Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 59

 Nahoru[Doba omezení]

Judikatura

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. září 2011, sp. zn. 30 Cdo 2185/2010

Institut zbavení způsobilosti k právním úkonům, případně omezení způsobilosti k právním úkonům (pozn. nyní omezení svéprávnosti) není sankcí, nýbrž opatřením sloužícím především ochraně zájmu samotných fyzických osob, které pro svůj duševní stav nejsou schopny činit s dostatečnou vlastní odpovědností právní úkony (pozn. právní jednání) (...) V obou případech jde o opatření, která představují nezbytné omezení, jež může trvat pouze po nezbytně nutnou dobu, dokud důvody, které k omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům vedly, trvají.¹

Omezení doby

NOZ respektoval výše uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a omezil dobu trvání omezení svéprávnosti, a to tak, že soud svéprávnost omezuje vždy na dobu určitou. Tato doba může být v rozsudku vymezena:

• - dobou nutnou k vyřízení záležitosti, kvůli níž je svéprávnost omezována; "... tento způsob omezení soud preferuje, neboť má pro nesvéprávného mírnější následky. Omezení svéprávnosti na provedení konkrétního právního jednání lze kombinovat s podpůrnými opatřeními."² Tento způsob omezení svéprávnosti může být využit například v případech, kdy "je člověk zastoupen členem domácnosti (pozn. § 49) a není potřeba jej omezovat ve svéprávnosti. Nastane však mimořádná skutečnost, kdy člen domácnosti nebude moci s ohledem na ustanovení § 52 jednat. Pak soud může přistoupit k omezení svéprávnosti jen v souvislosti s provedením této záležitosti."³

"Nové pojetí sleduje i návrh právní úpravy v tom směru, že není-li vzhledem k zájmům osoby stižené duševní poruchou nezbytný výraznější zásah, je třeba dát přednost mírnějšímu opatření i při samotném omezování svéprávnosti. Proto se výslovně zdůrazňuje možnost omezit svéprávnost i jen v souvislosti s určitou záležitostí (jako je např. prodej domu nebo bytu)."⁴

• - jinak určenou určitou dobou (např. na několik měsíců nebo do dovršení 20 let apod.).

Maximální doba omezení

Každopádně nesmí ani u jednoho způsobu vymezení doba omezení přesáhnout tři roky ode dne nabytí právní moci rozsudku, jímž je svéprávnost člověka omezována. Zákonem č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony, byla prodloužena tato maximální doba, po kterou může soud svým rozhodnutím omezit člověka ve svéprávnosti na dobu pěti let. Soud může k takovému kroku přistoupit pouze za situace, kdy je již v době vydání rozhodnutí o omezení svéprávnosti zjevné, že se stav člověka v době tří let od vydání rozhodnutí nezlepší (jedná se u člověka o ireversibilní stav). "Trvalost duševní poruchy lze zaznamenat např. u osob se stařeckou demencí, těžkou či hlubokou mentální retardací, Downovým syndromem či trpících autismem."⁵

Odůvodnění doby omezení

Soud musí ve svém rozhodnutí odůvodnit, proč zvolil konkrétní dobu, na kterou svéprávnost člověka omezil, a to i tehdy, pokud zvolil dobu maximální (3 roky) nebo prodlouženou (5 let).

Prodloužení právních účinků rozhodnutí

Po uplynutí doby, na kterou bylo omezení přijato, právní účinky omezení zanikají. Pokud se však zahájí řízení o prodloužení doby omezení, trvají právní účinky původního rozhodnutí až do vydání nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok.

NOZ vychází z toho, že "soudní rozhodnutí, kterým je omezována svéprávnost, představuje výjimečný zásah do lidské integrity a jako s výjimečným je s ním proto třeba zacházet".⁶ Na druhou stranu je třeba říci, že maximální doba tří let, na kterou může být opatření v podobě omezení svéprávnosti přijato, je poměrně krátká a že právní úprava v tomto smyslu povede k neúměrnému zatížení soudů.

Navíc je třeba uvést, že řízení o omezení svéprávnosti je poměrně složitým řízením, které musí být dobře důkazně podloženo. Nejenomže musejí být zpracovány kvalitní znalecké posudky, ale musejí být zjištěny i…