dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 94/2004 SbNU, sv.34, K posuzování splnění podmínek dohody o odměnách podle zákoníku práce

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 94

I. ÚS 185/04

K posuzování splnění podmínek dohody o odměnách podle zákoníku práce

Funkcí soudů a justice obecně je poskytovat ochranu právům jednotlivce (čl. 90 Ústavy České republiky), v materiálním právním státě pak ochranu i základním právům (čl. 4 Ústavy České republiky). Ne vždy jsou všechna základní práva přímo vykonatelná a působí vůči jednotlivci bezprostředně. V některých případech působí pouze zprostředkovaně skrze jednotlivé normy jednoduchého práva tak, že jednoduchým právem „prozařují“. Tak je tomu ve vztazích horizontálních, tedy ve vztazích, které nejsou založeny na nadřízenosti a podřízenosti, tj. ve vztazích, v nichž jsou si jejich účastníci rovni. Proto při výkladu či aplikaci jednoduchého práva na takové vztahy jsou soudy povinny toto prozařování pečlivě vážit a brát v potaz tak, aby současně dostály své povinnosti poskytovat ochranu jak právům v rovině jednoduchého práva, tak právům základním.

Legitimní očekávání jako základní právo nepůsobí horizontálně, tedy například mezi účastníky pracovněprávního vztahu, nýbrž ve vztahu ke státu - tj. soudu, když prozařuje normami jednoduchého práva (normami zákoníku práce), jejichž aplikací a interpretací jsou obecné soudy povinny poskytovat ochranu tomuto základnímu právu. Jestliže obecné soudy ve svých rozhodnutích při interpretaci zákoníku práce nezohlednily shora uvedené skutečnosti, zasáhly do základního práva podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Vojena Güttlera - ze dne 14. července 2004 sp. zn. I. ÚS 185/04 ve věci ústavní stížnosti Ing. M. H. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 z 6. 12. 2002 sp. zn. 15 C 61/2002 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby o zaplacení peněžité částky, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 9. 4. 2003 sp. zn. 11 Co 72/2003, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a proti usnesení Nejvyššího soudu z 12. 1. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1755/2003, jímž bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání.

Výrok

I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 12. 2002 sp. zn. 15 C 61/2002, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2003 sp. zn. 11 Co 72/2003 a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 1. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1755/2003 bylo zasaženo do základního práva stěžovatele podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR.

II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 12. 2002 sp. zn. 15 C 61/2002, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2003 sp. zn. 11 Co 72/2003 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 1. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1755/2003 se ruší.

Odůvodnění

I.

Včas a co do ostatních náležitostí řádně podanou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti obchodní společnosti I. R., a. s., (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnice) o zaplacení 314 458 Kč s

Nahrávám...
Nahrávám...