č. 701/2005 Sb. NSS, Daňové řízení: neurčitý právní pojem
č. 701/2005 Sb. NSS
Daňové řízení: neurčitý právní pojem
Daň z příjmů: krácení daňové povinnosti jiným způsobem
k § 23 odst. 10 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
I. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit.
II. Veřejný zájem na výběru daní nelze v obecné rovině spatřovat pouze v zájmu státu, ale rovněž v potřebě spravedlivě vymezit práva a povinnosti osob, které daňová povinnost stíhá. Rozsah a obsah podmínek pro stanovení daní je přitom možno definovat jen zákonem, přičemž je třeba zachovat požadavek právní jistoty a předvídatelnosti aktů veřejné moci.
III. Zaúčtoval-li daňový subjekt nepeněžitý vklad (řádně oceněný ve smyslu § 59 obchodního zákoníku) v souladu s účetními předpisy a následně jej při prodeji zboží uplatnil do daňových nákladů ve výši odpovídající znaleckému posudku, nelze dospět k závěru, že „krátil daň jiným způsobem“ (§ 23 odst. 10 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, čj. 5 Afs 151/2004-73)
Věc: Akciová společnost J. v P. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad v Písku rozhodnutím ze dne 4. 8. 2003 snížil žalobci daňovou ztrátu na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2000 o částku 391 375 Kč; rozhodnutím z téhož dne dodatečně žalobci vyměřil daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2001 ve výši 313 100 Kč a současně zrušil daňovou ztrátu ve výši 2 054 611 Kč. V průběhu daňové kontroly totiž dospěl k závěru, že žalobce neprokázal k výzvě zaslané mu v souladu s § 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“, „d. ř.“), že ceny zboží stanovené ve znaleckých posudcích odpovídají účelu, pro které je žalobce použil, neboť se jedná o ceny, za které se zboží prodává konečnému spotřebiteli; žalobce naopak prodává zboží dalším obchodníkům, kteří je dále prodávají. Pro stanovení daňové povinnosti použil správce daně cenu, kterou stanovil přepočtem nákladů na zboží žalobcem prodané v roce 2000 a 2001 porovnáním cen, za které bylo možno dotčené zboží pořídit a které byly dosaženy při prodeji zboží odběrateli Ing. K., tj. které správce daně zjistil z vystavených faktur.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 1. 2004 bylo zamítnuto odvolání, kterým se žalobce domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí. Žalovaný dospěl k závěru, že správce daně postupoval v souladu s § 23 odst. 10 zákona ČNR č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů (dále jen „zákon č. 586/1992 Sb.“); konstatoval, že ani řádně vedené účetnictví nebrání posouzení transakce provedené žalobcem jako krácení daně jiným způsobem. Za podstatné přitom považoval zjištění, že ocenění předmětného vkladu zboží do základního kapitálu společnosti cenami obsaženými ve znaleckých posudcích mělo za následek nepoměr nákladů a výnosů. Ze srovnání cen, za které prodával vkladatel, cen, za které předmětné zboží nakupoval žalobce, a cen zahrnovaných do daňových nákladů u…
