dnes je 28.3.2024

Input:

č. 1233/2007 Sb. NSS, Správní trestání: odborný dozor nad bezpečností práce

č. 1233/2007 Sb. NSS
Správní trestání: odborný dozor nad bezpečností práce
Pracovní právo: práce přesčas
k § 96 odst. 1 zákoníku práce (č. 65/1965 Sb.)
Pouhé zjištění, že celkový objem práce přesčas u jednotlivých zaměstnanců překračuje limity pro nařízenou práci přesčas dle § 96 odst. 1 zákoníku práce (č. 65/1965 Sb.), nepostačuje pro závěr, že se zaměstnavatel dopustil porušení tohoto ustanovení. Je totiž třeba dále zkoumat, zda se v daném případě nejednalo o práci přesčas vykonávanou se souhlasem zaměstnanců ve smyslu § 96 odst. 2 a 4 téhož zákona.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, čj. 10 Ca 188/2005-42)
Prejudikatura: srov. Soudní judikatura ve věcech správních č. 393/1999.
Věc: Akciová společnost O. proti Státnímu úřadu inspekce práce o uložení pokuty.

Inspektorát bezpečnosti práce pro hlavní město Prahu dne 27. 10. 2004 uložil žalobci dle § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce (dále též „zákon o státním odborném dozoru nad bezpečností práce), pokutu ve výši 400 000 Kč za porušení § 90 odst. 1 a 2, § 92 odst. 1 a § 96 odst. 1 a 2 zákoníku práce (č. 65/1965 Sb.). Tohoto porušení se měl žalobce dopustit tím, že nezajistil, aby jeho zaměstnanci měli mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin po sobě jdoucích během 24 hodin, dále tím, že nezajistil, aby zaměstnanci měli zákonem stanovený nepřetržitý odpočinek v týdnu během každého období sedmi po sobě jdoucích kalendářních dnů v trvání alespoň 35 hodin, a konečně tím, že nařizoval práci přesčas, která činila více než 8 hodin v jednotlivých týdnech.
Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí Český úřad bezpečnosti práce dne 14. 4. 2005 zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V odůvodnění svého rozhodnutí zejména konstatoval, že možnost nařídit práci přesčas, jak ji upravuje zákoník práce, by měla být využívána jen výjimečně, nemá být dopředu plánována a nemá být pravidelnou součástí pracovní doby či výdělku. Omezení na 8 hodin v kalendářním týdnu vyplývá rovněž ze směrnice č. 93/104/ES, o některých aspektech úpravy pracovní doby, která v čl. 6 stanoví maximální délku týdenní pracovní doby tak, že průměrná délka pracovní doby pro každé období sedmi dnů, včetně přesčasů, nepřekročí 48 hodin. Chce-li zaměstnavatel vést odděleně nařízenou a dohodnutou práci přesčas, není nutná písemná forma souhlasu zaměstnance, nicméně souhlas zaměstnance by měl být vždy prokazatelný a nezpochybnitelný. Cílem uvedených omezení práce přesčas a stanovení minimální doby odpočinku je ochrana před poškozením zdraví a snížení rizikovosti práce a dále zabránění tzv. nucené práci, zmiňované rovněž čl. 28 Listiny základních práv a svobod. Z těchto důvodů leží důkazní břemeno, pokud jde o dobrovolnost práce přesčas, na zaměstnavateli.
Proti rozhodnutí Českého úřadu bezpečnosti práce brojil žalobce žalobou, ve které mimo jiné namítal, že odvolací orgán, ani správní orgán I. stupně, nepřihlédl ke kolektivní smlouvě dojednané s odbory žalobce, která upravovala pracovní podmínky zaměstnanců, včetně doby práce přesčas, v mezích zákoníku práce. V té
Nahrávám...
Nahrávám...