Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Náhrada jízdních výdajů za použití místní hromadné dopravy a jiného dopravního prostředku na pracovní cestě

17.5.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2017.11.03
Náhrada jízdních výdajů za použití místní hromadné dopravy a jiného dopravního prostředku na pracovní cestě

Ing. Karel Janoušek

Podívejme se na případy poskytování náhrad jízdních výdajů za použití MHD vedle náhrad jízdních výdajů za použití jiných dopravních prostředků na pracovní cestě mimo takovou obec. Jde tedy o pracovní cesty mimo obec, ve které má zaměstnanec místo pravidelného pracoviště nebo která je jeho pravidelným pracovištěm.

Náhrada jízdních výdajů vynaložených na pracovní cestě přísluší zaměstnanci podle toho, jaký dopravní prostředek k použití na pracovní cestě zaměstnavatel určil nebo povolil. Zaměstnavatel může určit použití hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy (např. vlak, autobus, letadlo, loď), nebo místo něho povolit použití jiného dopravního prostředku (např. soukromého vozidla) anebo může zaměstnance požádat, aby použil soukromé vozidlo, příp. může povolit použití taxislužby nebo rozhodnout o použití služebního vozidla. Podle použitého dopravního prostředku se pak výše náhrady jízdních výdajů zjišťuje postupem uvedeným v ustanovení § 157 ZP a dalších.

Poznámka: V tomto článku použitý pojem „soukromé vozidlo” nahrazuje pro zjednodušení v § 157 ZP a dalších používanou dikci „silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem”. Jde tedy o vozidlo, které zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout k použití na pracovní cestě nemůže, protože k tomu nemá žádnou pravomoc. Prakticky tak jde o vozidlo, které je vlastnictvím nebo spoluvlastnictvím zaměstnance, vozidlo, které si zaměstnanec vypůjčil nebo ho používá na základě smlouvy o výprose a vozidlo, které si zaměstnanec pořizuje formou finančního leasingu nebo ho má v nájmu.

Místní hromadná doprava se jako způsob přepravy zaměstnance na pracovní cestě zpravidla neurčuje. Zákoník práce přesto předpokládá, že náhrada jízdních výdajů MHD bude také zaměstnanci poskytnuta. V ustanovení § 159 odst. 1 ZP je totiž uvedeno, že náhrada jízdních výdajů MHD zaměstnanci přísluší vedle náhrady podle § 157 odst. 1 až 3 ZP.

Při poskytování cestovních náhrad, a tedy i náhrady jízdních výdajů, je nutno vždy vycházet z toho, že pracovní cesta začíná v zaměstnavatelem předem určeném konkrétním místě nástupu na pracovní cestu a končí v zaměstnavatelem určeném konkrétním místě ukončení pracovní cesty. Také při určení těchto míst je zaměstnavatel povinen postupovat v souladu s § 153 ZP.

POUŽITÍ HROMADNÉHO DOPRAVNÍHO PROSTŘEDKU DÁLKOVÉ PŘEPRAVY A MHD

Určí-li zaměstnavatel zaměstnanci jako způsob dopravy na pracovní cestě některý z hromadných dopravních prostředků dálkové přepravy (např. autobus, vlak, letadlo, loď) nebo taxislužbu, přísluší zaměstnanci náhrada jízdních výdajů v prokázané výši. Pokud zaměstnanec výši vynaložených jízdních výdajů neprokáže, může zaměstnavatel postupovat podle § 185 ZP a takovou náhradu zaměstnanci poskytnout v jím uznané výši, která odpovídá stanoveným podmínkám konání pracovní cesty.

Kromě náhrady jízdních výdajů za určený hromadný dopravní prostředek dálkové přepravy nebo taxislužby přísluší zaměstnanci ve smyslu § 159 odst. 1 ZP (část věty za středníkem) také náhrada jízdních výdajů MHD. Jde o poskytnutí náhrady jízdních výdajů za část pracovní cesty z určeného místa nástupu na pracovní cestu na nádraží (zastávku, letiště), odkud odjíždí určený hromadný dopravní prostředek dálkové přepravy, dále z místa, kde zaměstnanec z tohoto dopravního prostředku vystoupil, do místa, kde má provést stanovený výkon práce, příp. do místa ubytování a obdobně zpět až do určeného místa ukončení pracovní cesty.

Jako místo nástupu na pracovní cestu a místo jejího ukončení by totiž nemělo být určeno místo, odkud určený hromadný dopravní prostředek dálkové přepravy odjíždí nebo kam přijíždí (nádraží, zastávka apod.), ale v zásadě místo, kde se zaměstnanec před nástupem na pracovní cestu nachází. Zaměstnavatel je totiž při stanovení podmínek konání pracovní cesty, tedy i při určení místa nástupu a místa ukončení pracovní cesty, povinen postupovat v souladu s ustanovením § 153 ZP, tj. přihlížet přitom k oprávněným zájmům zaměstnance. Oprávněným zájmem zaměstnance pak jistě není, aby mu pracovní cesta začala např. na nádraží odjezdem vlaku (autobusu apod.), ale aby začala odchodem z bydliště, pracoviště apod., není ani jeho zájmem, aby pracovní cesta skončila příjezdem vlaku (autobusu apod.).

Náhrada jízdních výdajů MHD přísluší zaměstnanci podle § 159 odst. 1 ZP v prokázané výši. Také v tomto případě však může zaměstnavatel použít ustanovení § 185 ZP a zaměstnanci poskytnout náhradu jízdních výdajů MHD, i když zaměstnanec jejich výši neprokázal.

POUŽITÍ SOUKROMÉHO VOZIDLA MÍSTO URČENÉHO DOPRAVNÍHO PROSTŘEDKU

Použije-li zaměstnanec se souhlasem zaměstnavatele jiný dopravní prostředek než hromadný dopravní prostředek dálkové přepravy, který mu byl zaměstnavatelem k použití na pracovní cestě prvotně určen (autobus, vlak apod.), přísluší mu podle § 157 odst. 2 ZP náhrada jízdních výdajů odpovídající ceně jízdného určeným hromadným dopravním prostředkem. Toto ustanovení se v praxi používá velmi často v případě, kdy zaměstnanec chce použít na pracovní cestě soukromé vozidlo a zaměstnavatel mu nechce hradit náhradu podle § 157 odst. 3 ZP, ale pouze náhradu ve výši ceny jízdného autobusem nebo vlakem. Cenu jízdného vlakem (autobusem), kterou pak zaměstnavatel zaměstnanci jako náhradu jízdních výdajů poskytne, zaměstnavatel zjistí, pokud ji např. z předchozích cest nezná, na internetu (např. z IDOSu), telefonicky nebo jiným vhodným způsobem.

Ve smyslu ustanovení § 159 odst. 1 ZP ale zaměstnanci vedle uvedené náhrady podle § 157 odst. 2 ZP, tj. také v případě, kdy zaměstnavatel jako dopravní prostředek určil hromadný dopravní prostředek dálkové přepravy a místo tohoto dopravního prostředku povolil zaměstnanci použít soukromé vozidlo, přísluší i náhrada jízdních výdajů za MHD. Ke zjištěné ceně jízdného původně určeným hromadným dopravním prostředkem je tak zaměstnavatel povinen připočítat cenu jízdného MHD, kterou by jinak zaměstnanec při cestě určeným dopravním prostředkem (autobusem, vlakem apod.) použil. Jde tedy o cenu jízdného MHD z určeného místa nástupu na pracovní cestu (bydliště, pracoviště apod.) na nádraží, zastávku apod., z nádraží (zastávky) v cílové obci do místa, kde má zaměstnanec vykonat práci a obdobně za cestu zpět.

Také v tomto případě vychází zákoník práce ze zásady, že zaměstnanci přísluší náhrada jízdních výdajů od odchodu z určeného místa nástupu na pracovní cestu do návratu do místa ukončení pracovní cesty, přičemž těmito místy nejsou nádraží, zastávka apod., ale bydliště zaměstnance, místo pravidelného pracoviště nebo jiné místo, kde se zaměstnanec před nástupem na pracovní cestu nachází a které zaměstnavatel v souladu s ustanovením § 153 ZP, tj. s přihlédnutím k oprávněnému zájmu zaměstnance, jako místo nástupu na pracovní cestu a místo ukončení pracovní cesty určil.

Pro úplnost je potřeba ještě uvést, že pokud zaměstnanec místo určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy použije soukromé vozidlo z vlastní vůle, tj. bez předchozího souhlasu zaměstnavatele, náhrada jízdních výdajů za použití vozidla mu nepřísluší.

Obdobně jako při povolení soukromého vozidla místo určeného vlaku nebo autobusu se postupuje v případě, kdy zaměstnavatel určil k použití na pracovní cestě např. vlak a po té souhlasil s použitím autobusu apod.

Případné předložení jízdenky z jiného než zaměstnavatelem určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy bez souhlasu zaměstnavatele s použitím jiného dopravního prostředku je bezpředmětné a zaměstnanci za použití tohoto jiného dopravního prostředku žádná náhrada jízdních výdajů nepřísluší. Z ustanovení § 157 odst. 1 ZP je totiž zcela jednoznačně

 
 Napište nám
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: