Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Mobilní telefony na pracovišti a možnosti regulace jejich užívání ze strany zaměstnavatele

14.5.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2018.10.11.03
Mobilní telefony na pracovišti a možnosti regulace jejich užívání ze strany zaměstnavatele

JUDr. Dušan Srp, Ph.D.

Mobilní telefony patří neodmyslitelně k zařízením, které téměř každý z nás denně užívá, jak doma, tak v práci. Mobilní telefon, který užíváme, může být zcela v našem vlastnictví nebo může být samotné zařízení nebo třeba jen telefonní tarif ve vlastnictví zaměstnavatele, jsme-li v pracovněprávním vztahu. Tento článek se z právního pohledu zamýšlí nad užíváním mobilních telefonů, pokud se telefonující nachází na pracovišti.

Při posuzování možnosti užívání mobilních telefonů v práci je třeba vzít v úvahu předpisy pracovněprávní a předpisy na ochranu osobních údajů. Základním pracovněprávním předpisem, který je třeba při posuzování aplikovat, je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Pro posouzení z pohledu ochrany osobních údajů musíme nyní již aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „Obecné nařízení”), které nabývá účinnosti dne 25.5.2018.

POUŽITÍ „SOUKROMÝCH” MOBILNÍCH TELEFONŮ V PRÁCI

Je zcela obvyklé, že zaměstnanci přichází do zaměstnání se svým mobilním telefonem a během pracovní doby si i vyřídí soukromý hovor. Jak na takovou praxi pohlíží právní předpisy? Může to zaměstnavatel nějak regulovat? Vycházíme na tomto místě z předpokladu, že mobilní telefon není pracovním prostředkem zaměstnavatele, tedy není mu zaměstnavatelem svěřen k výkonu práce a zaměstnavatel nenese (byť částečně) náklady na provoz mobilního telefonu zaměstnance. Vlastnictví mobilního telefonu není rozhodující, asi nejčastější případ zde však bude, že jde o mobilní telefon ve vlastnictví zaměstnance.

Především je třeba říci, že zákaz používání soukromých mobilů při výkonu práce zákon výslovně neřeší. Takovýto soukromý mobilní telefon není pracovním prostředkem zaměstnavatele. Zaměstnanec s ním nakládá dle sebe, omezený však přesto zaměstnavatelem být může. Zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práci podle pracovní smlouvy v pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Zaměstnavatel může užívání mobilních telefonů pro soukromé hovory svým pokynem vyloučit či omezit. Takovýto pokyn musí být dán zaměstnancům, popř. kategoriím zaměstnanců stejně, aby nedocházelo k jejich diskriminaci. V každém případě by však takovýto zákaz měl být projednán s odborovou organizací, je-li zřízena, protože se tato věc týká většího počtu zaměstnanců. Soukromé hovory bude moci zaměstnanec provádět nepochybně v přestávce na jídlo a oddech. Zaměstnavatel by také měl přihlédnout k tomu, že mu zákon ukládá vytvářet zaměstnancům příznivé pracovní podmínky, k čemuž by užití soukromého mobilu v určitém omezeném rozsahu nepochybně mohlo přispívat.

Jelikož má zaměstnavatel povinnost nenarušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů aj., měl by poskytnout zaměstnanci prostor, ve kterém je zaručeno soukromí tak, aby nedocházelo k odposlechu jeho telefonních hovorů.

POUŽITÍ „FIREMNÍCH” MOBILNÍCH TELEFONŮ V PRÁCI

Za firemní mobilní telefon pro účely tohoto článku budu považovat takový telefon, který je pracovním prostředkem zaměstnavatele. Takový mobil tvořící pracovní prostředek zaměstnavatele bude obvykle ve vlastnictví zaměstnavatele, ale může jít i o případ, kdy po dohodě zaměstnavatel hradí náklady na provoz soukromého mobilu zaměstnanci. Dle zákona smějí zaměstnanci pracovní prostředky zaměstnavatele používat pro svoji osobní potřebu jen se souhlasem zaměstnavatele. Není předepsaná