dnes je 19.4.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2554

2.2.2015, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 8 minut

4.2.7.1.1.5
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2554

Mgr. Pavla Krejčí

Jedná se o společný komentář § 2550 až § 2554!

[Přeprava osob]

Právní úprava

Závazky, které vznikají při provozování přepravy, jsou v NOZ upraveny v § 2550 až § 2585, přičemž na přepravu osob se vztahují ustanovení uvedená v § 2550 až § 2554 a dále společná ustanovení o přepravě osob a věcí uvedená v § 2578 až § 2581.

Přepravní řády a tarify

S ohledem na různorodý charakter přepravy a specifičnost jejich jednotlivých druhů obsahují výše uvedená ustanovení NOZ pouze základní úpravu této problematiky, tedy taková ustanovení, která lze použít pro všechny typy dopravy. Podrobnější úpravu pak obsahují zvláštní právní předpisy, zejména pak přepravní řády a tarify. Ty jsou vydávány ve formě samostatných zákonů či vyhlášek (např. nařízení vlády č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu).

Přepravní řády dopravců

Na přepravní řády, které mají povahu právních předpisů, pak mohou navazovat přepravní řády jednotlivých dopravců. Dopravci mohou tyto podrobnější přepravní řády vydávat v případech, kdy jim to umožňuje zákon nebo vyhláška. V některých případech je dokonce vydání takového přepravního řádu zákonem uloženo jako povinné; tato povinnost se týká zejména osobní přepravy.

Příklad

Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, určuje dopravci ve veřejné linkové dopravě, že je povinen vydat a uveřejnit smluvní přepravní podmínky, jízdní řád a tarif.

Předpisy správní povahy; mezinárodní přeprava

Nemalou úlohu pak hrají předpisy správní povahy, které obsahují další práva a povinnosti s přepravou spojené. Mezinárodní přeprava se pak navíc řídí velkým množstvím mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, zejména pak přímo použitelnými předpisy Evropských společenství (§ 2578). Přepravní řády pak mohou převzít ustanovení platná v mezinárodní přepravě i pro přepravu vnitrostátní. Tím však nesmí být dotčena odpovědnost, kterou za škodu na zdraví stanovuje NOZ (§ 2580).

Základní definice

Smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení.

Smluvní strany

Smluvními stranami smlouvy o přepravě jsou tedy:

  • - dopravce a
  • - cestující.

Uzavření smlouvy

Smlouva je většinou uzavírána ústní formou. To však neznamená, že by její uzavření v písemné podobě bylo v zásadě vyloučeno, avšak bude se jednat o výjimečné případy, kdy bude s přepravcem sjednávána individuální přeprava. Kromě výslovného uzavření smlouvy může smlouva o přepravě vzniknout také konkludentním jednáním cestujícího – například tím, že nastoupí do prostředku městské hromadné dopravy (autobusu, tramvaje, trolejbusu apod.). Tímto jednáním totiž cestující přistupuje na celý rozsah poskytované služby a tedy i na podmínky, které jsou pro poskytnutí této služby stanoveny nejen právními přepisy, ale též přepravními podmínkami dopravce.

Přesný okamžik vzniku smlouvy není určen NOZ, ale je určen v přepravních řádech, které se na jednotlivé typy dopravy vztahují. Nejčastěji je okamžik uzavření smlouvy vázán na zakoupení jízdenky či na okamžik vstupu do dopravního prostředku nebo dopravního prostoru (to přichází v úvahu například v metru).

Povinnosti dopravce

Základní povinností dopravce je starat se při přepravě zejména o bezpečnost a pohodlí cestujících (§ 2551). Podrobnosti, jakým způsobem má dopravce tyto povinnosti splnit, jsou stanoveny přepravním řádem. Asi nejvýznamnějším předpisem je vyhláška č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu.

Přeprava zavazadel cestujícího

Pokud se týká zavazadla, rozlišuje NOZ dva druhy přepravy:

  • - přeprava zavazadla spolu s cestujícím a pod jeho dohledem (takzvaná příruční zavazadla a spoluzavazadla),
  • - přeprava zavazadla odděleně od cestujícího (takzvaná cestovní zavazadla). U těchto zavazadel musí dopravce dbát toho, aby zavazadlo bylo do místa určení přepraveno nejpozději ve stejnou dobu jako cestující.

Odpovědnost dopravce za zavazadla

Co může být příručním zavazadlem, spoluzavazadlem a cestovním zavazadlem, opět určují přepravní řády. Rozlišení zavazadel do těchto dvou kategorií má význam zejména z hlediska odpovědnosti dopravce za škodu na zavazadle či za jeho ztrátu (§ 2554). Zatímco za škodu na zavazadlech přepravovaných společně s cestujícím či na věcech, které měl cestující u sebe, odpovídá dopravce podle ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků (§ 2927 až § 2932), tak za škodu způsobenou na zavazadlech přepravovaných odděleně od cestujících odpovídá dopravce podle ustanovení o odpovědnosti při náhradě škody na přepravě věci (§ 2566 až § 2569).

Škoda vyvolaná zvláštní povahou provozu

Odpovědnost dopravce za škodu na zavazadle přepravovaném spolu s cestujícím nebo pod jeho dohledem vzniká pouze v případě, že škoda je vyvolaná zvláštní povahou provozu. Pokud by tedy byl důvod poškození zavazadla či jeho ztráty jiný, nelze odpovědnost dopravce vyvodit.

Příklad

Pan Černý cestuje nočním vlakem z Brna do Pardubic. Při čtení knihy si nevšimne, že mu někdo odcizil příruční zavazadlo.

Vysvětlení k příkladu

Ve výše uvedeném případě nelze dovodit odpovědnost dopravce za odcizení příručního zavazadla – ztráta zavazadla není

Nahrávám...
Nahrávám...