Ne všechny zůstatkové ceny mohou snížit základ daně. Je vhodné je členit na daňové a účetní – jak na to v praxi?
|
Přiznáte raději více, abyste neměli problémy s FÚ?
S příručkou Daňově uznatelné náklady nemusíte - bude Vám oporou při kontrole!
|
Za zůstatkovou cenu se pro účely ZDP považuje podle ustanovení § 29 odst. 2 ZDP rozdíl mezi vstupní cenou hmotného majetku a celkovou výší odpisů stanovených podle ustanovení ZDP. Pro fyzické osoby je důležité, že do celkové výše odpisů se započítává i část odpisů neuplatněná jako náklad při odpisování majetku, který je používán k zajištění zdanitelného příjmu pouze částečně a rovněž odpisy vypočítané pouze evidenčně ve zdaňovacích obdobích, kdy poplatník uplatňoval výdaje procentem z příjmů.
Při zkoumání možností uplatnění zůstatkové ceny jako položky snižující základ daně je třeba si uvědomit, že ZDP pracuje s pojmem „hmotný majetek", který je definován v § 26 odst. 2 a 3 ZDP a liší se od vymezení pojmu „dlouhodobý hmotný majetek" používaného v účetních předpisech.
Zůstatková cena snižující základ daně
Možnost snížení základu daně o daňovou zůstatkovou cenu hmotného majetku upravuje ZDP v ustanovení § 24 odst. 2 takto:
Výdaji vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů jsou také:
Při částečném prodeji nebo zlikvidování hmotného majetku je výdajem (nákladem) poměrná část zůstatkové ceny. Zůstatkovou cenu nebo její část nelze uplatnit v případě, kdy je stavební dílo (dům, budova, stavba) likvidováno zcela nebo zčásti v souvislosti s výstavbou nového stavebního díla nebo jeho technickým zhodnocením.
Příklad