dnes je 28.3.2024

Input:

Abeceda DPH

1.4.2019, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 72 minut

3.1.443 Abeceda DPH

Ing. Jan Ambrož

V této části rozebíráme význam pojmů pro účely daně z přidané hodnoty, které jsme pro výklad označili jako kategorie. V každé se odvoláváme na konkrétní paragrafy zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále „zákona”).

Rada
Tento zvolený způsob výkladu zákona by měl každému zpřístupnit text zákona o dani z přidané hodnoty a jeho realizaci v praxi.

Novela

Kategorie jsou vysvětleny v abecedním pořadí s tím, že jsou označeny „*”, pokud novela zákona s účinností od 1. dubna 2019 významně upravila nebo doplnila dříve platné postupy.

Pozor!
Kategorií je více než 130 (!), a tak je nabídnuta významná pomoc pro pochopení zákona o dani z přidané hodnoty jako takového, ale též téměř tří set (!) novinek, které s sebou přinesla tato novela zákona.

Termíny

Uvádíme řadu termínů (lhůt), významných pro daň z přidané hodnoty, před a po účinnosti novely. Některé rekapitulujeme v následujících tabulkách, protože jsou velmi podstatné a daňové subjekty se jimi musí řídit.

Do 31. 3. 2019

Jak vyplývá z přechodných ustanovení a některých konkrétních paragrafů zákona, sledujeme různé časové testy, které musíme brát v úvahu i nyní po novele zákona.

Termín Komentář 
1. 7. 2017  V několika případech je zmíněna zásadní novela účinná právě od 1. 7. 2017, neboť s řadou tehdejších novinek mají plátci a jiné osoby stále problémy.  
1. 1. 2019  Nebo přesněji do 31. 12. 2018 bylo možné u společností používat „starý” nebo „nový” model. V letošním roce to již není povoleno.  
1. 2. 2019  Změna sazby daně u hromadné pravidelné dopravy.  

Od 1. 4. 2019

Také od tohoto data, pro mnohé překvapivě, jsou stanoveny lhůty ovlivňující používané mechanismy pro daň z přidané hodnoty, které vyplývají z novely.

Termín Komentář 
1 měsíc  Správa daní doplní registr podle § 98.  
3 měsíce  Pro zrušení registrace podle posledního bodu přechodných ustanovení u vybraných plátců, kteří nemají sídlo v tuzemsku.  
6 měsíců  Tak dlouhé přechodné období nabízí novela pro změnu koeficientů k výpočtu výše daně, je-li základem daně cena včetně daně (§ 37).  
9 měsíců  Přesněji do 31. 12. 2019, údaje za kalendářní rok, protože několik parametrů, které novela změnila, se počítá za celý rok. Jedná se o obrat a změnu zdaňovacího období, roční koeficient.  
11 měsíců  Je-li zákonem stanoven časový test dvanáct po sobě jdoucích kalendářních měsíců, úprava obratu má vliv na registraci novou nebo zrušenou. Může se to týkat až období jedenácti měsíců před účinností novely.  
1. 1. 2021  K tomuto datu budou účinné již schválené změny u dotací, nájmu nemovitých věcí a způsob podání pro osoby identifikované k dani.  

Další lhůty

V zákoně existuje celá řada dalších lhůt, které se testují samozřejmě po novele i za období předcházející.

Rada
Jako vzorový příklad lze uvést zcela nové dodatečné korekce původního nároku na odpočet daně u oprav nemovitého majetku, když si plátce může zvolit použití nových pravidel i pro dříve započaté opravy (§ 78da).

Přehled kategorií

Kategorie jsou seřazeny abecedně. Pro lepší orientaci uvádíme odkazy mezi jednotlivými kategoriemi tučným písmem.

A

Archivace

Zákon klade velký důraz na uchovávání dokladů, v návaznosti na pravidla pro záznamní evidenci máme na mysli archivaci, a to podle § 35. Podmínky pro převod listinných podkladů na elektronickou popisuje podrobně § 35a.

Automobil*

V praxi používáme pojem automobil, podle názvosloví pro účely zákona se jedná o dopravní prostředky a speciálně též „nový” dopravní prostředek podle § 4 odst. 4 písm. a) a písm. b), obsahující i lodě, letadla. V zákoně je též definován osobní automobil, a to v § 4 odst. 4 písm. f).

Pro standardní případy pořízení nebo využívání automobilů platí obecná pravidla, ale například pořídí-li si neplátce nový dopravní prostředek z jiného členského státu, je povinen podat daňové přiznání a uhradit daň podle § 19 odst. 6, u něhož došlo novelou k prodloužení lhůty. Viz povinnost přiznat daň.

Výjimek u automobilů je více, třeba při určení místa plnění podle § 10d pro nájmy dopravních prostředků.

B

Benefity*

Tento pojem v zákoně o dani z přidané hodnoty nenajdeme. Každý zaměstnavatel, je-li plátcem daně z přidané hodnoty, řeší jak se poskytované benefity posuzují nejen z pohledu daně z příjmů, ale také daně z přidané hodnoty.

Ve většině případů se jedná o standardní zdanitelné plnění, Speciální pravidla se uplatní, je-li zboží nebo služba využita pro účely nesouvisející s ekonomickou činností, což je definováno například v § 13 odst. 4 písm. a) a § 14 odst. 3 písm. a), resp. navazujících ustanovení na tyto paragrafy. Není náhodou, že se u těchto plnění aplikuje cena obvyklá.

Novelou doplněný § 15 a násl. pro poukazy velmi úzce souvisí právě s poskytovanými benefity.

C

Celní sazebník*

Plátci daně z přidané hodnoty musí vždy správně posoudit, jakou sazbu daně z přidané hodnoty přiřadí k uskutečněnému plnění. Pro zboží je klíčový celní sazebník, resp. kódy v tomto sazebníku uvedené, na které se mimo jiné odvolávají přílohy k zákonu.

Novela upravila v přílohách odkaz na celní sazebník platný k 1. 1. 2018.

Cena obvyklá*

Pro určení základu daně je několikrát zdůrazněno, že musí být stanoven na úrovni ceny obvyklé, jejíž hodnota je novelou výslovně popsána v § 36 odst. 14.

Tato cena má v principu odpovídat nezávislým vztahům v podmínkách volné hospodářské soutěže, případně se jedná o tzv. nákladovou cenu. Jako příklad lze uvést plnění pro účely nesouvisející s ekonomickou činností.

Princip ceny obvyklé ceny se uplatňuje podle § 36 odst. 6 písm. c) také při „dodání zboží nebo poskytnutí služby, v případech kdy byla úplata poskytnuta formou nepeněžitého plnění, obvyklá cena bez daně tohoto dodání nebo poskytnutí”. Dále bylo doplněno písm. d) pro úplaty hrazené virtuální měnou.

V zákoně je zdůrazněno, že se může provést úprava základu daně na úroveň ceny obvyklé v § 36. Zapomíná se ale, že se to týká i osvobozených plnění, aby nedocházelo ke zkreslení krácení nároku na odpočet daně. Viz spojené osoby a § 36a. Po novele se tato povinnost týká též všech společníků, bez ohledu na jejich daňovou pozici.

Cestovní služby

Většina občanů se setkala se zvláštním režimem daně z přidané hodnoty u cestovních služeb podle § 89. Z pozice zákazníka zjistili, že poskytovaná část těchto služeb je se základní sazbou daně nebo je osvobozena od daně (území EU a třetí země).

Speciálně se zatížení daní z přidané hodnoty týká tzv. přirážky poskytovatele. Uvedené platí, pokud jsou skutečně splněny zákonem stanovené parametry pro zařazení služby do této kategorie.

Cizí měna*

Daně musí být v České republice stanoveny v české měně, a tak zákon v § 4 odst. 5 přejímá pro přepočet cizí měny obecně známá pravidla uplatňovaná v účetnictví a dani z příjmů.

Přesto se s přepočtem na českou měnu setkáme v zákoně na více místech, například pro zjištění výše daně v § 37a, dovozu zboží (§ 38), opravu výše daně (§ 43), u nedobytných pohledávek (§ 46g) atd.

Důležité je zjednodušení u oprav základu daně, které se týká více plnění (viz sleva), když lze podle § 42 odst. 7 použít i první platný kurz prvního pracovního dne kalendářního roku. Novelou došlo k přečíslování odstavců a zpřesnění pro zálohy.

Odlišný přístup se uplatňuje u zvláštního režimu, kterým je podle námi zvolené klasifikace kategorií jedno správní místo. V § 110r odstavec čtvrtý se uvádí: „Daň se vyčíslí v eurech s přesností na dvě desetinná místa bez zaokrouhlování.”

Č

Časový nesoulad*

Jaká práva a povinnosti mají plátci v případech, kdy dochází k nesprávnému uvedení daně za jiné zdaňovací období (chybě) – v praxi hovoříme o časovém nesouladu, popisuje § 104, jehož text byl novelou výrazně zpřesněn.

Dochází-li k výhodě na straně plátce, ukládá se povinnost hradit úrok z prodlení (sankce). Doplňme si, že jako ve většině případů se uplatňuje obdobný přístup též k identifikovaným osobám.

Časový test*

Pojem všem známý z daně z příjmů fyzických osob, neboť testujeme splnění podmínek pro osvobození od daně. Obdobně časové testy používáme v zákoně u dodání nemovitých věcí podle § 56.

Existují ještě složitější případy, a to úprava odpočtu daně (§ 78 a násl.) pro dodatečné korekce u dlouhodobého majetku, u nemovitých věcí až po dobu deseti let. Pro majetek, který není dlouhodobým majetkem, testování je po dobu tří let a vede k tzv. vyrovnání odpočtu (§ 77).

Samozřejmostí jsou časové testy (lhůty) pro registraci (dvanáctiměsíční období, novelou až 60 měsíců u změny režimu), nové u zrušení registrace (také s novinkou, jedenáct měsíců pro dodanění u drobného majetku) aj. Mezi časové testy můžeme doplnit i kritérium kalendářní rok.

Člen skupiny*

Zcela specifický přístup se uplatňuje pro skupinu v dani z přidané hodnoty, kterou mohou založit spojené osoby. Je nutné zdůraznit, že každá osoba může být členem pouze jedné skupiny, a to podle § 5a odst. 1.

Za skupinu jedná určený tzv. zastupující člen skupiny (§ 5b odstavec 1). Podle § 5 odst. 2 písm. a) není osobou povinnou k dani člen skupiny. Registrace se provádí podle § 95a.

Plnění mezi členy skupiny není předmětem daně, ale musí se podle § 100 odst. 4 zvlášť sledovat v záznamní evidenci.

D

Daňové přiznání*

Povinnost podat daňové přiznání k dani z přidané hodnoty je uložena § 101 a násl. Ve vyjmenovaných případech tak musí učinit osoba identifikovaná, ale i neplátce. Zapomíná se, že „tuzemský” plátce musí daňové přiznání podat vždy, tedy i „nulové”.

Daňové přiznání se podává do 25. dne následujícího po příslušném zdaňovacím období, kdy je případná vlastní daňová povinnost splatná (nadměrný odpočet se vrací do třiceti dnů). Zákon v § 101 odst. 2 zdůrazňuje, že lhůtu nelze prodloužit.

Specifická pravidla se uvádí v § 101b pro úpadky a pozůstalosti.

Daňový doklad*

Prokazování je u daně z přidané hodnoty naprosto zásadní povinností, proto je v § 26 až § 33a důsledně popsáno: kdo musí daňový doklad vystavit, typy a náležitosti daňových dokladů. Pro jejich archivaci aplikujeme § 35 a § 35a.

Daňové doklady mohou být v listinné i elektronické podobě, jak je to potvrzeno § 26 odst. 2. Vystavují se do patnácti dnů od uskutečnění plnění, není-li zákonem stanoveno jinak.

Jednu z přelomových novinek představuje § 28 odst. 8, v němž je kladen důraz na doložení doručování daňových dokladů: „…vynaložit úsilí, které po něm lze rozumně požadovat, k tomu, aby se tento daňový doklad dostal do dispozice příjemce plnění.”.

Význam daňových dokladů je nesporný, existuje jich celá řada. Pro náš výklad jsme jako další kategorie zvolili: doklad o použití, opravný daňový doklad, souhrnný daňový doklad a splátkový kalendář, zjednodušený daňový doklad.

Doplňujeme, v návaznosti na povinnou záznamní evidenci, že se ve většině případů daňovým dokladem stávají účetní doklady, jsou-li řádně vystavovány. Za kvalitu daňových dokladů odpovídá poskytovatel, jen u některých lze údaje doplňovat – například zjednodušené daňové doklady anebo teoreticky v režimu přenosu daňové povinnosti, neboť na těchto dokladech není povinnou náležitostí sazba a výše daně.

Dar

Asi by nás nenapadlo, že by mohl zákon o dani z přidané hodnoty nabízet výjimky pro poskytování darů. Přesto tomu tak je podle § 13 odst. 9 písm. c). Nejedná se o dodání zboží, jsou-li splněny následující parametry: poskytovány jsou dárky v rámci ekonomické činnosti, pořizovací cena v úrovni bez daně z přidané hodnoty darovaného předmětu nepřesahuje částku 500 Kč.

Bez finančního omezení není také dodáním zboží poskytnutí obchodních vzorků bez úplaty v rámci ekonomické činnosti. Je vhodné zdůraznit, že přístup zákona o dani z přidané hodnoty je jiný, než u daně z příjmů – viz nárok na odpočet daně a zmínka zákazu pro reprezentaci.

Den uskutečnění plnění*

Vědomě uvádíme den uskutečnění plnění, nikoliv DUZP/den uskutečnění zdanitelného plnění nebo DUOP/den uskutečnění osvobozeného plnění, protože pro oba případy aplikujeme v zásadě shodné postupy (§ 21 odst. 9) s výjimkou u nájmu nemovitých věcí, kdy musí být den osvobozeného plnění přiznán nejpozději k poslednímu dni kalendářního roku.

Zákon popisuje pravidla velmi podrobně pro různé typy plnění, viz § 20a (zálohy) a následující ustanovení § 21 až § 25.

Doplněn je například den „D” pro nový titul plnění poukazy, související vybrané služby u nájmu nemovitých věcí a k plnění poskytované více než dvanáct kalendářních měsíců (viz opakované plnění).

Dlouhodobý majetek*

Pro potřeby zákona je dlouhodobý majetek definován v § 4 odst. 4 písm. d) a písm. e) a je podstatné, že se na jedné straně zákon dovolává zákona o daních z příjmů (hmotný majetek) nebo účetnictví (pozemek), na straně druhé nemusí být tato kategorie shodná s dlouhodobým hmotným či nehmotným majetkem podle klasifikace účetní.

Otázky pro daň z přidané hodnoty související s pořízením, užíváním nebo vyřazením dlouhodobého majetku jsou v zákoně popsány v mnoha paragrafech, neboť jsou různě modifikovány obecné postupy. Uveďme si jako příklad: obrat (§ 4a), den uskutečnění plnění (§ 21 odst. 2), osvobozené plnění (§ 56), nájem (§ 56a), úprava odpočtu (§ 78 a násl.), registrace, tj. změna režimu (§ 79) aj.

Při aplikaci zákona musíme rozlišovat definované kategorie, jiný přístup se uplatňuje k položkám, které nejsou dlouhodobým majetkem – viz vyrovnání odpočtu (§ 77). Výjimky platí podle § 21 odst. 9 u nájmu nemovitých věcí, kdy musí být den osvobozeného plnění přiznán nejpozději k poslednímu dni kalendářního roku. Uveďme si odkazy na další kategorie změnu režimu (§ 79 a související).

Dobropis*

Běžně hovoříme o daňovém dobropisu (pro snížení, vrubopis je pro zvýšení základu daně), správně se jedná o opravný daňový doklad pro různé opravy základu daně a opravy výše daně, jehož náležitosti jsou uvedeny v aktualizovaném § 45. Odlišnosti platí pro nedobytné pohledávky, jak je popsáno novelou.

Dodání zboží*

Předmět daně z přidané hodnoty je obsahem § 2 a násl. ustanovení. Dodání zboží, jak je definováno v § 13, je nejčastějším případem. Jedná se o situace, kdy dochází k převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník.

Rozlišujeme plnění tuzemské a přeshraniční, resp. dodání zboží do jiného členského státu, které je zpravidla osvobozeno od daně podle § 64.

Do této kategorie patří též finanční leasing nebo použití majetku pro účely nesouvisející s ekonomickou činností – viz osobní spotřeba.

Dodatečné daňové přiznání*

Jako u jiných daní může vzniknout povinnost nebo právo podat dodatečné daňové přiznání. Zákon neupravuje pro tuto oblast specifická pravidla, proto se řídíme daňovým řádem. Výjimkou jsou třeba podmínky pro plnění související s jedním správním místem, které nalezneme v § 110r nebo v novém § 79d u zrušení registrace.

Na institut dodatečného daňového přiznání se mimo jiné odvolává § 43 řešící opravu výše daně (v jiných případech, než klasické opravy základu daně, tj. například oprava sazby daně), § 104 u chyb souvisejících s časovým nesouladem.

Doklad o použití*

Mezi méně obvyklé daňové doklady patří doklad o použití, na němž se podle § 32 musí mimo jiné uvést „…sdělení o účelu použití…”. Dokládáme tím specifické případy, jde-li o plnění pro účely nesouvisející s ekonomickou činností, může se jednat jak o zboží, tak o služby. Zpřesněno bylo, že není povinnou náležitostí označení příjemce a jeho daňové identifikační číslo. Ale je povinností uvádět „sdělení o účelu použití”.

Dopravní prostředek

Nabízí se otázka, proč je v zákoně definováno, co je dopravním prostředkem v § 4 odst. 4 písm. a) a dále „novým” dopravním prostředkem v § 4 odst. 4 písm. b). Důvodem je skutečnost, že při přeshraničních plněních, například podle § 19 odst. 6 při pořízení neplátcem takto specifikovaného zboží (zde „nového”) musí taková osoba podat daňové přiznání a zaplatit daň.

Klasifikace zboží, resp. dopravního prostředku, je důležitá i v jiných případech, například pro nájem v § 10d při testování místa plnění.

Dovoz zboží

Problematika dovozu zboží je řešena v zákoně na několika místech, třeba místo plnění (§ 12), den uskutečnění plnění (§ 23), daňový doklad (§ 33), základ daně (§ 38) atd. Můžeme konstatovat, že rozhodující jsou celní předpisy, které zákon o dani z přidané hodnoty respektuje.

Dotace*

Pro dotace k ceně uvádí zákon jednu zásadní výjimku, nejsou součástí základu daně, pokud jde o „…dotace k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku…”. V novele byl text přesunut do 4 odst. 1 písm. a) bod druhý, ale princip je zachován.

Zákon se u dotací odvolává na účetní definice, nikoliv na dlouhodobý majetek, proto se může vyjmutí týkat více aktiv.

Zpřesnění obsahu pojmu dotace, již schválené, je účinné až od 1. 1. 2021.

Důkazní prostředky

Otázky související s prokazováním, ať už práv nebo splnění povinností, řeší zákon například u archivace, daňových dokladů a záznamní evidence.

Upozorníme na specifikum při uplatňování nároku na odpočet daně, tzv. jiné důkazní prostředky – trochu skryté souslovím „prokázat jiným způsobem”, třeba podle § 73 odst. 1 písm. b) a písm. e). Nemusí být splněna tato podmínka „existence” daňového dokladu u vybraných plnění v přenosu daňové povinnosti.

Neméně důležitá je pro praxi výjimka uvedená v § 73 odstavec pátý pro neúplné daňové doklady. Pro uplatnění nároku nevadí, že neobsahují všechny povinné náležitosti.

E

Editační povinnost

Máme na mysli případy, kdy se na základě žádosti musí vyjádřit k danému problému správa daní, která vydává tzv. závazné posouzení. Žádosti, tj. editační povinnost, vyřizuje Generální finanční ředitelství.

Právem je zeptat se, jaká se má uplatnit sazba daně, a to podle ustanovení § 47a a § 47b.

Dále se jedná o vyřešení nejasností souvisejících s přenesením daňové povinnosti (§ 92h a § 92i), zda se má/nemá použít při poskytnutí určitého zdanitelného plnění tento režim.

Ekonomická činnost*

Co se rozumí ekonomickou činností, řeší zákon v § 5 a přímo to souvisí s definicí daňového subjektu, osobou povinnou k dani. Novela zpřesnila znění § 5 odst. 3 a klade se důraz na „…činnost spočívající ve využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získávání pravidelného příjmu.”.

Z upraveného textu zákona lze dovozovat, že kritérium bylo zpřísněno, protože není rozhodujícím parametrem (resp. nemusí být) prvek soustavnosti.

Připomínáme, že rozlišujeme plnění pro účely nesouvisející s ekonomickou činností, které je dodáním zboží nebo poskytnutím služby, viz zmínka u ceny obvyklé, dokladu o použití aj.

Novela otevřela diskuse odborné i laické veřejnosti týkající se vyloučení činností „…vyplývající z pracovněprávního vztahu, služebního poměru nebo jiného obdobného vztahu.” – členů orgánu aj.

Elektronické podání*

Daňové subjekty musí ve stanovených případech komunikovat se správou daní formou elektronického podání, jak jim to ukládá § 101a aj. Výjimky jsou umožněny osobám identifikovaným k dani, ale zde dochází ke změně s účinností od 1. 1. 2021!

Nejde skutečně pouze o povinné podání touto formou daňových tvrzení, ale také přihlášek k registraci nebo oznámení o změnách registračních údajů.

Elektronicky poskytované služby

Odkazujeme na kategorii jedno správní místo, tj. pro vybrané služby, pro náš výklad elektronicky poskytované služby definované v § 110b odst. 1 písm. b).

Evidence

V praxi hovoříme o záznamní evidenci, v zákoně popsané v § 100 a násl. jako evidence pro účely daně z přidané hodnoty, ve kterém jsou popsány konkrétní povinnosti. Jedná se o doložení všech skutečností, to znamená zejména: „...údajů vztahujících se k jejich daňovým povinnostem…”.

Jak vyplývá z textu u kategorie záznamní evidence, jde nejen o daňové doklady jako takové.

F

Finanční činnosti

Otázku, zda je uskutečněné plnění zdanitelné nebo se jedná o osvobozené plnění, není často jednoduché zodpovědět. Bývá tomu u finančních činnosti popsaných v § 54. Jako příklad si můžeme uvést osvobození převodu cenných papírů nebo směnárenské činnosti.

Ale při postoupení pohledávek je situace složitější, neboť osvobozeno je pouze úplatné postoupení pohledávek postoupené jiným subjektem, nikoliv třeba vymáhání dluhů nebo faktoring. Doplňme si, že postoupení „vlastních” pohledávek není v kontextu výše uvedeného předmětem daně z přidané hodnoty [§ 14 odst. 5 písm. c)].

Finanční leasing*

Pro finanční leasing je v oblasti daně z přidané hodnoty zásadní, že je definován v § 13 odst. 3 písm. c) – podmínkou je sjednání převzetí předmětu finančního leasingu. Proto nemusí být shodný s pojetím platným pro daň z příjmů.

Další specifika, rozdílná od běžného dodání zboží, souvisí se dnem uskutečnění plnění podle § 21 odst. 1 písm. c), opravou základu daně (novela upravila lhůtu v § 42 odst. 10).

Přechodná ustanovení upravují aplikaci podle smluv a předání předmětu finančního leasingu – zohledňují skutečnosti před účinností novely.

G

Generální finanční ředitelství

Generální finanční ředitelství je v zákoně zmíněno, neboť je gestorem pro vyřízení tzv. editační povinnosti správy daní. Aktivní roli sehrává též při vracení daně podle § 80 aj.

H

Hmotný majetek

Hmotný majetek je pojem, na který se odvolává zákon v § 4 odst. 4 písm. d). To znamená při definici dlouhodobého majetku, že se přebírá definice ze zákona o daních z příjmů.

To je velmi důležité, protože se rozlišuje úprava odpočtu (§ 78 a násl.) a vyrovnání odpočtu (§ 77) právě pro položky, které nejsou dlouhodobým majetkem.

CH

Chyba

Praktická otázka zní, jak napravit nepřesnost, chybu? Odpověď je zdánlivě jednoduchá – pokud vznikla újma na straně státního rozpočtu, musí se opravit. Konkrétní postupy jsou dány zákonem, zpravidla se jedná o opravu výše daně (§ 43), kdy se aplikovala nesprávná nižší sazba daně. Nebo je omyl v časovém nesouladu (§ 104), jak je rozebráno v příslušné kategorii.

Návazně se opravují daňová tvrzení, podávají se opravná nebo dodatečná daňová přiznání, opravné nebo následné kontrolní hlášení nebo následné souhrnné hlášení atd.

I

Identifikovaná osoba*

Zvláštní postavení mají v dani z přidané hodnoty osoby povinné k dani, které se registrují jako osoby identifikované k dani povinně (§ 6g a násl., § 97) nebo dobrovolně (§ 97a).

Tyto daňové subjekty nejsou plátci, přesto mají mnoho procesních povinností (odvádí daň z přidané hodnoty na výstupu) s některými úlevami – nemusí podávat nulové daňové přiznání, neřeší kontrolní hlášení a mají zatím výjimku pro elektronická podání atd.

Jak je naznačeno u ubytovacích služeb, jedná se o aktuální problematiku, třeba související se službami Airbnb.

Insolvence*

Tomuto tématu – insolvenci – věnujeme kategorii nedobytné pohledávky. Toto téma je nyní upraveno novelou v § 46 a násl. Jedná se o velmi obsáhlé zpřesněné postupy pro opravy základu daně.

U insolvenčních řízení zahájených přede dnem účinnosti novely, ve kterých soud rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, a tato řízení byla zahájena před novelou, aplikujeme dřívější znění zákona.

Podle jiného bodu přechodných ustanovení se případy, kdy lhůta neběží, podle nového § 42 odst. 8, týká i lhůt k řízení, která započala před účinností novely.

J

Jedno správní místo

Zcela výjimečný přístup je zvolen zákonem pro výše uvedené vybrané elektronicky poskytované služby. Je totiž v ustanovení § 110a a násl. určen jako místně příslušný Finanční úřad pro Jihomoravský kraj – jde o zvláštní režim jednoho správního místa.

Proto platí některé jiné základní pojmy, odlišná procesní ustanovení, způsoby podání, doručování, lhůty, registrace atd.

Jiný členský stát

Pro přeshraniční vztahy je podstatné, neboť jsou uplatňována odlišná pravidla pro vztahy v rámci EU a se třetími zeměmi, je-li v zákoně odvolávka na partnera z jiného členského státu (§ 3). Můžeme v této souvislosti odkázat na služby do/z EU, pohyb zboží také z/do EU, třístranný obchod aj.

K

Kalendářní rok*

Tento pojem, ač je zdaňovací období u daně z přidané hodnoty kratší, je velmi významný. Parametr kalendářní rok ovlivňuje nárok na odpočet daně krácením koeficienty, úpravu a vyrovnání odpočtu, když je kritériem zjištěná hodnota za daný kalendářní rok.

Za jednotlivé kalendářní roky testujeme obrat pro případnou změnu zdaňovacího období atd. To znamená, že mnoho termínů, lhůt, je odvozeno od kalendářního roku – například registrace skupiny.

Pro mnohé plátce může být překvapivá informace, že podstatný je u vybraných případů také silvestr, třeba podle § 21odst. 9 u osvobozeného nájmu nemovitých věcí bez nároku na odpočet daně, kdy je den D právě „nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku”.

Aktualizován byl § 21 odst. 8, ukládající povinnost stanovit den D na silvestra u plnění trvajících déle než dvanáct kalendářních měsíců.

Koeficient*

V zákoně se často setkáme s výpočty ovlivňujícími nárok na odpočet daně a korekce, třeba dodatečné úpravy odpočtu (§ 78 a násl.) a vyrovnání odpočtu (§ 77). Používáme běžně výraz koeficient, přestože se skutečně jedná o různorodé případy, což potvrzuje i zavedená praxe, například pro výpočet výše daně.

Doplňme si, že novela upravila způsob propočtu právě pro tyto situace v § 37, tj. zjištění výše daně novými koeficienty podle sazeb daně.

Skutečnost, že se jedná o specifické postupy, potvrzují i legitimní varianty typu „…kvalifikovaným odhadem…” (§ 75 odst. 4). Jedná se například o poměrný koeficient podle § 75 odst. 1 (odpočet daně v poměrné výši) nebo v § 76 odst. 6 (odpočet daně v krácené výši), vypořádací roční koeficient, resp. určení výše tzv. zálohového koeficientu.

Pro koeficient roční je v novele upravena podmínka pro vyloučení prodeje dlouhodobého majetku. Na první pohled se zdá, že změna není zásadní. Opak je pravdou, do koeficientu patří, pokud „…je plnění nedílnou součástí obvyklé ekonomické činnosti plátce…”. Klíčové je to zejména pro situace, kdy jde o osvobozená plnění.

Pro výpočet ročního koeficientu není v přechodných ustanoveních uveden žádný zvláštní postup, proto musíme použít pro kalendářní rok 2019 dvě metodiky (platné před a po účinnosti novely).

Kontrolní hlášení*

Před několika lety zavedená další administrativní povinnost, podávání kontrolního hlášení, je podrobně popsána v § 101c a násl. Připomínáme výjimku pro plátce – fyzické osoby se čtvrtletním zdaňovacím obdobím: nemusí podávat kontrolní hlášení měsíčně.

Na rozdíl od daňového přiznání, není povinností zpracovávat a odevzdávat tzv. nulové kontrolní hlášení.

Novelou došlo k několika zpřesněním, například u záloh (přijatých úplat): „…pokud z přijaté částky úplaty vznikla povinnost přiznat daň…”. Bohužel stále zůstávají v zákoně nesmyslně krátké lhůty a likvidační sankce.

Krácení nároku na odpočet

Tato kategorie představuje nepříjemné situace pro mnoho plátců, když nemají plný nárok na odpočet daně na vstupu. Podle terminologie zákona rozumíme krácením nároku na odpočet daně, a to podle § 72 odst. 6: „odpočet daně v částečné výši”, jestliže je přijaté zdanitelné plnění použité pro účely se stoprocentním nárokem a též pro jiné účely.

Za sousloví „jiné účely” si můžeme doplnit například osobní spotřebu (§ 75) a osvobozená plnění (§ 76) se zákazem nároku (§ 51 s násl.). Nejčastěji dochází ke zmíněnému nároku v částečné výši, stanovenému různými koeficienty.

L

Lhůty*

V daních se aplikují termíny, lhůty určené obecnou procesní normou, daňovým řádem. Existuje mnoho výjimek v zákoně, například pro opravy základu daně (aktualizováno u finančního leasingu) nebo plnění podléhajícímu jednomu správnímu místu.

Proto je nutné sledovat u většiny kategorií, jaké procesní lhůty si zákon stanovil, uveďme si příklad pro krátkodobý nájem („nepřetržitě nejvýše 48 hodin” v § 56a) nebo dodatečný nárok na odpočet daně u nové registrace v § 79 (změna režimu: „šedesát po sobě jdoucích měsíců”).

Další termíny jsou vázány na kalendářní rok, například změna zdaňovacího období do konce měsíce následujícího. Registrace skupiny se provádí do 31. října atd.

Pro daňová tvrzení zásadní rozdíl vychází ze skutečnosti, že zdaňovací období je měsíční nebo čtvrtletní. Některé lhůty jsou velmi krátké, třeba u následného kontrolního hlášení v řádu několika dní.

Novela v nových či upravených paragrafů uvádí konkrétní termíny. Nejdelší desetileté lhůty pro archivaci a úpravu odpočtu daně jsou zachovány.

M

Manko

V zákoně se s tímto slůvkem nesetkáme, ale v praxi je používané pro inventarizační rozdíly, na které pamatují § 77 odst. 2 písm. c) a § 78e. Manko je zjištěno při fyzické inventuře, vzniká například při ztrátě či odcizení. Viz též kategorie škoda.

Splní-li plátce podmínky stanovené ve zmíněných paragrafech: „…řádně doloženy … potvrzeny”, neprovádí se vyrovnání odpočtu (§ 77) a ani úprava odpočtu (§ 78e), přestože prokazatelně došlo ke „…zničení, ztrátě či odcizení…” některé z položek obchodního majetku.

Místní příslušnost

Uplatníme obecná procesní pravidla, místní příslušnost se řídí místem určeným § 4 odst. 1 písm. h) pro fyzické osoby a sídlem právnické osoby podle písm. i). Výjimka pro stanovení místní příslušnosti je dána pro zvláštní režim jednoho správního místa.

Místo plnění*

Pro správné fungování daně z přidané hodnoty je nutné stanovit tzv. místo plnění, protože podle něj se určí, kdo je povinen přiznat daň. K dispozici máme v zákoně několik paragrafů (§ 7 až § 12), neboť se pravidlo odvozuje podle typu plnění.

Zejména u přeshraničních plnění existuje několik výjimek s tím, že dalším parametrem je statut (daňová pozice) obou partnerů. Významnou roli sehrává případná existence provozovny.

Nutné je proto každé uskutečněné plnění důkladně ověřit. Jako vzorový příklad lze uvést § 10 pro služby vztahující se k nemovité věci nebo § 10d nájem dopravního prostředku.

Novela upravila text v několika paragrafech, například v § 10i a § 11.

N

Nadměrný odpočet

Správce daně zasílá plátci nadměrný odpočet, vzniklý na základě platně podaného daňového přiznání, podle § 105 do třiceti dnů. Není nutné podávat žádost. Uvedené se netýká přeplatku, jestliže vznikl na základě dodatečného vyměření.

Jedná se o vratitelný přeplatek, musí být vyšší než 100 Kč.

Nájem*

Pojem nájem pro účely daně z přidané hodnoty, jak potvrzuje § 4 odst. 4 písm. g), zahrnuje též „…podnájem, pacht a podpacht”. Jedná se o plnění podle členění daně z přidané hodnoty: poskytování služeb.

Nájem movitých věcí je zdanitelným plněním, u nemovitých věcí je plnění osvobozené s dále uvedenými výjimkami. Zdanitelným plněním je podle § 56a odst. 2 krátkodobý nájem nemovité věci. Novela zdůrazňuje, že nelze osvobodit ubytovací služby.

Velmi významnou novinkou, účinnou až od 1. 1. 2021, je omezení práva zvolit si zdanění nájmu, místo osvobozeného plnění, jsou-li oba partneři plátci, a to podle § 56a (dnes toto není příliš limitováno, nově vázáno na parametr 60 % podlahové plochy stavby aj.).

Dále bylo novelou doplněno: „nájmem se rozumí také zřízení, trvání nebo zánik věcného břemene zřízeného k nemovité věci, pokud jsou naplněny znaky nájmu”.

Novinkou je též určení dne uskutečnění plnění pro vybrané služby související s nájmem nemovitých věcí v § 21 odst. 4 písm. c), je jím den zjištění skutečné částky (vyúčtování).

Nárok na odpočet daně

Nárok na odpočet daně není automatický, je založen na splnění řady podmínek podle § 72 a násl. Připomínáme existenci daňového dokladu s výjimkou pro přenos daňové povinnosti, viz důkazní prostředky.

Jak je uvedeno výše, často je daň na vstupu korigována, neboť dochází ke krácení nároku na odpočet daně. Existuje několik forem a dochází někdy ke komplikovaným výpočtům různých koeficientů. Kritériem je způsob použití přijatého zdanitelného plnění, je-li v částečné výši, souběhu využití pro zdanitelná a osvobozená plnění (zjednodušeně, tj. laicky je takto klasifikováno), tzv. jiné účely.

Pro praxi je důležité, že novela v této oblasti nepřinesla žádné zásadní úpravy, zpřísnění podmínek. Na druhé straně jsou změněna některá pravidla související s dodatečnými korekcemi, u oprav základu daně (§ 42) nebo oprav výše daně (§ 43), úprav odpočtu daně (§ 78 a násl.).

Zákon o dani z přidané hodnoty si stanoví vlastní pravidla, ale u reprezentace (vyjma darů) je zákaz uveden v § 72 odst. 4 s odvoláním na příslušné ustanovení zákona o daních z příjmů.

Následné kontrolní hlášení

Jde typově o „dodatečné” kontrolní hlášení, v § 101f nazvané jako následné kontrolní hlášení. Bohužel stále nebyl opraven velmi krátký termín, musí se podat do pěti pracovních dnů ode dne zjištění nepřesností.

Z hlediska procesního jsou ustanovení pro tyto případy hraniční: na výzvy správce daně má plátce jen pět dnů podle § 101g a sankce jsou astronomické.

Nedobytná pohledávka*

Novinkou je kompletní přepsání textů souvisejících s opravou základu daně, kterou jsme mohli provádět v případě, když byl dlužník v insolvenci.

Celý blok paragrafů, § 46 až § 46g, obsahuje pravidla pro nedobytné pohledávky, jak je možné získat zpět dříve odvedenou daň z přidané hodnoty na výstupu. Řeší se: právní režim pohledávky, pozice dlužníka, procesní lhůty, výše opravy základu daně, nová varianta kvalifikovaného odhadu, specifické opravné daňové doklady atd.

Budete-li posuzovat aktuální případy, vezměte v úvahu přechodná ustanovení novely. Nové postupy podle § 46 až § 46g aplikujeme na případy, u nichž původní zdanitelné plnění nastalo před účinnosti novely: „pokud veškeré skutečnosti rozhodné pro provedené opravy…nastaly ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona”.

Nemovitá věc*

Mezi dlouhodobý majetek bezesporu patří nemovité věci, pro které nalezneme v zákoně mnoho zvláštností. Jedná se o určení dne D podle § 21 odst. 2, časové a věcné podmínky pro osvobození od daně (§ 56).

V zákoně se proto definuje i tzv. vybraná nemovitá věc pro posuzování správného daňového režimu v § 56. Zvlášť se řeší pozemky, testuje se, zda „tvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se zemí”.

Typickým příkladem je též právo, jde-li při dodání nemovité věci o osvobozené plnění, změnit daňový režim a plátci se mohou dohodnout, že uskuteční zdanitelné plnění. Současně se mění typ plnění na přenos daňové povinnosti, tj. reverse charge (§ 56 odst. 6, § 92d, v němž zákonodárce opomněl opravit odkaz).

Novela upravila některé části § 56 pro sjednocení časového testu (počátek běhu lhůty), sladění lhůty u pozemků tvořících se stavbou funkční celek.

Dalším specifikem pro daň z přidané hodnoty představuje nájem nemovité věci (§ 56a), jak je rozebráno v příslušné kategorii.

Problematika je tak rozsáhlá, že je vhodné prostudovat související kategorie, nejen dlouhodobý majetek, ale také k dodatečným korekcím původních uplatněných nároků, tj. úpravy odpočtu daně, neboť se kontrolují časovým testem až po dobu deseti let.

Neplátce*

Pro účely daně z přidané hodnoty musíme dělit daňové subjekty na plátce a ostatní, které nazýváme neplátci. Bylo by velkou chybou se domnívat, že se neplátci nemusí zabývat zákonem.

Proto si v této kategorii zvlášť všímáme osob povinných k dani (třeba z důvodů registrace), osob identifikovaných k dani. Pojmů používaných zákonem je více, například se setkáme s právnickou osobou nepovinnou k dani v § 6g, která se také může povinně stát identifikovanou osobou.

Zvlášť doporučujeme řešit fungování daně z přidané hodnoty u neziskových subjektů.

Daňová pozice obchodního partnera, je-li neplátcem, ovlivňuje v několika případech daňový režim, například osvobození nájmu nemovitých věcí (§ 56a).

Zapomíná se, že i neplátce může mít povinnost přiznat daň – viz automobil, je-li pořízen nový dopravní prostředekjiného členského státu. Nebo uvede-li daň na vystaveném dokladu, a to podle § 108 odst. 4 písm. f). Může být také nespolehlivou osobou, ač není plátcem.

Nespolehlivá osoba

V běžné praxi se často objevují otázky typu: O koho se jedná? Co tímto pojmem rozumí zákon?

Nespolehlivou osobou je podle 106aa subjekt, který není plátcem a závažným způsobem neplní své povinnosti. Z předchozího a následujícího výkladu je zřejmé, že i osoba povinná k dani, osoba identifikovaná k dani nebo dokonce i neplátce, mohou mít zákonem uloženy konkrétní povinnosti.

Nespolehlivý plátce

Porušuje-li plátce závažným způsobem povinnosti ke správě daní, může se stát nespolehlivým plátcem podle § 106a. Je-li poskytovatel zdanitelného plnění takovou osobou, vzniká pro příjemce plnění nepříjemná situace, neboť nastává ručení podle § 109 odst. 3.

Neziskové subjekty*

Zavedený pojem neziskové subjekty by měl zahrnovat pro účely daně z přidané hodnoty celou škálu různých osob, pro které platí specifická pravidla.

Například posuzujeme podle § 5 odst. 5, jestli jsou právnické osoby při výkonu veřejné správy osobou povinnou k dani (viz příloha č. 1). Nebo pro osvobozené plnění podle § 61 testujeme typ neziskové organizace a její činnost.

Můžeme uvést několik příkladů: posuzujeme poskytování služeb jako protihodnotu členských příspěvků, zvýhodňují se aktivity jako je ochrana a výchova dětí, sport a kultura aj.

Je třeba u konkrétních subjektů zkontrolovat, jestli naplní parametry i po novele zákona, neboť některé texty byly upraveny.

Nový dopravní prostředek

Ne každý dopravní prostředek je tzv. novým dopravním prostředkem. Jako příklad lze uvést automobil, jenž je „nový” pro účely daně z přidané hodnoty podle § 4 odst. 4 písm. b), jestliže dochází k dodání: „do šesti měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto méně než 6 000 km”.

O

Obchodní majetek

Je velký rozdíl v pojetí obchodního majetku pro účely daně z přidané hodnoty a daně z příjmů (zejména u fyzických osob). Pro účely daně z přidané hodnoty je v zásadě „vše” součástí obchodního majetku podle ustanovení § 4 odst. 4 písm. c): „…pokud slouží osobě povinné k dani a jsou touto osobou určeny k uskutečňování ekonomických činností.

Obrat*

Základní pojem pro daň z přidané hodnoty, neboť na základě výše obratu může vzniknout povinnost osobě povinné učinit úkony k registraci k dani z přidané hodnoty, resp. stává se plátcem daně z přidané hodnoty. Částka obratu je důležitým parametrem také pro určení zdaňovacího období, zrušení registrace.

Co je zásadní a novelou nebyl přístup změněn, je fakt, že se do obratu nepočítají osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně podle § 54 až § 56a, jestliže jsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně. Toto tvrzení neplatí bezezbytku.

V § 4a nalezneme totiž v novele podstatnou novinku, neboť již neplatí automatické pravidlo, že do obratu se nezahrne „úplata z prodeje dlouhodobého majetku”. Zpřesněn je text, může se jednat o „…dodání nebo poskytnutí…” a doplněna je podmínka: „není-li toto uskutečněné plnění nedílnou součástí obvyklé ekonomické činnosti osoby povinné k dani.”.

Vzhledem k absenci speciální úpravy v přechodných ustanoveních, musí všechny dotčené osoby (povinné k dani, plátci) rozdělit testování obratu na dobu před/po účinnosti novely. Jsou tak kladeny vyšší nároky na záznamní evidenci.

Odpočet daně

Pro plátce daně z přidané hodnoty nejatraktivnější část zákona, § 72 a násl., popisuje podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně, jak je zmíněno v dalších kategoriích důkazní prostředky, krácení nároku na odpočet daně aj.

Hlavní text je uveden u nároku na odpočet daně, ve kterém je potvrzeno, že se v principu po novele postupuje podle dříve stanovených kritérií.

Odpočet daně v krácené výši*

Z názvu kategorie je zřejmé, že plátce nemá plný stoprocentní nárok na odpočet daně. Jde skutečně o odpočet daně v krácené výši podle § 76, neboť souvisí přijatá zdanitelná plnění také s použitím pro osvobozená plnění.

Částka nároku se vypočte koeficientem, zohlední se hodnoty uskutečněných zdanitelných plnění a osvobozených plnění (s výjimkami, například pro dlouhodobý majetek). Komplikované korekce se provádí za kalendářní rok.

Novela upravuje podmínky pro údaje koeficientu. Jde-li při dodání nebo poskytnutí dlouhodobého majetku o obvyklou ekonomickou činnost, je takové plnění jeho součástí. Řeší také dodatečné změny koeficientů.

Odpočet daně v poměrné výši*

Použijeme-li přijaté zdanitelné plnění též pro účely nesouvisející s ekonomickou činností, uplatňujeme odpočet daně v poměrné výši podle § 75.

Rozhodnutí musíme učinit již při uplatňování nároku na odpočet daně – často kvalifikovaným odhadem s tím, že je povinnost (nebo právo) provést dodatečnou korekci, je-li rozdíl proti skutečnosti v daném kalendářním roce větší než 10 procentních bodů.

Novela zpřísnila pravidla, například varianta uplatnění plného odpočtu a následného „dodanění” je možná jen pro případy, kdy: „…„…použije zčásti rovněž pro svou osobní spotřebu nebo spotřebu zaměstnanců…”. Na druhé straně je to v podnikatelském prostředí právě tento účel, který vede k výpočtu poměrného koeficientu. Zůstává omezení této alternativní varianty pro dlouhodobý majetek.

Je zřejmé, že plátce musí doložit výpočty, měly by být objektivní (u automobilů se používá počet ujetých kilometrů soukromých a služebních). Tyto údaje musí být součástí záznamní evidence.

Doplněn je v § 75 odst. 5 postup pro zálohy (jaký se používá u § 76 odst. 10), zde se testuje opět rozdíl mezi poměrnými koeficienty (kritériem 10% rozdíl).

Opakovaná plnění*

Plátci mají problémy s tím, že se ne všichni dostatečně seznámili s předchozí významnou novelou účinnou od 1. 7. 2017, která zrušila institut opakovaného plnění nabízející přiznat daň nebo plnění až posledním dnem příslušného zdaňovacího období.

Text § 21 odst. 8 byl změněn, aktuální novelou opět upraven, ale jde o jinou variantu. Jsou-li naplněny stanovené podmínky, plnění probíhá déle než dvanáct kalendářních měsíců aj., je dnem uskutečnění plnění nejpozději poslední den kalendářního roku.

Oprava nemovité věci*

Zbrusu nové ustanovení § 78da představuje jeden z největších zásahů do stávajícího systému fungování daně z přidané hodnoty. Pokud totiž dojde k dodání nemovité věci, na které byla dokončena oprava, může plátci vzniknout povinnost (nebo právo) provést úpravu odpočtu daně z přidané hodnoty dříve řádně a správně uplatněné.

Zaveden je pojem významná oprava nemovité věci, kterou se rozumí situace: „pokud hodnota veškerých přijatých zdanitelných plnění vztahující se k této opravě bez daně je vyšší než 200 000 Kč.”.

Metodika takové korekce je obdobná jako u jiných úprav odpočtu dlouhodobého majetku (§ 78d). Lhůta pro testování je „10 let a počíná běžet kalendářním rokem, ve kterém byla oprava dokončena.”.

Přechodná ustanovení nabízejí plátcům, aby se rozhodli, u oprav zahájených před účinností novely a je-li dokončena k datu její účinnosti a později, zda si zvolí postup podle § 78da či nikoliv.

Oprava odpočtu daně*

Tak se nazývá § 74, který navazuje na opravy základu daně (§ 42) s tím, že jde nejen o případy, kdy dochází ke snížení původního uplatněného odpočtu – ale také ke zvýšení.

Jsou proto zákonem přesně popsány postupy po opravu odpočtu daně, které jsou velmi přísné, jde-li o dodatečné snížení, například příjemce plnění musí reagovat, jestliže se: „…dozvěděl, nebo dozvědět měl a mohl…”. Pokud neobdrží opravný daňový doklad, nezbavuje se povinnosti provést opravu, prokáže ji: „jiným dokladem souvisejícím s opravou, popřípadě jiným způsobem.” Viz důkazní prostředky.

Novela doplnila pravidla pro poukazy, zálohy (změna lhůty) a záporný základ daně, doručování opravných daňových dokladů. Pro nedobytné pohledávky je k dispozici nový § 74a.

Oprava výše daně*

Nutné je zdůraznit, že v těchto případech se mění výše daně, ale nejde o opravu základu daně, v terminologii zákona podle novely opravu výše daně (dříve ještě s dovětkem „v jiných případech”) podle § 43. Pojmy jsou trochu zavádějící, nejde o téma oprava odpočtu daně, které je metodicky spojeno s § 42, opravou základu daně.

V praxi se nejčastěji setkáme s chybami, je-li nesprávně uvedena sazba daně. Novela zpřesnila metodiku.

Řešíme-li situaci, když byla přiznána daň vyšší, máme právo provést opravu v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla nesprávně uplatněna daň.

Dále platí, že je možné opravu provést „nejdříve ke dni, ve kterém plátce nebo identifikovaná osoba, pro kterou se plnění uskutečnilo, obdržela opravný daňový doklad, nebo ve kterém byla provedena oprava v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty”.

Doplněny byly novelou postupy pro vyhotovení opravného daňového dokladu, vazba na zálohu aj.

Oprava základu daně*

Ustanovení popisující opravu základu daně podle § 42 byla novelou značně přepracována. Za významné novinky lze považovat: zpřesnění pro den uskutečnění plnění, finanční leasing, reorganizací (insolvence), vystavování a doručování opravných daňových dokladů, přerušení lhůt u soudního nebo rozhodčího řízení, identifikované osoby.

Zásadní je den D podle § 42 odst. 3, především vazby na vystavování a doručování opravných daňových dokladů a tím promítnutí opravy do správného zdaňovacího období, jak je nově popsáno v odstavci čtvrtém až šestém – viz oprava odpočtu daně.

Samozřejmostí musí být zachování původní sazby daně, u cizí měny existuje alternativní varianta podle § 42 odst. 7. Specifický postup se uplatňuje pro finanční leasing podle § 42 odst. 10.

Opravné kontrolní hlášení

Dojde-li k nepřesnosti při podání kontrolního hlášení, chyba je včas identifikována, tj. do zákonného termínu, zpracujeme a odevzdáme nikoliv „dodatečné”, resp. následné kontrolní hlášení, ale opravné kontrolní hlášení podle § 101f.

Připomínáme základní pravidlo, podáním opravného kontrolního hlášení ztrácí platnost předchozí podané kontrolní hlášení.

Opravný daňový doklad*

Text § 45 týkající se opravného daňového dokladu (dobropisu nebo vrubopisu) byl novelou upraven. Například byla stanovena nová povinná náležitost tohoto dokladu, a to den D. V tomto případě se jedná o: „den, kdy se oprava základu daně považuje jako samostatné zdanitelné plnění za uskutečněné.”. Také byl doplněn text pro korekce navazující na zjednodušené daňové doklady.

Potvrzen je postup pro vystavení opravného daňového dokladu v § 45 odst. 5: „…lze vystavit i v případě, že je opravou zvyšována výše daně…”.

Pro opravný daňový doklad týkající se nově zavedeného pojmu nedobytné pohledávky, jeho náležitosti, je vložen do zákona § 46e.

Osoba identifikovaná*

viz Identifikovaná osoba*

Osoba povinná k dani*

Pro účely daně z přidané hodnoty je jednou z klíčových kategorií osoba povinná k dani definovaná v § 5. Jedná se o fyzickou nebo právnickou osobu uskutečňující ekonomickou činnost. Je zařazena mezi neplátce, ale se specifickým postavením.

Těmto osobám je uloženo několik povinností, nejdůležitější je sledování obratu a případná navazující povinnost registrovat se jako plátce daně z přidané hodnoty. Nejde jen o plátce, jestliže jsou naplněny parametry uvedené v § 6g a násl., může se stát, že osoba povinná k dani se registruje jako identifikovaná osoba.

Nová je formulace v § 5 odst. 2 týkající se zaměstnanců a jiných osob, která vyvolala diskuse v odborné i laické veřejnosti. Jde o problematiku daňové pozice například členů orgánů, zda uskutečňují ekonomickou činnost (definovanou nově v § 5 odst. 3).

Osobní spotřeba*

S tímto pojmem pracuje zákon o dani z přidané hodnoty u dodání zboží a poskytnutí služeb, případů použití plnění pro účely nesouvisející s ekonomickou činností, když nastává situace pro uskutečnění plnění, zpravidla zdanitelného plnění.

Osobní spotřeba je také přímo zmíněna v novele, v ustanovení § 75 pro odpočet daně v poměrné výši, § 78d odst. 4 pro úpravu odpočtu daně.

Osvobozená plnění*

Jedná se o plnění, u něhož není povinností odvést daň na výstupu s tím, že mohou mít zcela odlišný dopad na související nároky na odpočet daně. V § 51 jsou vyjmenována osvobozená plnění bez nároku na odpočet a v § 63 s nárokem.

V novele jsou podstatné změny v § 53 (doplněno rozhlasové a televizní vysílání), § 56 (zpřesnění u dodání nemovitých věcí) a § 56a (nájem nemovité věci), § 57 (výchova a

Nahrávám...
Nahrávám...