Jedním z problémů, s nimiž se účetní jednotky při účtování o finančních nástrojích setkávají, je přílišná komplexnost až těžkopádnost definicí finančních aktiv a finančních závazků.

Přes tuto těžkopádnosti však občas dochází k tomu, že v praxi se definice míjejí účinkem.

Příkladem těžkopádnosti definicí finančních nástrojů jsou třeba práva na emitované podíly. Například pokud má držitel kmenové akcie právo získat za každých 10 svých akcií 1 nově emitovanou, a to za zvýhodněných podmínek, vzniká otázka, jestli je toto právo z pohledu podniku finančním závazkem, nebo podílovým nástrojem. Na první pohled jednoduchá otázka má svůj praktický dopad – v případě, že půjde o finanční závazek, zvyšuje se zadluženost podniku, což může v některých případech vést až k výzvě k předčasnému splacení všech úvěrů a půjček, které společnost má. Naopak v případě, že půjde o podílové nástroje (tedy nástroje vykazované ve vlastním jmění), mohou se některé z ukazatelů dokonce zlepšit, protože poměr mezi závazky a vlastním jměním se v tomto případě snižuje.

V současnosti platná definice finančních závazků podle IAS 32 uvádí (IAS 32.11), že za finanční závazek se považuje i derivát (a tím možnost získání nových akcií z pohledu existujících vlastníků je), pokud může nebo má být vypořádán jinak než výměnou fixní částky peněz nebo jiných finančních aktiv za fixní objem vlastních podílových nástrojů společnosti (která o tomto derivátu účtuje). Tato definice má svou logiku, protože v podstatě znamená, že pokud nejde o koupi podílových nástrojů za pevně stanovenou cenu, jde vždy o finanční závazky. V praxi však vznikla otázka, jak se má postupovat, pokud je cena podílových nástrojů vyjádřena v cizí měně (např. 100 USD / akcii) – protože v takovém případě by (z pohledu funkční měny podniku, např. eura) nemuselo platit, že cena je pevně stanovena.

Z uvedených důvodů vydala IASB v říjnu 2009 novelu standardu IAS 32, která uvedenou definici doplňuje tak, že práva, opce a warranty určené k získání fixního objemu podílových nástrojů za fixní částku vyjádřenou v jakékoli měně jsou chápány též jako podílové nástroje. Kvůli tomu, aby se neotevřela cesta pro zahrnutí mezi podílové nástroje i těch derivátů, o nichž IASB neuvažovala a ani neměla v úmyslu je mezi podílové nástroje zařadit, se do definice doplňuje ještě jedna podmínka: "...o podílové nástroje půjde jen tehdy, pokud práva, opce nebo warranty přidělí účetní jednotka jednotlivým vlastníkům, a to proporcionálně podle jejich zastoupení v příslušné kategorii podílových nástrojů." Jinak řečeno se toto ustanovení bude týkat jen případů, v nichž účetní jednotka garantuje práva na nově emitované podílové nástroje všem už existujícím vlastníkům kmenových a jiných akcií a netýká se jiných derivátů, s nimiž může účetní jednotka přicházet do styku.