Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 25

 Nahoru[Nasciturus – počaté dítě]

Nasciturus – z latiny ten, kdo se má narodit (nasciturus pro iam nato habetur – ten, kdo se má narodit, se pokládá již za narozeného).

Nasciturus je tedy dítě počaté, které se dosud nenarodilo, přičemž na takové dítě se podle § 25 hledí jako na již narozené, ovšem podmíněně a omezeně, tj.:

A) pouze v případě, pokud to vyhovuje jeho zájmům, tj. je-li to ve prospěch nascitura,

B) pouze v případě, pokud se dítě narodilo živé – nestane-li se tak, hledí se na ně podle věty třetí komentovaného ustanovení, jako by nikdy nebylo.

Početí dítěte

Zákon okamžik početí nedefinuje. Existuje několik přístupů k okamžiku početí. Některé teorie se přiklánějí k početí jako okamžiku spojení buněčného jádra vajíčka a spermie. Přičemž je myšleno i na asistovanou reprodukci a z hlediska této teorie je tak jedno, zda ke spojení došlo v těle ženy nebo mimo ně. Jiná teorie se přiklání k názoru, že okamžikem početí je až uhnízdění oplodněného vajíčka v děloze (tzv. nidace). V případě asistované reprodukce je pak takto nahlíženo na okamžik, kdy je oplodněné vajíčko vloženo do dělohy ženy. Jak již bylo řečeno, český právní řád tuto otázku dosud neupravil.

Narození živého dítěte

Někdy je z odborného hlediska problematické posoudit, zda se dítě narodilo živé či nikoliv (zejména v případě komplikovaných porodů či domácích porodů).

V její příloze vyhlášky č. 297/2012 Sb., o náležitostech Listu o prohlídce zemřelého, způsobu jeho vyplňování a předávání místům určení, a o náležitostech hlášení ukončení těhotenství porodem mrtvého dítěte, o úmrtí dítěte a hlášení o úmrtí matky (vyhláška o Listu o prohlídce zemřelého), konkrétně pak v pokynech ke způsobu vyplnění Listu o prohlídce zemřelého, je uvedeno, že za narození živého dítěte se považuje: úplné vypuzení nebo vynětí plodu z matčina těla, a to bez ohledu na délku trvání těhotenství, jestliže plod po narození dýchá nebo projevuje alespoň jednu ze známek života, tj. srdeční činnost, pulzaci pupečníku nebo nesporný pohyb kosterního svalstva, bez ohledu na to, zda byl pupečník přerušen nebo placenta připojena.

Ustanovení § 82 odst. 2 ZZS pak stanoví definici plodu po potratu, kdy se jím rozumí plod, který nevykazuje ani jednu ze známek života, současně je jeho porodní hmotnost nižší než 500 g, a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 22 týdnů.

Ze shora uvedených definic tak lze usuzovat na křehké rozhraní, kdy se z medicínského hlediska dítě narodí živé či nikoliv. Zejména v případě komplikovaných porodů (či například domácích porodů) může být obtížně jednoznačně určitelné, zda v okamžiku porodu bylo dítě již mrtvé nebo zda zemřelo bezprostředně po porodu. V tuto chvíli, kdy je pochybnost, zda se tedy dítě narodilo živé či nikoliv, jak bylo uvedeno již shora, je rozhodná věta druhá komentovaného ustanovení § 25, která stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že se má za to, že se dítě narodilo živé, pokud se neprokáže opak, což může mít zásadní vliv například v rámci dědického řízení. Tato domněnka zakládá premisu, že se dítě narodilo živé, a tudíž se stalo subjektem práv. Z procesního hlediska tato vyvratitelná domněnka přenáší břemeno důkazní na stranu, která tvrdí, že se dítě narodilo mrtvé.

Domněnka narození živého dítěte

Jak již tedy bylo zmíněno shora, NOZ zakotvuje ve větě druhé komentovaného ustanovení vyvratitelnou právní domněnku, která dopadá na případy, kdy jsou pochybnosti o tom, zda se dítě narodilo živé, či nikoliv. Budou-li tedy ve sporných případech existovat pochybnosti o tom, zda se dítě narodilo živé, uplatní se vyvratitelná domněnka, kdy se bude vycházet z toho, že se dítě živé narodilo. Ten, kdo bude tvrdit opak, tj. že se dítě živé nenarodilo, musí to prokázat a tuto domněnku vyvrátit.

Narození mrtvého dítěte

Pokud žena potratila či se dítě narodilo mrtvé, hledí se na něj, jako by nikdy nebylo počato (věta třetí komentovaného ustanovení). Touto fikcí tak dojde k zániku právních účinků, které byly spjaty…