Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Náhrada jízdních výdajů při použití místní hromadné dopravy na pracovní cestě

5.5.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2017.10.04
Náhrada jízdních výdajů při použití místní hromadné dopravy na pracovní cestě

Ing. Karel Janoušek

V tomto článku jsou uvedeny postupy při poskytování náhrady jízdních výdajů za použití MHD na pracovní cestě v obci, v níž má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce, v obci, která je sjednaným místem výkonu práce, a při cestách mimo tuto obec.

Způsob dopravy, tj. dopravní prostředek, který má zaměstnanec na pracovní cestě použít, určuje zaměstnavatel současně s ostatními podmínkami konání příslušné pracovní cesty. Místní hromadná doprava (dále jen „MHD”) se jako způsob přepravy zaměstnance na pracovní cestě zpravidla předem neurčuje, zaměstnanec ji však použít může. Náhrada jízdních výdajů MHD přísluší zaměstnanci podle § 159 odst. 1 ZP v zásadě v prokázané výši. Při vyúčtování jízdních výdajů je tak zaměstnanec, s výjimkou dále uvedeného případu, povinen doložit výši jízdného příslušným dokladem.

Jestliže zaměstnanec hodnověrný doklad (zpravidla jízdenku) nedoloží a výši jízdních výdajů MHD tak neprokáže, náhrada jízdních výdajů mu sice, jak vyplývá z § 159 odst. 1 ZP, nepřísluší (neprokázal výši jízdních výdajů), zaměstnavatel však může o proplacení náhrady jízdních výdajů rozhodnout podle § 185 ZP, a to v jím uznané výši, která odpovídá určeným podmínkám konání pracovní cesty. Jde však skutečně pouze o možnost (nikoliv povinnost), tj. o dobrou vůli zaměstnavatele, zda zaměstnanci náhradu neprokázaných jízdních výdajů poskytne. I když zaměstnanec jízdní výdaje neprokáže a zaměstnavatel mu náhradu poskytne, jde o daňově uznatelný výdaj (náklad) zaměstnavatele. Podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP jsou daňově uznatelným nákladem cestovní náhrady poskytnuté v souladu se zákoníkem práce a zákoník práce takový postup (viz § 185 ZP) umožňuje.

Pokud zaměstnanci žádné jízdní výdaje MHD nevznikly (šel např. pěšky, použil k úhradě jízdného SMS ze služebního mobilu, obdržel od zaměstnavatele jízdenku apod.), náhrada jízdních výdajů mu nepřísluší. Přestože je to zcela logické, je v ustanovení § 159 odst. 2 větě druhé ZP uvedeno, že zaměstnanci nepřísluší náhrada jízdních výdajů, pokud mu zaměstnavatel zajistí použití MHD způsobem, na který zaměstnanec finančně nepřispívá. Dále jsou uvedeny možné případy použití MHD a to, zda zaměstnanci v těchto případech náhrada jízdních výdajů MHD přísluší, případně, zda ji zaměstnavatel zaměstnanci může poskytnout.

MÍSTO VÝKONU PRÁCE JE KONKRÉTNÍ MÍSTO V OBCI

Výjimkou ze zásady prokazatelnosti jízdních výdajů MHD dokladem (jízdenkou) je použití MHD při pracovní cestě v obci, ve které má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce.

Jestliže má zaměstnanec sjednáno jako místo výkonu práce např. konkrétní místo v obci (může to být ale např. i část obce), je totéž místo jeho místem pravidelného pracoviště (v grafu uvedeno MVP = MPP) a každá cesta za účelem výkonu práce kamkoliv v této obci (např. v grafu plnou šipkou uvedená cesta do místa A) je jeho pracovní cestou. Použije-li k takové pracovní cestě místní hromadnou dopravu, neprokazuje zaměstnavateli výši jízdného MHD (nepředkládá žádnou jízdenku MHD), a přesto mu je zaměstnavatel podle § 159 odst. 2 ZP povinen náhradu jízdních výdajů MHD poskytnout, a to ve výši odpovídající ceně jízdného platné v době konání pracovní cesty.

Pojede-li však zaměstnanec na pracovní cestu mimo tuto obec (např. v grafu uvedená čárkovaná šipka do místa B), přísluší mu náhrada jízdních výdajů (MHD, autobus, vlak) podle § 157 odst. 1 ZP a § 159 odst. 1 ZP v prokázané výši. Nejde totiž o pracovní cestu v obci, ve které má zaměstnanec místo výkonu práce, ale o pracovní cestu mimo tuto obec. Aby tedy zaměstnanci příslušela při pracovní cestě do jiné obce i náhrada jízdních výdajů MHD, např. za cestu z bydliště nebo pravidelného pracoviště na autobusové nebo vlakové nádraží, musí doložit jízdenku z MHD. Zaměstnavatel má ale i v tomto případě možnost postupovat podle § 185 ZP (viz výše) a zaměstnanci poskytnout náhradu jízdních výdajů MHD i bez prokázání jízdenkou.

MÍSTO VÝKONU PRÁCE JE OBEC, MÍSTO PRAVIDELNÉHO PRACOVIŠTĚ JE KONKRÉTNÍ MÍSTO V OBCI

Výjimka uvedená v § 159 odst. 2 ZP, podle které zaměstnanec neprokazuje jízdní výdaje MHD, se netýká případu, kdy má zaměstnanec jako místo výkonu práce sjednánu obec (v grafu uvedeno obec = MVP) a jako místo pravidelného pracoviště má sjednáno např. konkrétní místo v této obci (v grafu uvedeno MPP).

Zaměstnanec sice je při cestě po této obci (např. do místa A) na cestě, při které mu přísluší cestovní náhrady (cesta mimo místo pravidelného pracoviště je podle § 156 odst. 2 ZP také pracovní cesta), ale náhrada jízdních výdajů MHD po této obci mu podle § 159 odst. 1 ZP přísluší, jen pokud výši jízdních výdajů MHD prokáže (dokladem, jízdenkou). Nejde totiž o pracovní cestu v obci, ve které má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce, ale o pracovní cestu v obci, která je místem pravidelného pracoviště. Také v tomto případě ale zaměstnavatel může postupovat podle § 185 ZP a zaměstnanci náhradu jízdních výdajů poskytnout bez prokázání jízdenkou.

Poznámka:

V těchto pojmově složitějších případech je nutno rozlišovat také mezi tím, zda „zaměstnanci přísluší” (tedy zaměstnavatel musí poskytnout) náhrada jízdních výdajů bez prokázání jejich výše, a tím, že „zaměstnavatel může” (tedy nemusí) náhradu jízdních výdajů bez prokázání (např. jízdenkou) poskytnout.

MÍSTO VÝKONU PRÁCE I MÍSTO PRAVIDELNÉHO PRACOVIŠTĚ JE OBEC

Pro úplnost použití MHD v obci, která je sjednaným místem výkonu práce, ještě případ, kdy je tato obec současně sjednána jako místo pravidelného pracoviště, případně sjednána jako pravidelné pracoviště sice není, ale ve smyslu § 34a ZP je pro účely cestovních náhrad místem pravidelného pracoviště (v grafu uvedeno obec= MVP = MPP).

Jestliže zaměstnanec v tomto případě pojede odkudkoliv (např. ze sídla firmy) vykonat práci kamkoliv v této obci (např. tečkovaná šipka do místa A), nebudou mu příslušet žádné cestovní náhrady podle části sedmé zákoníku práce, tedy ani náhrada jízdních výdajů MHD, protože nebude na pracovní cestě, tj., nebude na cestě za účelem výkonu práce mimo místo výkonu práce ani mimo místo pravidelného pracoviště. Výjimkou by byl případ cesty podle § 152 písm. c) ZP.

POUŽITÍ MÍSTNÍ HROMADNÉ DOPRAVY V JINÉ OBCI, NEŽ JE MÍSTO VÝKONU PRÁCE

Při použití místní hromadné dopravy na pracovní cestě v jiné obci, než ve které má zaměstnanec sjednáno místo výkonu práce, nebo která je sjednaným místem výkonu práce, se postupuje, jak je uvedeno v úvodu. Zaměstnanci přísluší náhrada jízdních výdajů v prokázané výši, nicméně pokud zaměstnanec jízdenku MHD nepředloží (např. v případě uhrazení jízdného MHD prostřednictvím SMS ze svého soukromého mobilního telefonu apod.), může zaměstnavatel postupovat podle ustanovení § 185 ZP a zaměstnanci náhradu jízdních výdajů poskytnout, přestože jejich výši neprokázal.

POUŽITÍ MÍSTNÍ HROMADNÉ DOPRAVY A JINÉHO DOPRAVNÍHO PROSTŘEDKU

Podle ustanovení § 159 odst. 1 ZP přísluší zaměstnanci náhrada jízdních výdajů za použití MHD vedle náhrady podle § 157 odst. 1 až 3 ZP, tj. i v případě, že zaměstnavatel jako dopravní prostředek určil jiný hromadný dopravní prostředek dálkové přepravy (např. autobus, vlak, letadlo, loď) nebo místo tohoto dopravního prostředku povolil použití soukromého vozidla anebo když zaměstnanec použil soukromé vozidlo na základě požadavku zaměstnavatele. Podrobnosti budou uvedeny v samostatném článku v příštím čísle tohoto časopisu.

Příklad č. 1 - Použití MHD v obci, v níž má zaměstnanec sjednáno konkrétní místo výkonu práce

Administrativní pracovnice má sjednáno jako místo výkonu práce sídlo

 
 Napište nám
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: