2.2.7 Daňové zvýhodnění na dítě
RNDr. Ivan Brychta
-
§ 35c ZDP umožňuje za splnění dalších podmínek poskytnout poplatníkovi daňové zvýhodnění na každé vyživované dítě žijící s poplatníkem ve společné domácnosti [dočasný pobyt dítěte mimo domácnost nemá na uplatnění daňového zvýhodnění vliv), přičemž od roku 2014 se musí tato společně hospodařící domácnost nalézat na území členského státu EU, Norska nebo Islandu nebo (od roku 2016) Lichtenštejnska]. Daňové zvýhodnění se poskytuje:
-
formou slevy na dani,
-
formou daňového bonusu, nebo
-
kombinací obou metod.
-
§ 35ca ZDP omezuje od roku 2013 do 2016 a v určitých případech i v roce 2017 možnost uplatnit daňové zvýhodnění na dítě v určitých případech uplatnění výdajů procentem z příjmů u příjmů podle § 7 nebo § 9 ZDP.
-
§ 35d ZDP řeší uplatnění daňového zvýhodnění u zaměstnance pobírajícího mzdu za závislou činnost od svého zaměstnavatele.
Komentář:
Na zvýšené daňové zvýhodnění (ve výši dvojnásobku částek uvedených v tabulce) má nárok dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P.
Vyživuje-li poplatník dítě jen několik kalendářních měsíců ve zdaňovacím období, lze daňové zvýhodnění poskytnout pro jeho uplatnění. Daňové zvýhodnění lze uplatnit již v kalendářním měsíci:
- -
ve kterém se dítě narodilo, nebo
- -
ve kterém začíná soustavná příprava dítěte na budoucí povolání, anebo
- -
ve kterém bylo dítě osvojeno nebo převzato do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.
Některé další podmínky při aplikaci daňového zvýhodnění:
-
poplatník uplatňující daňové zvýhodnění nesmí zároveň uplatňovat slevu na dani z titulu investičních pobídek (§ 35a ZDP a § 35b ZDP),
-
poplatník ho aplikuje na daň podle § 16 a § 16a ZDP, případně sníženou o slevy na dani (podle § 35 a § 35ba ZDP),
-
daňové zvýhodnění lze uplatnit formou slevy na dani až do výše daňové povinnosti; pokud je nárok vyšší nebo je ztráta, poskytne se na zbytek daňového zvýhodnění daňový bonus,
-
daňový bonus může uplatnit jen poplatník, který měl příjem podle § 6 (závislá činnost), § 7 (ze samostatné činnosti), § 8 (z kapitálového majetku) nebo § 9 (z nájmu), a to alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy platné k počátku zdaňovacího období (tj. v roce 2013 ve výši alespoň 48 000 Kč, v roce 2014 alespoň 51 000 Kč, v roce 2015 alespoň 55 200 Kč, v roce 2016 alespoň 59 400 Kč a v roce 2017 alespoň 66 000 Kč), má-li jen příjmy podle § 9 ZDP (nájem), výdaje nesmí převýšit tyto příjmy (do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně),
-
od roku 2013 do roku 2016 (a v některých situacích i v roce 2017) nemá nárok na daňové zvýhodnění poplatník uplatňující výdaje procentem z příjmů u dílčích základů podle § 7 nebo § 9, je-li součet dílčích základů daně, u kterých byly výdaje procentem z příjmů uplatněny, vyšší než 50 % celkového základu daně; toto omezení se nepoužije v roce 2017 v případě, kdy poplatník použije nižší limity procentních výdajů (které budou platit standardně od roku 2018 – viz Uplatnění výdajů procentem příjmů), od roku 2018 již toto omezení zmizí definitivně,
-
nerezident v České republice si může daňové zvýhodnění nárokovat jen tehdy, pokud úhrn jeho příjmů ze zdrojů na území České republiky činí nejméně 90 % všech jeho celosvětových příjmů (s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny, anebo příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně), přitom od roku 2014 se může jednat jen o rezidenta z členského státu EU, Norska nebo Islandu nebo (od 1. 1. 2016) Lichtenštejnska,
-
daňový bonus nelze nárokovat, pokud je jeho výše nižší než 100 Kč.
Od roku 2015 se daňové zvýhodnění zvyšuje na druhé a každé další dítě (viz tabulka výše). Výpočet tak může…
