Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 913

K odst. 1

Základní kritéria pro určení rozsahu výživného

NOZ vymezuje tři základní hlediska, podle kterých se určí výše výživného. Jsou jimi za prvé odůvodněné potřeby oprávněného, za druhé majetkové poměry oprávněného a za třetí schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Nutno zdůraznit, že při určení výše výživného je třeba posuzovat každý případ individuálně, s detailním posouzením jednotlivých hledisek zvlášť tak, aby na jednu stranu byly chráněny zájmy oprávněné osoby, ale na druhou stranu aby zároveň nevznikl nepřiměřený zásah do práv osoby povinné.

Odůvodněné potřeby oprávněného

Odůvodněné potřeby oprávněného jsou veškeré potřeby, které oprávněná osoba legitimně má a na něž musí vynakládat finanční prostředky. Jedná se tedy o jídlo, ošacení, zdravotní pomůcky či léky, bydlení, přepravu, ale třeba i o náklady na rozvoj vzdělání a zájmů, případně na tvorbu úspor, prázdninový pobyt či kulturní vyžití. Odůvodněné potřeby jsou závislé zejména na věku oprávněného, na jeho zdravotním stavu, přípravě na budoucí povolání, zájmech atd. Situaci každého oprávněného je třeba posoudit ad hoc a podle toho rozhodnout, co je v daném konkrétním případě odůvodněnou potřebou, co je naopak potřebou nadstandardní, či dokonce neexistující.

Majetkové poměry oprávněného

Při určení výše výživného hrají důležitou úlohu i majetkové poměry oprávněného. Pokud by oprávněný na základě svých majetkových poměrů byl schopen své odůvodněné potřeby pokrýt sám (tedy slovy ustanovení § 911 NOZ by oprávněný byl schopen sám se živit), nárok na výživné by neměl. Při zhodnocení situace soud proto zohledňuje i majetkové poměry oprávněného, přičemž přihlíží k celkové hodnotě jeho jmění, tedy k hodnotě jeho movitých a nemovitých věcí, pohledávek či investic, jakož i k jeho příjmům z výdělečné činnosti či z jiných zdrojů – například k výnosům z akcií, k příjmům z nájmu apod. Součástí majetkového portfolia jsou samozřejmě i případné dluhy oprávněného, které výši jeho jmění snižují. V závislosti na zjištěných majetkových poměrech oprávněného může být výživné přiměřeně sníženo, popřípadě nemusí být přiznáno vůbec.

Schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného

Obdobně jako u oprávněného, je rovněž u povinného nutné při určení rozsahu vyživovací povinnosti přihlédnout k jeho majetkovým poměrům, tedy k jeho jmění, k jeho příjmům a k eventuálním dluhům. V souvislosti s tím stojí za zmínku, že podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. c) bod 3. DŘ je správce daně (tedy místně příslušný finanční úřad) povinen poskytnout soudům údaje o příjmech povinného, potřebné pro účely rozhodnutí o výživném. Na straně povinného soud dále zkoumá jeho možnosti a schopnosti výživné poskytovat. Možnost poskytovat výživné je chápáno jako objektivní kategorie a úzce souvisí s majetkovými poměry povinného. Naopak schopnost poskytovat výživné je chápána jako kategorie subjektivní, při které je brán zřetel na věk, zdravotní stav,…