č. 3827/2019 Sb. NSS, Daň z nemovitostí: poplatník daně z nemovitých věcí; skutečný vlastník nemovité věci
č. 3827/2019 Sb. NSS
Daň z nemovitostí: poplatník daně z nemovitých věcí; skutečný vlastník nemovité věci
k § 3 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném k 15. 9. 2017
Poplatníkem daně z nemovitých věcí podle § 3 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, je skutečný vlastník nemovité věci, nikoliv pouze osoba evidovaná v katastru nemovitostí, a to i tehdy, je-li existence vlastnického práva deklarována zpětně, s účinky ex tunc. Lhůta pro přiznání a placení daně však poplatníkovi začne běžet teprve od okamžiku, kdy je najisto postaveno, že byl v daném zdaňovacím období vlastníkem nemovité věci, tedy zpravidla od právní moci rozhodnutí, kterým je tato skutečnost deklarována.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2018, čj. 7 Afs 351/2018-32)
Prejudikatura: č. 871/2006 Sb. NSS, č. 979/2006 Sb. NSS a č. 1358/2007 Sb. NSS.
Věc: Jaroslav L. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o doměření daně, o kasační stížnosti žalobce.
Při nedobrovolné veřejné dražbě konané dne 7. 9. 2007 žalobce pozbyl vlastnické právo ke stavbě v katastrálním území obce Písek (dále jen „stavba“). Okresní soud v Písku však rozsudkem ze dne 24. 11. 2014, čj. 6 C 227/2007-507, konstatoval neplatnost nedobrovolné veřejné dražby (rozsudek nabyl právní moci dne 26. 10. 2015). Finanční úřad pro Jihočeský kraj, územní pracoviště ve Strakonicích (dále jen „správce daně“), následně dospěl k závěru, že žalobce v důsledku rozsudku Okresního soudu v Písku vlastnického práva ke stavbě nikdy nepozbyl, a platebními výměry ze dne 8. 2. 2017 doměřil žalobci daň z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2014 (ve výši 35 949 Kč) a 2015 (ve výši 35 949 Kč). Žalovaný zamítl dne 15. 9. 2017 žalobcovo odvolání a napadená rozhodnutí správce daně potvrdil.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Konstatoval, že určení neplatnosti veřejné dražby má účinky ex tunc, neboť neplatná dražba nebyla způsobilá vyvolat zamýšlené právní následky. Žalobce proto vlastnické právo ke stavbě nikdy nepozbyl. Po určitou dobu mu sice bylo bráněno v uskutečňování plného panství nad nemovitostí, to však nebránilo tomu, aby byl nadále poplatníkem daně, neboť § 8 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, označuje za poplatníka toliko „vlastníka“ zdanitelné stavby nebo zdanitelné jednotky a dále nespecifikuje, že by mu musela zároveň svědčit veškerá práva z vlastnictví plynoucí. Nezákonná veřejná dražba proto zasáhla do žalobcových práv, na svých právech byl však zkrácen tím, že nemohl fakticky vlastnické právo ke stavbě vykonávat, a nikoliv povinností zaplatit daň z nemovitých věcí. Daňové právo tudíž nepředstavuje prostředek nápravy zmíněné nezákonnosti; ten musí žalobce hledat v příslušných institutech soukromého práva.
Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Účinky rozsudku Okresního soudu v Písku nastaly podle něj ex nunc, a proto dražba, jejíž…
