Bezhotovostní zasílání mzdy na bankovní účet zaměstnance je v současné době běžnou praxí řady společností. Zaměstnavatelé však často berou zasílání mzdy na účet zaměstnance jako určitou samozřejmost, aniž by dodržovali správný postup a uvědomovali si možná rizika tohoto způsobu úhrady mzdy.

DOHODA NEBO ŽÁDOST O VÝPLATU MZDY NA BANKOVNÍ ÚČET

Dle § 142 odst. 2 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů; dále také jen „ZP“) se mzda vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li dohodnuta jiná doba a jiné místo výplaty.

Na základě § 143 ZP přitom platí, že na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen při výplatě mzdy, popřípadě jiných peněžitých plnění po provedení případných srážek ze mzdy, poukázat částku určenou zaměstnancem na svůj náklad a nebezpečí na jeden účet zaměstnance u banky nebo spořitelního či úvěrního družstva, a to nejpozději v pravidelném termínu výplaty mzdy, pokud se zaměstnancem písemně nesjedná pozdější termín. Na základě výše uvedeného tak platí základní zásada, že mzda by měla být vyplácena na pracovišti a v pracovní době.

Ačkoli se na první pohled jeví jako nepodstatné, zda je výplata na účet prováděna na základě formální žádosti zaměstnance či na základě vzájemné dohody zaměstnance a zaměstnavatele, obě tyto formy mají odlišný právní režim. Pokud je mzda vyplácena na účet na základě žádosti zaměstnance, které zaměstnavatel vyhoví, může zaměstnanec svoji žádost kdykoli zrušit či změnit, což může vést k praktickým problémům zejména s ohledem na možné časté změny žádosti či změny provedené na poslední chvíli před výplatním termínem. Naproti tomu, pokud je výplata na účet mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnuta, pak je možné tuto dohodu změnit opět pouze dohodou, tedy nikoli na základě jednostranné žádosti zaměstnance.