dnes je 24.4.2024

Input:

Jízdní výdaje při použití soukromého vozidla zaměstnance

27.11.2013, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 8 minut

7.3.15
Jízdní výdaje při použití soukromého vozidla zaměstnance

Ing. Karel Janoušek

Podle § 157 odst. 3 zákoníku práce přísluší zaměstnanci základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty v případě, že zaměstnavatel zaměstnance o použití soukromého vozidla na pracovní cestě požádal. Co musí tato žádost obsahovat a jak se tyto náhrady stanoví?

 

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

    • § 153

    • § 157-158

Neurčí-li zaměstnavatel zaměstnanci na pracovní cestě použití dopravního prostředku veřejné hromadné dopravy nebo taxislužby a ani mu neposkytne služební vozidlo, může zaměstnance ve smyslu § 157 odst. 3 ZP požádat, aby jako dopravní prostředek použil vozidlo, které mu na pracovní cestu neposkytl, tj.:

  • vozidlo ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví zaměstnance,

  • vozidlo, které má zaměstnanec vypůjčeno (bezplatně),

  • vozidlo, které má zaměstnanec v nájmu (např. vozidlo, které si pořizuje formou leasingu).

Pro všechna tato vozidla se pro účely cestovních náhrad používá zpravidla souhrnné označení soukromé vozidlo zaměstnance.

Způsob žádosti zaměstnavatele není zákoníkem práce ani jinými předpisy stanoven, žádost nebo dohoda o používání soukromého vozidla proto nemusí být písemná. Bude-li např. na cestovním příkazu zaměstnavatelem v kolonce Určený dopravní prostředek uvedena zkratka AUV a na základě toho zaměstnanec své vozidlo použije, má se za to, že vyhověl žádosti zaměstnavatele.

Pokud tedy zaměstnavatel zaměstnance požádá o použití soukromého vozidla a zaměstnanec ho na pracovní cestě použije, přísluší zaměstnanci podle § 157 odst. 3 ZP základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty.

Neměla by tedy nastat situace, kdy zaměstnanec použije na pracovní cestu své vlastní vozidlo a po ukončení pracovní cesty požádá o proplacení základní náhrady a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Náhradu jízdních výdajů za použití soukromého vozidla ve výši základní náhrady a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty nelze zaměstnanci poskytnout ani v případě, kdy je jako dopravní prostředek určen např. autobus, a poté dá zaměstnavatel zaměstnanci souhlas s použitím soukromého vozidla. Jde skutečně pouze o případy, kdy zaměstnavatel zaměstnance před pracovní cestou požádá, aby na pracovní cestě soukromé vozidlo použil.

Základní náhrada (ZN) se stanoví jako součin sazby základní náhrady (SZN) a počtu kilometrů ujetých vozidlem na pracovní cestě: ZN = SZN × km

Výše sazby základní náhrady je uvedena v § 157 odst. 4 ZP, případně v prováděcí vyhlášce MPSV platné pro příslušný kalendářní rok. Při použití přívěsu se příslušná sazba zvýší nejméně o 15 %. Nemusí přitom jít o přívěs zaměstnance, může to být přívěs zaměstnavatele nebo jakékoliv jiné osoby. Pro zaměstnance zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 ZP jsou uvedené sazby závazné, pro zaměstnance ostatních zaměstnavatelů jsou uvedené sazby stanoveny jako minimální.

Jde-li o nákladní automobil, použije se podle § 157 odst. 5 ZP sazba ve výši dvojnásobku sazby pro osobní automobil. Nákladním vozidlem je takové vozidlo, které má toto označení uvedeno v technickém průkazu v kolonce druh vozidla, tj. např. pikap, vozidlo, které má za sedadly bezpečnostní mřížku oddělující prostor pro cestující a náklad a v technickém průkazu má uvedenu kalorii N1 apod.

Náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty (NPHM) se stanoví jako součin spotřeby použitého vozidla (S) zpravidla stanovené v l/100 km, počtu kilometrů ujetých vozidlem na pracovní cestě (km) a ceny pohonné hmoty (C) zpravidla zjištěné v Kč/litr, tj. takto: NPHM = S × km × C : 100.

Spotřeba pohonné hmoty vozidla se pro uvedený účel zjistí podle § 158 odst. 4 ZP výhradně z technického průkazu vozidla. Jde přitom v zásadě o údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropské unie. Je-li v technickém průkazu vozidla v kolonce Spotřeba paliva uvedena např. norma: 93/116/ES, 1999/100/ES, 2004/3/ES, EU 692/2008, EU 566/2011, je tam uvedený třetí údaj o spotřebě, tzv. kombinovaná (smíšená) spotřeba, kterou zaměstnavatel pro výpočet náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty musí použít. Uvedené normy mohou být v technickém průkazu uvedeny také v podobě bez zkratky ES nebo EU, případně mohou mít rovněž označení EC apod.

Jestliže v technickém průkazu vozidla údaj o kombinované spotřebě podle norem EU uveden není, zjistí se podle § 158 odst. 4 ZP pro uvedené účely spotřeba jako aritmetický průměr všech hodnot o spotřebě uvedených v technickém průkazu příslušného vozidla.

Není-li v technickém průkazu vozidla, který zaměstnanec na pracovní cestě na žádost zaměstnavatele použil, uveden žádný údaj o spotřebě PHM, je situace pro zaměstnance složitá, protože v tom případě musí podle § 158 odst. 4 ZP předložit zaměstnavateli technický průkaz vozidla shodného typu, ve kterém je alespoň jeden údaj o spotřebě PHM uveden. Jestliže zaměstnanec technický průkaz vozidla shodného typu se stejným objemem válců zaměstnavateli nepředloží, nemůže zaměstnavatel žádnou náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty vypočítat, a tedy ani zaměstnanci poskytnout. Základní náhrada ovšem zaměstnanci i v tomto případě přísluší.

Použití údaje o spotřebě vozidla z jiného dokladu, než je technický průkaz, je vzhledem k dikci ustanovení § 158 odst. 4 ZP nepřípustné. Nelze tedy použít případné potvrzení výrobce či akreditovaného dovozce, údaj o spotřebě zjištěný z technické dokumentace k vozidlu apod. Důvodem je to, že podle uvedeného ustanovení je zaměstnanec povinen v takovém případě doložit spotřebu vozidla

Nahrávám...
Nahrávám...