dnes je 29.3.2024

Input:

§ 69-72 Neplatné rozvázání pracovního poměru

11.1.2012, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 14 minut

2.2.69
§ 69–72 Neplatné rozvázání pracovního poměru

JUDr. Vladimír Treybal

Úplné znění

Díl 9
Neplatné rozvázání pracovního poměru

§ 69

  1. (1) Dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.
  2. (2) Přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.
  3. (3) Rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou,
    1. byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby,

    2. byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.

§ 70

  1. (1) Dal-li zaměstnanec zaměstnavateli neplatnou výpověď nebo zrušil-li neplatně zaměstnanec pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době a zaměstnavatel oznámil zaměstnanci bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby dále konal svou práci, pracovní poměr trvá i nadále. Nevyhoví-li zaměstnanec výzvě zaměstnavatele, má zaměstnavatel právo na něm požadovat náhradu škody, která mu tím vznikla, ode dne, kdy mu oznámil, že trvá na dalším konání práce.
  2. (2) Rozvázal-li zaměstnanec pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnavatel netrvá na tom, aby zaměstnanec u něho dále pracoval, platí, pokud se se zaměstnancem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou,
    1. byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby,

    2. byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit.

  3. (3) V případech uvedených v odstavci 2 nemůže zaměstnavatel vůči zaměstnanci uplatňovat náhradu škody.

§ 71

Při neplatné dohodě o rozvázání pracovního poměru se postupuje při posuzování práva zaměstnance na náhradu ušlé mzdy nebo platu obdobně jako při neplatné výpovědi dané zaměstnanci zaměstnavatelem (§ 69). Zaměstnavatel právo na náhradu škody pro neplatnost dohody uplatňovat nesmí.

§ 72

Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

Komentář
Komentář
  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce

    • § 48-66 – skončení pracovního poměru

    • § 257 – rozsah náhrady škody

Komentář
Komentář

Neplatné rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem

Ustanovení § 69 řeší situaci, kdy neplatně rozváže pracovní poměr zaměstnavatel. Toto ustanovení upravuje specifické nároky zaměstnance, se kterým zaměstnavatel neplatně zrušil pracovní poměr tedy:

  • dal neplatnou výpověď,

  • zrušil neplatně okamžitě pracovní poměr,

  • zrušil neplatně pracovní poměr ve zkušební době.

O neplatnosti právního úkonu může závazně rozhodnout jedině soud. Pokud se zaměstnanec, ať už oprávněně, či neoprávněně domnívá, že s ním zaměstnavatel skončil pracovní poměr neplatně, musí se rozhodnout, zda:

  • povede soudní spor o určení neplatnosti skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele,

  • bude trvat na dalším zaměstnávání.

Lhůta k uplatnění neplatnosti u soudu

Zaměstnanci se v obdobných případech snaží stěžovat si na neplatné rozvázání pracovního poměru u úřadů práce, u inspektorátů práce nebo u jiných věcně nepříslušných státních institucí. Neplatnost rozvázání pracovního poměru je však podle § 72 ZP třeba uplatnit vždy pouze u soudu, a to nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Tato lhůta je prekluzívní.

Zaměstnanec trvá na dalším zaměstnávání

Pokud zaměstnanec, který se domnívá, že s ním zaměstnavatel neplatně rozvázal pracovní poměr, oznámí písemně zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Tato náhrada přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy písemně oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Pokud zaměstnanec, kterému zaměstnavatel umožní pokračovat v práci, nebude ochoten nastoupit zpět do práce, anebo ji například pro pracovní neschopnost nemůže konat, náhrada mzdy podle § 69 ZP mu nepřísluší.

Nově zákoník práce umožňuje zaměstnavateli (§ 69 odst. 2), aby se u soudu domáhal snížení náhrady mzdy, pokud její výplata trvá déle než šest měsíců. O míře případného snížení náhrady mzdy tedy může rozhodnout jedině soud, který při svém rozhodování přihlíží k okolnostem každého jednotlivého případu. Jde zejména o posouzení zaměstnancova chování během vyplácení náhrady mzdy, tedy zda byl výdělečně činný jinak, zda se snažil o návrat do práce, avšak zaměstnavatel mu to neumožnil, a další podobné okolnosti.

Zaměstnanec netrvá na dalším zaměstnávání

Byl-li pracovní poměr rozvázán ze strany zaměstnavatele (podle mínění zaměstnance) neplatně a zaměstnanec netrvá na dalším zaměstnávání, respektive neoznámí písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně jinak, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, a to

  • byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby,

  • byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit – v těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.

Řešení dohodou

Kdykoliv však může být v případě sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru uzavřena dohoda o skončení pracovního poměru podle § 49 ZP, čímž se problém neplatnosti zhojí. Taková dohoda o skončení pracovního poměru by měla mít vždy přednost před soudním sporem, protože je možné dohodnout jak datum skončení pracovního poměru, tak i případnou náhradu mzdy, která bude poskytnuta zaměstnanci.

Faktický pracovní poměr

Zaměstnanci ve faktickém pracovním poměru nenáleží žádné nároky na náhradu mzdy v případě ukončení tohoto pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, neboť nelze posoudit, zda jde o neplatné skončení pracovního poměru podle příslušných ustanovení zákoníku práce. Od faktických pracovních poměrů je třeba odlišit pracovní poměry, kde obsah pracovní smlouvy byl sjednán ústně, byť zákon stanoví povinnost uzavřít pracovní smlouvu vždy písemně.

Náhrada mzdy

Podle judikatury platí, že jestliže se zaměstnanec domáhá u soudu vyslovení neplatnosti rozvázání pracovního poměru a přiznání náhrady mzdy a soud shledá, že je žaloba v otázce rozvázání pracovního poměru důvodná, rozhodne o nároku na náhradu mzdy podle stavu, který je v době vyhlášení rozsudku. Po tomto dni se řídí vztahy mezi účastníky pracovního poměru zejména pracovní smlouvou. Jestliže z obsahu žaloby vyplývá, že se zaměstnanec domáhá neplatnosti výpovědi proto, že chce i nadále zůstat u zaměstnavatele zaměstnán, anebo že se zaměstnanec domáhá vyslovení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, pak je nutno mít za to (s tím, že případné pochybnosti odstraní soud v průběhu řízení), že se uplatňuje i nárok na náhradu mzdy. Stejně bude předmětem žaloby o neplatnost zrušení pracovního poměru, i když zaměstnanec svůj návrh formuluje tak, že se domáhá přiznání náhrady mzdy, přičemž tento návrh opírá o skutkové tvrzení, že s ním zaměstnavatel neplatně rozvázal pracovní poměr, a o další skutečnosti významné z hlediska vzniku nároku na náhradu mzdy. Požadavek zaměstnance, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, není uplatněn již tím, že zaměstnanec podal u soudu jen žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Oznámení zaměstnance, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, nahrazuje jen taková žaloba, v níž zaměstnanec uplatnil též náhradu mzdy ve smyslu § 69 odst. 1 ZP.

Nově bylo do § 69 doplněno ustanovení (odst. 2), na jehož základě se může zaměstnavatel domáhat u soudu snížení náhrady mzdy, pokud doba její výplaty přesáhla šest měsíců. Soud při svém rozhodování o takovém návrhu zaměstnavatele bude postupovat individuálně podle toho, jak se zaměstnanec v době vyplácení náhrady mzdy choval, tedy zda se bezdůvodně nebránil návratu do práce, zda byl výdělečně činný jinde, kolik si vydělal apod. Tímto opatřením se má zabránit spekulativnímu chování zaměstnance směřujícímu k získání finančních výhod tím, že vedle náhrady mzdy bude mít i jiný výdělek, nebo prostě k tomu, že si udělá „dovolenou“ na účet zaměstnavatele.

Náhrada mzdy může být zaměstnanci přiznána, jen jestliže je splatná v době vydání soudního rozhodnutí. Nemůže být zásadně přiznána jako opětující se dávka do budoucna.

Návrat bezdůvodně propuštěného zaměstnance

Ve výroku rozsudku zjišťujícího další trvání pracovního poměru není třeba vyslovit povinnost zaměstnavatele vzít bezdůvodně propuštěného zaměstnance zpět do práce, stejně jako není třeba vyslovit trvání ostatních povinností a práv účastníků pracovního poměru. Vyslovuje-li soud ve svém určujícím výroku bezúčinnost propuštění a další trvání pracovního poměru, je nezbytným důsledkem tohoto určení také skutečnost, že trvají i všechna práva a povinnosti z tohoto pracovního poměru, tedy i povinnost zaměstnavatele vzít zpět do práce bezdůvodně propuštěného zaměstnance a tomu korespondující právo zaměstnance pracovat dále v zaměstnání. Jestliže zaměstnavatel nesplní tuto povinnost, vznikne zaměstnanci nárok na náhradu mzdy. Jedině tento nárok může zaměstnanec vymáhat soudní cestou. zákoník práce upravuje nároky z neplatného

Nahrávám...
Nahrávám...