5.2.1.5 Nepravidelně poskytované složky platu
JUDr. Eva Rothová
Nahoru Příplatek za noční práci
Podle § 125 zákoníku práce přísluší zaměstnanci
za hodinu noční práce příplatek ve výši 20 % průměrného hodinového
výdělku. Tímto příplatkem se kompenzují zhoršené pracovní podmínky i zásah
do osobního života zaměstnance, který pracuje v noci. Noční prací se podle § 78 odst. 1 písm. j) ZP rozumí
práce konaná v noční době, tedy v době mezi 22. a 6. hodinou. Právo na
poskytnutí příplatku za noční práci nepodmiňuje zákoník práce splněním dalších
podmínek. Příplatek za noční práci proto náleží i zaměstnanci, který pracuje v
noci pouze výjimečně nebo nahodile, a to i v případě, že povinnost pracovat v
noci pro něj předem nevyplývá z rozvrhu směn ani není běžnou součástí
provozního režimu pracoviště. Právo na přípatek za noční práci má tedy
zaměstnanec i tehdy, když k výkonu této práce dojde v rámci pracovní
pohotovosti nebo práce přesčas.
Příplatek za noční práci je stanoven hodinově. Na rozdíl od složek
platu poskytovaných v měsíční paušální výši přísluší zaměstnanci v závislosti
na skutečně odpracované době. Podle § 141 odst. 2 zákoníku
práce má zaměstnanec právo na příplatek i za zlomky hodin noční
práce.
Nahoru Příplatek za práci v sobotu a v neděli
Podle § 92 odst. 1 a 2 ZP je
zaměstnavatel povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl
nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 35 hodin. Pokud to umožňuje
provoz zaměstnavatele, měl by zaměstnavatel stanovit nepřetržitý odpočinek v
týdnu všem zaměstnancům na stejný den, a to tak, aby do něho spadala neděle.
Podle této úpravy připadá u většiny zaměstnanců nepřetržitý odpočinek v týdnu
na sobotu a neděli. V některých případech je však nezbytné (např. v
nepřetržitých provozech), aby zaměstnanci konali práci i v sobotu a v neděli a
nepřetržitý odpočinek v týdnu jim byl rozvržen na jiné dny. Je zřejmé, že pokud
má zaměstnanec nepřetržitý odpočinek v týdnu – volno – v jiné dny než ostatní
členové rodiny, jedná se o významný zásah do jeho osobního života, protože je
tím znemožněno, aby rodina trávila tyto volné dny pohromadě. Za práci v
sobotu a v neděli má proto zaměstnanec podle § 126 odst. 1 ZP právo na
příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku. Příplatek se
poskytuje za práci v sobotu a v neděli bez ohledu na to, zda jsou tyto dny
podle harmonogramu směn současně dny nepřetržitého odpočinku zaměstnance v
týdnu a k výkonu práce v tyto dny došlo jen výjimečně, nebo jestli je sobota
nebo neděle běžným pracovním dnem zaměstnance.
Ačkoliv zákoník práce v § 92 odst. 2 výslovně zmiňuje pouze
neděli, jako den, který by měl spadat do nepřetržitého odpočinku zaměstnance v
týdnu, poskytuje se příplatek ve stejné výši i za práci v sobotu, která bývá
vedle neděle tradičně dalším volným dnem, a to nejen v naší republice, ale i v
jiných evropských státech. Naopak v některých mimoevropských zemích připadá
podle místních tradic obvyklé pracovní volno na jiné dny v týdnu, než jsou
sobota a neděle. Práce v tyto dny v takovém případě představuje pro zaměstnance
obdobný zásah do osobního života jako práce v sobotu a v neděli. Zákoník práce
proto umožňuje zaměstnavatelům, kteří vysílají zaměstnance na práci do těchto
zemí, poskytovat zaměstnancům příplatek shodný s příplatkem za práci v sobotu a
v neděli za práci v jiných dnech, na které podle místních zvyklostí obvykle
připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu (§ 126 odst. 2 ZP).
Příplatek za práci v sobotu a v neděli je stanoven hodinově. Podle § 141 odst. 2 ZP má
zaměstnanec právo na příplatek i za zlomky hodin práce konané v sobotu a v
neděli.
Nahoru Plat nebo náhradní volno za práci přesčas
Podle § 78 odst. 1 písm. i) ZP je prací
přesčas práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho
souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného
rozvržení pracovní doby a konanou mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U
zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas rovněž až práce
přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu. Těmto zaměstnancům však nelze
práci přesčas nařídit. Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací
konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu
zaměstnavatel poskytl na jeho žádost.
Zákoník práce stanoví právo zaměstnance na zvýšený plat za práci
přesčas, oproti platu dosaženému za stejnou práci v jeho běžné pracovní době.
Oceňuje se tím zvýšená zátěž zaměstnance vyplývající z nutnosti konat v
příslušných dnech větší rozsah práce. Podle § 127 přísluší zaměstnanci za práci
přesčas plat, přičemž v odstavci 1 uvedeného
paragrafu je uveden taxativní výčet složek platu, kterými je plat za práci
přesčas tvořen. Těmito složkami jsou poměrná část platového tarifu,
osobního příplatku, zvláštního příplatku a příplatku za práci ve ztíženém
pracovním prostředí připadající na jednu hodinu práce bez práce přesčas v
kalendářním měsíci, ve kterém je práce přesčas konána, a příplatek za práci
přesčas. Vždy se vychází z konkrétního kalendářního měsíce, nikoliv z
průměrného počtu pracovních hodin připadajících na kalendářní měsíc.
Sazby příplatku stanoví zákoník práce rozdílně podle toho, koná-li zaměstnanec práci přesčas ve svůj obvyklý pracovní den, např. jako
pokračování ve výkonu práce nad rámec rozvržené směny (25 % průměrného
hodinového výdělku), nebo v den, na který připadá nepřetržitý odpočinek
zaměstnance v týdnu (50 % průměrného hodinového výdělku). Není přitom
podstatné, zda nepřetržitý odpočinek v týdnu připadne na sobotu nebo neděli
anebo na jiný den v týdnu.
Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí
náhradního volna místo platu za práci přesčas. Protože zaměstnanec nemusí
čerpat náhradní volno ve stejném měsíci, ve kterém konal práci přesčas, stanoví
se z důvodu zjednodušení administrativního a účetního postupu, že se plat
zaměstnance v měsíci, ve kterém koná práci přesčas, nezvyšuje (přísluší mu plat
stanovený paušální částkou) a v měsíci, kdy za práci přesčas čerpá náhradní
volno, se výše platu rovněž nemění – plat se za dobu čerpání náhradního volna
nekrátí. Konkrétní termín čerpání náhradního volna může zaměstnavatel se
zaměstnancem dohodnout. Pokud je obsahem uvedené dohody pouze ujednání o
poskytnutí náhradního volna bez časové konkretizace jeho čerpání, je
zaměstnavatel povinen zaměstnanci náhradní volno poskytnout (určit jeho
čerpání) v době tří po sobě jdoucích kalendářních měsíců po výkonu práce
přesčas.
Pokud zaměstnavatel v dohodnutém termínu nebo v době tří
kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas neposkytne zaměstnanci náhradní
volno, přísluší zaměstnanci plat za práci přesčas ve výši určené ze složek
platu, které mu náležely v měsíci, kdy práci přesčas konal, z počtu
odpracovaných hodin a z průměrného výdělku používaného v tomto měsíci. Takto
určený plat za práci přesčas je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit v
nejbližším výplatním termínu. K případné změně platu, resp. jeho stanovených
složek, k níž došlo v období od výkonu práce přesčas do výplaty platu
(například z důvodu postupu do vyššího platového stupně nebo při odnětí
osobního příplatku), se nepřihlíží.
Formu dohody zaměstnavatele se zaměstnancem o poskytnutí
náhradního volna namísto platu za práci přesčas zákoník práce nestanoví, není
proto podstatné, zda se jedná o dohodu písemnou nebo ústní. Jednoznačně se však
musí jednat o individuální dohodu. Ujednání v kolektivní smlouvě by bylo
neplatné.
Nahoru Zaměstnanci s příplatkem za vedení
Zaměstnancům, kterým náleží příplatek za vedení podle § 124 ZP, je plat stanoven s přihlédnutím
k případné práci přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce, tj. v
rozsahu, ve kterém může zaměstnavatel zaměstnanci práci přesčas nařídit
(§ 93 odst. 2 zákoníku
práce). To neplatí o práci přesčas konané v noci, v den
pracovního klidu nebo při pracovní pohotovosti.
Zákoník práce stanoví povolený rozsah nařízené práce přesčas
zejména z důvodu zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Kromě
ročního limitu 150 hodin přesčasové práce proto stanoví i maximální počet hodin
práce přesčas v týdnu, a to na 8 hodin. Limit týdenní přesčasové práce však
není z hlediska odměňování relevantní.
Zaměstnancům, kterým náleží příplatek za vedení (tedy i
zástupcům vedoucích zaměstnanců, kterým je poskytován příplatek za vedení, nebo
zaměstnancům, kterým je příplatek za vedení poskytován podle § 124 odst. 4 ZP), přísluší plat za práci přesčas až za případnou práci přesčas konanou nad
rámec 150 hodin v příslušném roce, budou-li pracovat přesčas nad uvedený
rámec (na základě vlastního souhlasu). I tito zaměstnanci však mají právo na
plat za práci přesčas v případě, že ji konají v noci, v den pracovního klidu
nebo při pracovní pohotovosti. K této práci přesčas v jejich platu
přihlédnuto není. Pokud vedoucí zaměstnanec koná práci přesčas v noci, v den
pracovního klidu nebo při pracovní pohotovosti, za kterou mu přísluší plat za
práci přesčas, nezahrnuje se tato doba do 150 hodin práce přesčas, nad které se
zaměstnanci poskytuje plat za veškerou práci přesčas. To platí pouze pro účely
odměňování. Evidence přesčasové práce podle § 96 ZP pro další pracovněprávní účely tím
není dotčena. (Pro zaměstnavatele to znamená povinnost vést odděleně evidenci
práce přesčas pro účely § 96 a § 127 odst. 3 ZP.)
V platu vedoucího zaměstnance, který je statutárním orgánem
nebo vedoucím organizační složky, je vždy přihlédnuto k veškeré práci
přesčas. Za tuto práci proto vedoucí zaměstnanci nemohou ani čerpat
náhradní volno.
Tím není dotčeno právo zaměstnanců, kterým přísluší příplatek za
vedení, na ostatní příplatky poskytované podle zákoníku práce za práci ve
zvláštním režimu (v noci, v sobotu a v neděli, ve svátek). Tyto příplatky jim
náleží za shodných podmínek a ve stejné výši jako ostatním zaměstnancům.
Plat za práci přesčas je stanoven hodinově. Podle § 141 odst. 2 zákoníku
práce má zaměstnanec právo na tento plat i za zlomky hodin práce
přesčas.
Nahoru Plat nebo náhradní volno za práci ve svátek
Pro dny pracovního klidu, kterými jsou podle § 91 odst. 1 zákoníku práce dny, na
které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu a svátky, platí obecně
zákaz výkonu práce. Z tohoto zákazu připouští zákoník práce některé nutné
výjimky a umožňuje zaměstnavateli rozvrhnout za stanovených podmínek
zaměstnancům práci jak na den nepřetržitého odpočinku v týdnu, tak i na svátek.
Rozsah těchto výjimek je pro svátek širší než pro nepřetržitý odpočinek v
týdnu, neboť ve svátek lze nařídit vedle prací, které lze nařídit ve dnech
nepřetržitého odpočinku v týdnu (§ 91
odst. 3 zákoníku práce), i práce v nepřetržitém provozu a práce
potřebné při střežení objektů zaměstnavatele (§ 91
odst. 4 zákoníku práce). Výjimečnost práce ve svátek je důvodem,
proč s výkonem této práce spojuje zákoník práce některé zvláštní nároky
zaměstnanců.
Taxativní výčet svátků stanoví zákon č. 245/2000 Sb., o státních
svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu,
ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon rozlišuje státní svátky a ostatní
…