dnes je 9.2.2023

Input:

Nález 142/1999 SbNU, sv. 16, K soudnímu přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 16, nález č. 142

IV. ÚS 279/99

K soudnímu přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů

Změna právního názoru soudu v řízení o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů je nevyhnutelně důvodem pro zrušení správního rozhodnutí, jestliže soud dospěje k závěru, že správní rozhodnutí posoudilo věc nesprávně a nejde přitom o případ, kdy účastník, ačkoli zákon porušen byl, na svých právech nebyl nijak dotčen. Pokud však soud poté, co dospěl k závěru o nesprávnosti posouzení věci správním rozhodnutím, sám právně i skutkově „vykročil“ jiným směrem a předejmul stanovisko, jež by v prvém sledu měl zaujmout správní orgán, pak takovým postupem soud účastníkům zcela uzavřel cestu k tomu, aby mohli předložit důkazy, které z dosavadního pohledu se neukazovaly jako relevantní, byť důkazní břemeno zde může být na straně účastníka, a navíc je takovým soudním rozhodnutím věc posunuta do roviny nepřezkoumatelnosti.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 18. října 1999 sp. zn. IV. ÚS 279/99 ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti AG G., a.s., proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 9. 3. 1999 sp. zn. 29 Ca 269/97, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně z 25. 8. 1997 č. j. FŘ 2673/130/1997 o zamítnutí odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu Brno I z 12. 12. 1996 č. j. 2641/96/21720 o doměření daně z přidané hodnoty.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 1999 č. j. 29 Ca 269/97-30 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 1999 sp. zn. 29 Ca 269/97, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 25. 8. 1997 č. j. FŘ 2673/130/1997 zamítajícímu odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu Brno I ze dne 12. 12. 1996 č. j. 2641/96/21720 o doměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 1995, stěžovatelka uvádí, že nebyl uznán její řádně prokázaný nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, ačkoliv splnila všechny podmínky stanovené zákonem ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, což v konečném důsledku znamená, že byla omezena v možnosti určit si předmět smlouvy, ačkoliv tento předmět nebyl v rozporu se zákonem a ani jej neobcházel. Podle stěžovatelky Krajský soud v Brně pochybil, když jednak nesprávně vyložil příslušná ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty a když de facto potvrdil správnost rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, přestože dospěl k jiným závěrům a důvodům než finanční orgány. Protože stěžovatelka má za to, že napadené rozhodnutí zasáhlo do jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), žádá Ústavní soud o jeho zrušení.

Krajský soud v Brně ve svém vyjádření ze dne 7. 9. 1999 odkázal na § 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, z něhož jednoznačně vyplývá bezvýhradné důkazní břemeno pro daňový subjekt při prokazování skutečností relevantních pro stanovení výše jeho daňové povinnosti. Podle názoru tohoto soudu je

Nahrávám...
Nahrávám...