dnes je 31.10.2024

Input:

Nález 190/2007 SbNU, sv.47, K otázce tzv. slovenských důchodůK závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 47, nález č. 190

IV. ÚS 301/05

K otázce tzv. slovenských důchodů
K závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu

Ačkoliv mají nálezy Ústavního soudu precedenční účinky, není porušením čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky takový výjimečný postup obecného soudu, jenž právní názor v nálezu vyjádřený odmítne respektovat, pakliže je z opodstatněných a důkladně vysvětlených důvodů přesvědčen o tom, že je nutno právní závěry prezentované Ústavním soudem revidovat. Důvodem ospravedlňujícím takový postup však nejsou pouhá tvrzení obecného soudu, že právní názory Ústavního soudu jsou argumentačně nezpochybnitelné, že judikatura Ústavního soudu je v připodobitelných věcech nekonzistentní a že je respektuhodná, jen naznačuje-li podrobně další rozhodovací praxi.

V projednávané věci by proto došlo k porušení čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky, pokud by Nejvyšší správní soud založil odmítnutí respektu k judikatuře Ústavního soudu toliko na těch jím (nesprávně) vytýčených podmínkách, za jejichž splnění teprve prý může názor Ústavního soudu reflektovat. Protože však Nejvyšší správní soud kromě těchto tezí předložil vlastní konkurující úvahy, jimiž se snažil vyvrátit dosavadní judikatorní závěry Ústavního soudu, přičemž Ústavní soud je přesvědčen, že tyto úvahy prezentoval Nejvyšší správní soud v upřímném přesvědčení o jejich správnosti, přičemž je podložil dostačujícím odůvodněním, neshledal Ústavní soud porušení citovaného článku Ústavy České republiky.

Ústavní soud nemůže v otázce aplikace Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení souhlasit s názorem Nejvyššího správního soudu, dle něhož argumenty a důvody v dosavadní judikatuře Ústavního soudu nebyly natolik jasné a konzistentní, aby informovaly obecné soudy o tom, co od nich vyžaduje při jejich rozhodování ústavně konformní výklad relevantní právní úpravy. Navíc konkurující úvahy Nejvyššího správního soudu jej nepřesvědčily o potřebě modifikovat vlastní rozhodovací praxi opírající se o ústavněprávní výklad řešené problematiky.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 13. listopadu 2007 sp. zn. IV. ÚS 301/05 ve věci ústavní stížnosti Ing. M. G. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005 č. j. 6 Ads 62/2003-31 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2003 č. j. 4 Cad 59/2003-16, vydaným ve věci stěžovatelčiny žádosti o přiznání vyrovnávacího přídavku k důchodu.

Výrok

I. Nerespektováním základních práv stěžovatelky zakotvených v čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod uplatnil Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 23. 2. 2005 č. j. 6 Ads 62/2003-31 státní moc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl.2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čímž porušil i právo stěžovatelky zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005 č. j. 6Ads 62/2003-31 se ruší.

III. Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2003 č.

Nahrávám...
Nahrávám...