 1. 1. 2012. K zavedení tohoto režimu u stavebních a montážních prací byla v listopadu 2011 zveřejněna metodická informace Ministerstva financí (MF) a Generálního finančního ředitelství (GFŘ), v níž jsou podrobněji vysvětlena pravidla tohoto zvláštního režimu a jeho praktické dopady na poskytovatele i příjemce stavebních a montážních prací. V následujícím článku jsou praktické dopady režimu přenesení daňové povinnosti u stavebních a montážních prací na příjemce plnění vysvětleny s využitím praktických příkladů.

Směrnice rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen Směrnice k DPH) v článku 199 umožňuje členským státům stanovit, že u vyjmenovaných plnění je osobou povinnou přiznat a zaplatit daň osoba povinná k dani, pro niž je zdanitelné plnění uskutečněno. Členské státy