Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Kontrola zaměstnanců na požití alkoholu

9.10.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2018.22.01
Kontrola zaměstnanců na požití alkoholu

JUDr. Jaroslav Škubal, Mgr. Daniel Vejsada

Jedním z problémů, se kterými se zaměstnavatelé setkávají, je efektivní a zákonné provedení kontroly, zda zaměstnanci nepracují pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. K tomu, aby kontrola mohla být podkladem pro disciplinární postih zaměstnance, musí být totiž provedena bez chyb a v souladu s právními předpisy. V tomto článku se tedy blíže podíváme na nástrahy, které na zaměstnavatele v této oblasti číhají, a na správný postup provádění kontrol na přítomnost alkoholu.

ZÁKAZ POŽÍVÁNÍ ALKOHOLU

Základní povinností každého zaměstnance v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je dle § 106 odst. 4 písm. e) ZP povinnost nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele, a to ani mimo pracovní dobu. Na pracoviště nesmí zaměstnanci pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek ani vstupovat. V pracovní době pak zaměstnanci nesmí požívat alkoholické nápoje či zneužívat jiné návykové látky ani mimo pracoviště zaměstnavatele.

Výjimka ze zákazu požívání alkoholických nápojů se aplikuje pouze na zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách (tj. zaměstnanci pracující za vysokých teplot), pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu, a dále na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno (např. sommelier, degustátor).

Současně mají zaměstnanci stanovenou povinnost se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem podrobit zjištění, zda nejsou pod vlivem alkoholu nebo návykových látek. Pokud jde o požadavek písemného určení vedoucího zaměstnance oprávněného vydat pokyn ke kontrole, pak je nutné zdůraznit, že se nemusí jednat o určení konkrétní osoby pro určitou kontrolu, ale může jít i o obecné vymezení pozic či úrovně řízení, na které jsou vedoucí zaměstnanci oprávnění vydat pokyn ke kontrole, a to pro všechny budoucí případy. Lze doporučit, aby určení vedoucího bylo obecné a zahrnovalo přímého nadřízeného, případně jakéhokoliv jiného vedoucího zaměstnance přítomného na pracovišti. Takto určený vedoucí nemusí samotnou zkoušku vykonat, postačí pouze, pokud určený vedoucí zaměstnanec udělí pokyn k provedení kontroly (samotnou kontrolu tak může provést např. osoba odpovědná za BOZP na telefonický pokyn určeného vedoucího zaměstnance). Požadavek písemného určení pak je nejvhodněji naplněn, je-li takové určení obsaženo ve vnitřním předpise zaměstnavatele (viz níže).

PROVEDENÍ KONTROLY

Právní předpisy rozlišují dva způsoby provedení zkoušky na alkohol, a to tzv. orientační vyšetření („dýchnutí”) a odborné lékařské vyšetření (odběr krve). Této problematice se věnuje nový zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, který nabyl účinnosti 31. 5. 2017.

Orientační vyšetření nicméně není blíže upraveno a lze jej tedy provést jakýmkoliv prostředkem, kterým lze určit hladinu alkoholu u zaměstnance (nejčastěji různými analyzátory alkoholu z dechu). Není-li ovšem orientační vyšetření provedeno analyzátorem alkoholu v dechu, který je certifikován1, musí za účelem průkaznosti na orientační zkoušku navazovat odborné lékařské vyšetření. Pouze v případě certifikovaného měřidla je orientační vyšetření vnímáno jako dostatečné a není třeba následně provádět lékařské vyšetření. Pokud by zaměstnavatel použil necertifikované zařízení a neprovedl odborné lékařské vyšetření, pak by zejména v případě ukončení pracovního poměru nemusel být v soudním sporu se zaměstnancem úspěšný z důvodu neprokázání ovlivnění alkoholem.

Pokud je nutné provést odborné lékařské vyšetření, závisí volba zdravotnického zařízení na zaměstnavateli. Stejně tak je zaměstnavatel povinen zajistit dopravu zaměstnance do tohoto zařízení k provedení vyšetření. V této souvislosti lze jednoznačně doporučit, aby k dopravě došlo za přítomnosti vedoucího zaměstnance a pokud možno co nejrychlejším způsobem (např. služebním automobilem).

Poskytovatel zdravotnických služeb je povinen na žádost zaměstnavatele bezodkladně provést odborné lékařské vyšetření (zejména odebrat příslušný biologický materiál, ze kterého bude prováděno toxikologické vyšetření). Nemělo by tedy docházet k situacím, kdy zaměstnanec bude na vyšetření čekat např. několik hodin (což by samozřejmě významně ovlivnilo výsledek).

Bude-li zaměstnavatel provádět orientační měření certifikovaným analyzátorem přítomnosti alkoholu v dechu, kdy již nebude následně prováděno lékařské vyšetření, doporučujeme toto měření několikrát zopakovat v intervalech 15–20 minut. Tímto opakováním můžeme získat další informace významné pro posouzení závažnosti porušení zaměstnance. Například, bude-li hladina alkoholu v čase klesat, je zřejmé, že již uplynula větší doba od požití alkoholu. Naopak, bude-li hladina alkoholu v čase stoupat, je zřejmé, že zaměstnanec požil alkohol v krátké době před prováděným testem, tedy před začátkem výkonu práce nebo dokonce v jejím rámci (což je nepochybně závažnější prohřešek). Pro snížení rizik v případném soudním sporu o platnost následného propuštění lze rovněž doporučit, aby se orientačnímu vyšetření podrobili opakovaně i další zaměstnanci (aby bylo zřejmé, že přístroj skutečně funguje).

O provedení orientační zkoušky by měl být sepsán protokol, který zachytí výsledky všech provedených měření a zkoušek, který bude podepsán příslušným zaměstnancem provádějícím měření a kontrolovaným zaměstnancem, který nicméně může odmítnout protokol podepsat. Lze doporučit, aby protokol také zahrnoval poučení zaměstnance podrobit se zkoušce a případné důsledky odmítnutí (viz níže).

ODCHYLKY MĚŘENÍ A PRŮKAZNOST

V rámci výsledků měření přítomnosti alkoholu je nutné také správně zhodnotit dosažené výsledky. Přestože zákoník práce má vůči hladině alkoholu v krvi z právního pohledu nulovou toleranci, v praxi je nutné s určitou tolerancí počítat. Nejprve je nutné vzít do úvahy, že použité měřicí přístroje a techniky mají určité odchylky. Při určené hladině alkoholu do 0,2 promile se může jednat právě o odchylku měření a danou osobu je nutné hodnotit, že není pod vlivem alkoholu. Hodnota do 0,3 promile pak z lékařského hlediska znamená téměř nulové reálně ovlivnění. Forenzní stanovisko v oboru soudního lékařství ve vztahu k alkoholu v krvi totiž považuje hladinu alkoholu do 0,2 g/kg za neprůkaznou, hladinu alkoholu do 0,3 g/kg označuje za nevýznamnou pro silniční provoz a hladina alkoholu mezi 0,31 a 0,49 g/kg pak svědčí o skutečnosti, že dotyčná osoba alkohol požila, avšak je jím prakticky neovlivněna – viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4733/2015.

V tomto rozsudku soudy posuzovaly situaci vedoucího směny v ocelárně, kterému byla při první orientační zkoušce naměřena hladina alkoholu 0,32 promile, poté 0,23 promile a následným lékařským vyšetřením zjištěna hladina 0,11 promile. Výpověď přitom shledal Nejvyšší soud neplatnou, a to právě s přihlédnutím ke skutečnosti, že při zjištěné hladině alkoholu nebyl zaměstnanec alkoholem reálně ovlivněn a navíc se jednalo o dlouholetého zaměstnance bez předchozích problémů souvisejících s výkonem práce. Zaměstnanec tedy již může být hodnocen jako pod vlivem alkoholu, ale výši ovlivnění je nutné promítnout do hodnocení závažnosti porušení ze strany zaměstnance.

I z tohoto důvodu je nutné zkoušku analyzátorem dechu několikrát v pravidelných odstupech zopakovat, aby se vyloučila odchylka měření.

ODMÍTNUTÍ KONTROLY A DOMNĚNKA OPILOSTI

Pokud zaměstnanec nesplní svou povinnost podrobit se příslušné zkoušce na přítomnost alkoholu v krvi, má to samozřejmě určité právní následky. S účinností nového zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, tedy od