Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 31

25.5.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.2.2.1.9.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 31

JUDr. Petra Kejvalová

[Omezená svéprávnost nezletilých]

Komentované ustanovení upravuje omezenou svéprávnost nezletilých, kteří nenabyli plné svéprávnosti. Obdobnou právní úpravu jako v našem občanském zákoníku zakotvuje například švýcarské právo. Oproti tomu například v německém právu jsou odstupňovány věkové hranice, s nimiž právo spojuje různý rozsah způsobilosti nezletilce k právnímu jednání.

Svéprávnost

Plně svéprávným se člověk stává zletilostí, která se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství (vše podle § 30).

Pozitivní vymezení omezené svéprávnosti nezletilců

V komentovaném ustanovení je pozitivně vymezeno, k jakým jednáním je nezletilý, který ještě nenabyl plné svéprávnosti, způsobilý.

Negativní vymezení – omezení způsobilosti nezletilého jednat samostatně

Oproti komentovanému ustanovení je v § 36 vymezeno negativně, k jakým jednáním není nezletilý, který ještě nenabyl plné svéprávnosti, nikdy způsobilý (nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, není nikdy – bez ohledu na obsah ostatních ustanovení – způsobilý jednat samostatně v těch záležitostech, k nimž by i jeho zákonný zástupce potřeboval přivolení soudu. Jedná se o taková jednání, která souvisejí s nakládáním se jměním nezletilého. Ve smyslu § 461 zákonnému zástupci zastoupeného náleží běžná správa jmění zastoupeného. Pokud se již nejedná o běžnou správu, vyžaduje se k nakládání se jměním zastoupeného schválení soudu. V případě nezletilců nutno postupovat podle speciálních ustanovení § 858 a 898. Ve smyslu § 898 k právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte, nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas, ledaže se jedná o běžné záležitosti nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty. Ustanovení § 898 odst. 2 pak vyjmenovává demonstrativně právní jednání dítěte, k nimž je zapotřebí souhlasu soudu (např. přivolení soudu je potřeba k právnímu jednání, kterým dítě nabývá nemovitou věc nebo její část a kterým s ní nakládá; nabývá dědictví, dar, nebo odkaz nikoliv zanedbatelné majetkové hodnoty, uzavírá smlouvu zavazující k opětovnému dlouhodobému plnění, smlouvu úvěrovou nebo obdobnou nebo smlouvu týkající se bydlení, zejména nájmu a podobně). K těmto jednáním tedy ve smyslu § 36 nezletilý, který nenabyl dosud plné svéprávnosti, nebude nikdy způsobilý jednat samostatně.

Posouzení právního jednání nezletilých

Se vzrůstajícím věkem dítěte se pozvolna rozvíjí i jeho svéprávnost a stává se tak postupně způsobilým k jednáním závažnějším, přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Komentované ustanovení vychází z koncepce, že nezletilý má svéprávnost (způsobilost) k takovým právním jednáním, jejichž dosah, následky, je schopen sám posoudit. Novorozeně tedy zcela logicky není způsobilé k žádnému právnímu jednání, oproti tomu nezletilý ve věku patnácti a více let, blížící se dovršení zletilosti, již bude prakticky plně svéprávný a bude de facto moci činit již poměrně mnoho právních jednání samostatně – samozřejmě s omezeními ve smyslu § 36. Právní jednání nezletilého musí být hodnoceno komplexně – s ohledem na povahu právního jednání, ale i na předmět plnění, zejména pak i na hodnotu plnění. S touto koncepcí pak počítá NOZ již výslovně například v § 2066, který stanoví, že osoba omezená ve svéprávnosti je způsobilá darovat a přijmout dar malé hodnoty nebo dar vzhledem k okolnostem obvyklý.

Za zmínku stojí judikát Krajského soudu v v Ústí nad Labem, sp. zn. 10 Co 354/2002, v němž je uvedeno, že ,,při posuzování právního úkonu učiněného nezletilým je třeba kromě dalšího též zkoumat, zda důsledky uzavřeného právního úkonu nenarušují sociální či majetkový status tohoto nezletilce”.1

V tomto rozhodnutí je dále uvedeno: ,,je nutno tento stupeň vyspělosti poměřovat k povaze učiněného právního úkonu, ale je třeba též podrobně zkoumat, zda důsledky uzavřeného právního úkonu by závažným způsobem nenarušovaly, resp. nenarušují sociální či majetkový status tohoto nezletilce. (…) Je nutno (…) při uzavření právního úkonu majetkového charakteru mj. zkoumat předmět plnění, důsledky spojené s nabytím věci, výši kupní ceny, důsledky, které mohou nastat při realizaci uzavřené smluvní pokuty, to vše ve vazbě na stupeň rozumové a volní vyspělosti nezletilce, jeho majetkové poměry (zda již pracuje a má tak objektivní možnost v rámci závislé či jiné činnosti zajistit si příjem vlastním přičiněním, případně disponuje-li a v jakém rozsahu s majetkem, nebo zda se teprve připravuje pro budoucí výkon povolání a objektivně nemá možnost splnit jím přijatý peněžitý závazek, anebo hypoteticky nastanuvší další platební povinnosti, např. v souvislosti s realizací smluvní pokuty či dalších vedlejších ujednání).”2

Skutečně je nutno posuzovat právní jednání nezletilého vždy individuálně, komplexně, v celém rozsahu a s přihlédnutím ke všem okolnostem. Se závěry shora citovaného rozhodnutí se však nelze zcela ztotožnit. Majetkové a sociální poměry nezletilého budou podstatné pro posouzení platnosti právního jednání v těch případech, kdy jimi bude ovlivněna rozumová a volní vyspělost nezletilce, avšak bez dalšího například nedostatečné majetkové poměry nezletilce nezapříčiní neplatnost právního jednání učiněného nezletilým. Pokud byl nezletilý schopen ve smyslu § 24 posoudit své jednání a ovládnout je (byl zde objektivně naplněn znak rozumové a volní vyspělosti), učinil právní jednání, ačkoliv si byl plně vědom důsledků svého jednání, včetně dopadu do majetkové sféry nezletilce a s plným vědomím, že nemá prostředky k tomu, dluh případně související náklady (např. smluvní pokutu) splnit, neboť danými finančními prostředky nedisponuje, nelze takové právní jednání bez dalšího prohlásit za neplatné pouze s odůvodněním, že nezletilý nemá dostatek finančních prostředků na zaplacení. Majetkové a sociální poměry budou rozhodující pro hodnocení právního jednání nezletilého, pokud tento z důvodu svých poměrů (majetkových a sociálních) nebyl schopen posoudit následky svého jednání.

Rozumová a volní vyspělost

Opět, shodně jako u obecného vymezení odpovědnosti za vlastní jednání zakotvené v § 24, také v komentovaném ustanovení se setkáváme se dvěma složkami jednání – složkou rozumovou a volní. Složkou rozumovou zákonodárce chápe schopnost posoudit následky svého jednání, a to jak pozitivní, tak i negativní, například schopnost pochopit zodpovědnost za náklady s daným jednáním související. Schopnost uvědomovat si negativní dopady právního jednání samozřejmě vzrůstá s věkem nezletilců; a naopak, čím je člověk mladší, tím je jeho schopnost vnímat či uvědomovat si negativní dopady svého jednání nižší. Volní vyspělostí pak zákonodárce rozumí schopnost nezletilého svojí vůli ovlivnit své jednání, ovládnout je, jedná se například o to, že dokáže dát najevo, zda dar přijímá.

Objektivní měřítko. Přiměřenost nezletilých jeho věku

Z komentovaného ustanovení vyplývá, že je nutno posuzovat vyspělost dotyčného nezletilého objektivním měřítkem, odosobněně, s odhlédnutí od konkrétního jedince a v porovnání s obecně předpokládanou mírou rozumové a volní vyspělostí jedince určitého průměrného vzorku – v nezletilcově věku. Proto není zapotřebí při každém právním jednání učiněném nezletilcem zkoumat vyspělost rozumovou a volní daného jedince, ale postačí porovnat ji s předpokládanou vyspělostí průměrného jedince (jedinců) nezletilcova věku. Například dítě ve věku šesti let je schopno posoudit darování sladkostí jiným dětem, není však schopno posoudit složitější