Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 965

 Nahoru[Základní povinnosti a práva pěstouna]

V souladu s § 964 může být dítě svěřeno do společné pěstounské péče pěstounům, pokud jsou manželé. Pěstounem se však může stát také pouze jeden z manželů. V takovém případě se však ke svěření dítěte do péče pouze jednoho z manželů vyžaduje souhlas druhého manžela. "Přijetí dítěte do pěstounské péče představuje takový zásah do společného rodinného života, že s ním musí souhlasit oba manželé."¹

Souhlas manžela budoucího pěstouna

Manžel budoucího pěstouna je účastníkem řízení a poskytuje souhlas v rámci řízení o svěření dítěte do pěstounské péče. Jedná se o jeho právo vyslovit souhlas či nesouhlas se svěřením dítěte do pěstounské péče druhému z manželů, jelikož tento souhlas je jedním ze zákonných předpokladů pro svěření dítěte do pěstounské péče jednoho z manželů. Je tomu tak mimo jiné proto, že manžel budoucího pěstouna se bude ve smyslu odst. 3 komentovaného ustanovení podílet na pěstounské péči (pokud společně s pěstounem žije ve společné domácnosti). Zákon tak vyjadřuje "společenský zájem na vytvoření dobrého a bezkolizního výchovného prostředí dítěte v pěstounské péči i s ohledem na život rodiny pěstouna, v níž bude dítě vychováváno" (Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR z 23. 2. 1976, sp. zn. Cpjf 117/75). Pokud manžel budoucího pěstouna souhlas se svěřením dítěte do pěstounské péče nevysloví, nemůže soud o svěření dítěte do pěstounské péče jednomu z manželů rozhodnout. Zákon nestanoví, jakou formu by souhlas měl mít, může tak být poskytnut i formou ústní.

Jiné osoby žijící ve společné domácnosti

Pokud budoucí pěstoun žije ve společné domácnosti s jinou osobou (druhem, družkou), pak se souhlas takové osoby nevyžaduje. V rámci odborného posouzení pro zprostředkování pěstounské péče bude ale zjišťována případná bezúhonnost druha či jiné osoby tvořící s žadatelem o pěstounskou péči společnou domácnost [za bezúhonného se pro tyto účely nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin, který směřoval proti životu, zdraví, svobodě, lidské důstojnosti, mravnímu vývoji nebo jmění dítěte, nebo pro jiný trestný čin, jehož spáchání může mít vliv na způsobilost žadatele k řádné výchově dítěte – § 27 odst. 1 písm. e) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí].

…