dnes je 28.3.2024

Input:

č. 3200/2015 Sb. NSS, Řízení před soudem: přezkoumatelnost výkladu a aplikace neurčitého právního pojmu

č. 3200/2015 Sb. NSS
Řízení před soudem: přezkoumatelnost výkladu a aplikace neurčitého právního pojmu
Mezinárodní ochrana: „případ hodný zvláštního zřetele“; humanitární azyl
k § 75 a § 78 odst. 1 větě druhé a odst. 5 soudního řádu správního
Na rozdíl od omezeného soudního přezkumu správního uvážení (§ 78 odst. 1 druhá věta s. ř. s.) jsou výklad neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na konkrétní skutkový stav v souladu s § 75 s. ř. s. plně a meritorně přezkoumatelné soudem. Zruší-li soud rozhodnutí správního orgánu, nebo vysloví-li jeho nicotnost, je v dalším řízení správní orgán podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán výkladem neurčitého právního pojmu, jak jej provedl soud, i jeho posouzením, zda skutkové okolnosti případu tento pojem naplňují, či nikoliv.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2015, čj. 1 Azs 200/2014-27)
Prejudikatura: č. 375/2004 Sb. NSS a č. 3073/2014 Sb. NSS; rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 5. 2008, N. proti Spojenému království (stížnost č. 26565/05, ECHR 2008), rozsudky ze dne 2. 5.1997, D. proti Spojenému království (stížnost č. 30240/96, Reports 1997-III), rozhodnutí o přijatelnosti ze dne 24. 6. 2003, Arcila Henao proti Nizozemí (stížnost č. 13669/03) a ze dne 22. 6. 2004, Ndangoya proti Švédsku (stížnost č. 17868/03).
Věc: Baktygul A. (Kyrgyzstán) proti Ministerstvu vnitra ČR o udělení mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalovaného.

Žalovaný v rozhodnutí ze dne 22. 4. 2013 rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany žalobkyni. Podle jeho názoru nesplnila podmínky § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Součástí spisového materiálu, na jehož základě žalovaný rozhodoval, byly i lékařské zprávy o zdravotním stavu žalobkyně. Z nich vyplývá, že u žalobkyně byla diagnostikovaná chronická posttraumatická porucha a hepatitis typu C.
Žalovaný si v rámci správního řízení opatřil informaci organizace „International SOS“ ze dne 24. 2. 2012, ze které vyplývá, že v Kyrgyzstánu jsou antidepresiva, která žalobkyně užívá v ČR, dostupná. Stejné ale nelze říci o lécích v případě interferonové léčby hepatitidy typu C. Nicméně z informací a lékařských zpráv dodaných žalobkyní nevyplývalo, že by její zdravotní stav bez jakýchkoliv pochyb tuto léčbu v budoucnu vyžadoval. Daná léčba navíc podle žalovaného není garantována ani občanům ČR. Z pouhých spekulací o její potřebě proto podle jeho názoru nešlo dovodit důvod zvláštního zřetele hodný pro udělení humanitárního azylu. Jeho účelem není poskytování výhodnější léčby v rámci zdravotního systému ČR pro žadatele o mezinárodní ochranu. Žalobkyně v době rozhodování žalovaného nebyla v ohrožení života, a nebyla by mu vystavena ani v případě návratu do Kyrgyzstánu. Podle žalovaného jí ani nehrozilo, že by jí nebyla poskytnuta nezbytná zdravotní péče na odpovídající úrovni.
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného u Městského soudu v Praze. Vytýkala mnohá procesní pochybení a namítala, že splňuje podmínky pro udělení azylu stanovené v § 12 zákona o azylu stejně jako podmínky pro doplňkovou ochranu podle § 14a téhož zákona. Žalovaný také podle ní řádně
Nahrávám...
Nahrávám...