Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 955

27.4.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.3.3.1.3
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 955

Mgr. Pavla Krejčí

[Práva a povinnosti pečující osoby]

Práva a povinnosti pečující osoby

Práva a povinnosti pečující osoby vymezí soud především v rozsudku, kterým rozhodne o svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby, než jsou rodiče. Pokud tak soud neučiní a práva a povinnosti v rozsudku speciálně nevymezí – „typicky proto, že to konkrétní okolnosti případu nebudou vyžadovat1 –, pak platí, že se přiměřeně použijí ustanovení o pěstounství. Je tomu tak proto, „že povinnosti a práva pečující osoby, resp. společně pečujících osob a pěstouna k dítěti jsou podobná”.2

Je tedy na soudu, jak vymezí práva a povinnosti pečující osoby – může je vymezit šířeji nebo i úžeji než práva a povinnosti pěstouna. Každopádně platí, pokud nebylo rozhodnuto jinak, „že rodiče zůstávají zákonnými zástupci dítěte, mají právo se s ním stýkat a také právo požadovat své dítě zpět do své péče. Tomu také odpovídají práva a povinnosti pečující osoby i pěstouna, kterým zákon ukládá především povinnost o dítě osobně pečovat a pouze přiměřeně vykonávat práva a povinnosti rodičů tam, kde to rodičům z povahy věci nepřísluší.3

Úprava práv a povinností v průběhu svěřenectví

Navíc soud může v souladu s § 969 v případě podstatné změny poměrů nebo v případě neshody mezi rodiči a pečující osobou v podstatné záležitosti týkající se dítěte rozhodnout o změně práv a povinností vyplývajících ze svěřenectví nebo o zrušení svěřenectví nebo učinit jiné rozhodnutí. Návrh k soudu na takovou změnu může podat rodič, pečující osoba i dítě.

Pokud soud práva a povinnosti pečující osoby v rozsudku speciálně neupraví, platí, že má pečující osoba následující práva a povinnosti:

Osobní péče (§ 966 odst. 1)

Pečující osobě je uložena povinnost o svěřené dítě osobně pečovat. Tuto povinnost má pečující osoba po celou dobu, kdy trvá svěřenectví. Pečující osoba má však nejenom povinnost o dítě osobně pečovat, ale má taktéž na tuto péči právo. Z tohoto důvodu jí nemůže být dítě bezdůvodně z péče odňato. Pokud někdo jakkoliv znemožňuje pečující osobě o dítě osobně pečovat (např. tím, že dítě pečující osobě odejme a odmítá je vrátit), má přímo pečující osoba právo žádat, aby jí bylo dítě předáno (§ 882).

Osobní péčí pečující osoby se podobně jako u pěstouna nerozumí celodenní povinná péče o dítě; osobní péčí pečující osoby „se rozumí péče, kterou věnují rodiče svým dětem. Proto dítě může navštěvovat zařízení jako jesle, mateřskou školu či školní družinu”.4

Judikatura

Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky, sp. zn. Cpj 14/74, R 27/1975 civ

O povinnosti osobnej starostlivosti o dieťa táto dôvodová správa uvádza, že osobnou starostlivosťou pestúna o dieťa sa rozumie starostlivosť, ktorá sa spravidla venuje dieťaťu v rodine. Pestún môže však v čase, keď je zamestnaný, dávať dieťa do denných jaslí, materskej školy alebo ak dieťa navštevuje školskú družinu. Podmienku osobnej starostlivosti možno považovať za splnené, ak napr. z dôvodu krátkodobej choroby pestúna bolo dieťa dané do týždenných jaslí alebo iného obdobného zariadenia, alebo keď pestún zabezpečil po tento čas starostlivosť o dieťa inou osobou. Musí však ísť len o mimoriadnu, nepredvídanú situáciu a nie o pravidelné zverovanie detí týmto zariadeniam. Pri ústavnej výchove by podmienka osobnej starostlivosti nebola splnená.

Výkon práv a povinností pečující osobou a rodiči

Péče pečující osoby nahrazuje péči rodičovskou. Rodičům však zůstávají práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti s výjimkou těch, které náleží pečující osobě (§ 960). Rodiče jsou tedy i nadále zákonnými zástupci dítěte. Pečující osoba tak rozhoduje jen o běžných záležitostech dítěte; v těchto záležitostech pak má právo dítě zastupovat a spravovat jeho jmění. V rámci realizace zástupčího oprávnění musí pečující osoba sledovat hlavní účel zastoupení, kterým je v souladu s § 457 ochrana zájmů nezletilého a naplňování jeho práv. Při plnění povinností musí pečující osoba v souladu s § 467 dbát názorů svěřeného dítěte; dítě má právo si vytvořit o dané záležitosti vlastní názor a sdělit ho pečující osobě (§ 875 odst. 2). Názoru dítěte musí být věnována patřičná pozornost a při rozhodování musí být brán pečující osobou v úvahu. Pečující osoba však při rozhodování musí sledovat především zájmy dítěte; není tedy názorem dítěte vázána (musí k němu pouze přihlížet).

Rodičům pak zásadně náleží právo rozhodovat v záležitostech ostatních (tedy nikoliv běžných) a v těchto záležitostech také dítě zastupovat. Za záležitosti, které spadají do rozhodovací pravomoci rodičů, je možné považovat významné záležitosti uvedené v § 877 odst. 2 – tedy zejména nikoliv běžné léčebné a obdobné zákroky a volba zaměstnání nebo pracovního uplatnění dítěte. Rodiče však nemohou rozhodovat o bydlišti dítěte (§ 80), neboť bydliště dítěte bude vždy u pečující osoby a dítě ji bude při změně bydliště následovat (podle § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, je to pouze pečující osoba, která má právo ohlásit změnu místa trvalého pobytu dítěte).

Vždy však bude záležet na rozsahu práv a povinností, které má vykonávat pečující osoba podle rozhodnutí soudu – rozsah zástupčího oprávnění rodičů tak může být širší nebo i užší. Soud tedy může pečující osobě „svěřit i výkon vybraných podstatných záležitostí dítěte či správu dítěte v celém rozsahu”.5 Pak musí soud rozsah práv a povinností pečující osoby speciálně vymezit.

Právo soudu nahradit souhlas rodičů

Pokud by však pečující osoba nesouhlasila s rozhodnutím rodičů ve věci, která patří do jejich výlučné pravomoci, má právo se obrátit na soud, aby v záležitosti rozhodl jinak (nahradil souhlas rodičů podle § 877 odst. 1) nebo aby soud v souladu s § 969 stanovil jinak rozsah práv a povinností pečující osoby.

Soud dále může z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodnout o omezení nebo zbavení rodičů práv a povinností z rodičovské odpovědnosti (viz komentář k § 960).

Další omezení pečující osoby

Vedle záležitostí uvedených v § 877 odst. 2 není dále pečující osoba oprávněna dítě zastupovat v záležitostech uvedených v § 458, tj.:

  1. záležitosti týkající se vzniku a zániku manželství,
  2. záležitosti týkající se výkonu rodičovských povinností a práv,
  3. pořízení pro případ smrti a jeho odvolání,
  4. prohlášení o vydědění a jeho odvolání.

To však neznamená, že by některé z výše uvedených záležitostí nemohlo svěřené dítě do učinit samo. Například § 1526 stanoví výjimku, podle které může nesvéprávný nezletilý pořizovat závěť – podmínkou je, aby dovršil věk patnácti let a závěť byla pořízena formou veřejné listiny. Podobně může za okolností uvedených v § 1527 pořídit závěť osoba, jejíž svéprávnost byla omezena tak, že není způsobilá pořizovat závěť. Podmínkou je, aby se tato osoba uzdravila do té míry, že je schopna projevit vlastní vůli. K jednotlivým záležitostem viz výklad u právní úpravy dotyčného institutu.

Správa jmění dítěte

Pečující osobě náleží běžná správa jmění dítěte. Pojem jmění je vyložen v § 495. Běžnou správu jmění může pečující osoba vykonávat bez jakéhokoliv omezení. Pojem běžná správa jmění je blíže vysvětlen v komentáři k § 461 a § 898. V záležitostech, které pod běžnou správu jmění nespadají (opět blíže výklad k § 898 a § 461), rozhodují rodiče, respektive poručník v případech, kdy rodiče nežijí nebo je jejich rodičovská odpovědnost omezena nebo jsou jí zbaveni. Je však třeba uvést, že k rozhodování o neběžných záležitostech při správě jmění dítěte budou jak rodiče a popřípadě poručník potřebovat vždy souhlas soudu.

Soud může též ustanovit dítěti opatrovníka pro správu jmění podle § 948. Opatrovník pro správu jmění může být jmenován pro správu celého jmění nebo jeho části. Je tomu tak proto, že správa některých částí