Nález 32/1996 SbNU, sv.5, K postupu pozemkových úřadů a soudů při rozhodování o nárocích na restituci zemědělského majetku v důsledku změny právní situace vyvolané rozhodnutím Ústavního soudu o zrušení podmínky trvalého pobytu v restitučních zákonech
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 32
IV. ÚS 169/95
K postupu pozemkových úřadů a soudů při rozhodování o nárocích na restituci zemědělského majetku v důsledku změny právní situace vyvolané rozhodnutím Ústavního soudu o zrušení podmínky trvalého pobytu v restitučních zákonech
Nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 13. 12. 1995, publikovaným v částce 11 pod č. 29/1996 Sbírky zákonů, došlo ke změně právní úpravy, a to v tom směru, že také ve věcech, spadajících pod režim zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, jakož i zákona ČNR č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky, související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zák ona č. 93/1992 Sb., byla zrušena podmínka trvalého pobytu. Krajskému soudu, jenž potvrdil zamítavé rozhodnutí okresního pozemkového úřadu, nelze tedy vytknout porušení stěžovatelových práv, neboť své rozhodnutí vydal za zcela jiné právní situace, nicméně s ohledem na podanou ústavní stížnost nemůže Ústavní soud již konstatovanou právní změnu z hlediska článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i článku 95 odst. 1 Ústavy České republiky, pominout.
Nález
Ústavního soudu České republiky (IV. senátu) ze dne 23. dubna 1996 sp. zn. IV. ÚS 169/95 ve věci ústavní stížnosti A.J. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 26. 1. 1995 sp. zn. 22 Ca 535/94 o určení vlastnického práva.
I. Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 1995 čj. 22 Ca 535/94-25 se zrušuje.
II. Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, potvrzujícímu rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově, okresního pozemkového úřadu, ze dne 13. 7. 1994 čj. PÚ 4408/92-201/4-Pt, jímž stěžovateli nebylo přiznáno vlastnictví k nemovitostem, ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označeným, s tím, že stěžovatel není oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1, 2 zákona č. 243/1992 Sb., v platném znění, stěžovatel uvádí, že při výkladu pojmu osoba trvale žijí cí na území České republiky, použitém v napadených rozhodnutích, byl zákon aplikován diskriminačně a také nahodile v tom směru, že z okruhu oprávněných osob bez jakéhokoliv opodstatněného důvodu byly vyňaty fyzické osoby, které z různých důvodů a mnohdy pod nátlakem byly nuceny opustit území České republiky. Tak tomu bylo zjevně i u stěžovatelových rodičů, neboť jeho matce nebyl přiznán důchod a otci pouze v takové výši, že nebyl schopen pokrýt ani základní životní potřeby rodiny. Taková interpretace zákona je v rozporu s článkem 1 Ústavy ČR, dále s článkem 1, článkem 3 odst. 1, článkem 4, odst. 2, 3, článkem 11 odst. 2 a článkem 14 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a s článkem 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Z uvedených důvodů navrhuje proto zrušení napadeného rozsudku.
Účastník Krajský soud…