Nález 49/1998 SbNU, sv.10, K výkladu § 3 zákona č. 229/1991 Sb. v souvislosti s § 17 písm. c) zákona č. 219/1995 Sb. (nabývání vlastnického práva k zemědělské půdě v České republice devizovými cizozemci)
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 10, nález č. 49
III. ÚS 278/97
K výkladu § 3 zákona č. 229/1991 Sb. v souvislosti s § 17 písm. c) zákona č. 219/1995 Sb. (nabývání vlastnického práva k zemědělské půdě v České republice devizovými cizozemci)
Zákazu převést půdu do vlastnictví devizových cizozemců danému ustanovením § 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, nelze rozumět jinak, než že se vztahuje toliko a výslovně na převody vlastnictví k nemovitostem v režimu tohoto zákona, přesněji řečeno uvažovaný zákon představuje (a contrario) jeden ze zákonem stanovených definičních znaků oprávněné osoby (§ 4 zákona č. 229/1991 Sb.) a jako takový upíná se k subjektu nároku, nikoli však již k věc i samé (objektu), která v režimu tohoto zákona byla již za podmínek stanovených tímto zákonem vydána.
Nález
Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 30. dubna 1998 sp. zn. III. ÚS 278/97 ve věci ústavní stížnosti Ing. J.P. proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 5. 6. 1997 sp. zn. 45 Ca 9/97, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu v Nymburce ze 14. 11. 1996 č. j. V12-2938/96 o zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.
I. Výrok
1. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. června 1997 sp. zn. 45 Ca 9/97 se zrušuje.
2. Návrh na zrušení § 3 zákona č. 229/1991 Sb. se odmítá.
II. Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 al. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a za podmínek stanovených zákonem [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. června 1997 (sp. zn. 45 Ca 9/97) a tvrdil, že toto rozhodnutí obecného soudu jako orgánu veřejné moci je v rozporu jak se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělské mu majetku, tak s ústavním pořádkem České republiky; v obsáhlém odůvodnění své ústavní stížnosti obecnému soudu - stručně shrnuto - vytkl, že odepřením vkladu vlastnického práva k blíže popsaným a označeným nemovitostem v kat. území K., které zamýšlel formou daru převést na svého syna (žijícího jako státní příslušník jiného státu trvale mimo území České republiky), daný soud zasáhl do jeho vlastnického práva (k uvedeným nemovitostem), které se tak stalo právem omezeným a pozbývajícím stejného zákonného obsahu a ochrany jako jiné vlastnické právo. S připomenutím své příslušnosti k československému zahraničnímu vojsku za druhé světové války a šikan a pronásledování, jimž byl posléze ze strany státu vystaven, navrhl, aby Ústavní soud nálezem uvedené rozhodnutí obecného soudu zrušil.
Předsedkyně senátu obecného soudu, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo, k výzvě Ústavního soudu (§ 30 odst. 3, § 42 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.) se k ústavní stížnosti stěžovatele vyjádřila tak, že její vývody odmítla, odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a zdůraznila, že toto rozhodnutí je v plném souladu se současnou právní úpravou, která nabývání nemovitostí v…