dnes je 28.3.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 24

25.5.2018, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 5 minut

1.2.2.1.2
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 24

JUDr. Petra Kejvalová

[Odpovědnost za vlastní jednání]

Ustanovení § 24 je umístěno v části první NOZ (Obecná část) v Hlavě II Osoby. Svým obsahem by však toto ustanovení spíše náleželo do Hlavy I Předmět úpravy a její základní zásady, konkrétněji pak ještě do dílu 1 Hlavy I, neboť obsahuje obecnou klauzuli přičitatelnosti jednání – odpovědnosti za své jednání.

Komentované ustanovení tedy obsahuje obecnou klauzuli, v níž je vyjádřena odpovědnost každého člověka za své vlastní jednání. Nutno podotknout, že odpovědnost podle tohoto ustanovení je nutno vnímat v ryze soukromoprávním aspektu, ve vztahu k druhé osobě, jinému člověku, nikoliv vůči společnosti.

Podle věty první daného ustanovení odpovídá za své jednání každý člověk, který je schopen posoudit své jednání a ovládnout je.

Předpokladem odpovědnosti člověka za své jednání jsou pak tedy dvě složky, a to:

  1. složka rozumová, tj. schopnost posoudit své jednání,
  2. složka volní, tj. schopnost ovládnout své jednání.

Přitom přičitatelnost jednání vyžaduje kumulativně splnění obou shora uvedených složek.

Člověk tedy neodpovídá za každé své jednání, nýbrž odpovídá pouze v takovém rozsahu, v jakém je schopen své jednání posoudit a ovládnout je, tedy v takovém rozsahu, v jakém je sám svéprávný, tj. způsobilý nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat) (§ 15). Plně svéprávným se pak člověk stává až zletilostí, tj. dovršením osmnáctého roku věku nebo alternativně před dovršením osmnáctého roku věku přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství (§ 30).

S komentovaným ustanovením tak úzce souvisí i § 31 stanovící, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k takovému právnímu jednání co do povahy přiměřenému rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.

Podle věty druhé daného ustanovení ten, kdo se vlastní vinou přivede do stavu, ve kterém by jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá za své jednání v tomto stavu učiněné.

Klasickým příkladem je uvedení se vlastní vinou do stavu opilosti a způsobení jiné osobě škodu – v takovém případě je tento člověk za své jednání a za způsobení škody plně odpovědný. Ve smyslu § 2922 (věta první) kdo se vlastní vinou uvede do takového stavu, kdy není schopen ovládnout své jednání a/nebo posoudit jeho následky, nahradí škodu, kterou v tomto stavu způsobil.

Komentované ustanovení však neřeší situaci, kdy se člověk dostane do stavu, kdy by za své jednání odpovědný nebyl, přičiněním jiné osoby – pak opět přichází na řadu aplikace § 2922, tentokráte věta druhá – společně a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu ti, kteří jej vlastní vinou do tohoto stavu přivedli.

V souvislosti s jednáním, kdy je narušena jedna ze složek přičitatelnosti jednání, je pak nutno zmínit také § 2920, tedy škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání.

Ve smyslu § 2895 je škůdce povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.

Za své jednání tedy plně neodpovídají osoby, které nejsou plně svéprávné, tedy nezletilci, nebo osoby stižené duševní poruchou způsobující narušení jedné či obou

Nahrávám...
Nahrávám...