Novinky ve zdravotním pojištění - likvidátoři, svědkové a přísedící

     Zákon č. 261/2008 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, přinesl s platností od 1. 1. 2008 významné změny v řadě oblastí. O změnách v oblasti odvodu pojistného na zdravotní pojištění jsme Vás informovali ve Zpravodaji č. 22/2007. V té době ještě nebyly podrobně rozebrány všechny konkrétní dopady na odvod pojistného pro jednotlivé situace a zaměstnavatele. Postupně Vás podrobně seznámíme s výklady a návaznostmi, které přináší praxe a které vyplývají z dotazů, s nimiž se setkali pracovníci zdravotních pojišťoven. V tomto příspěvku se zaměříme na úpravu platnou pro postupy soudů a skupin osob, které jsou soudy odměňovány: likvidátory, svědky a přísedící. Jak bude uvedeno dále v textu, tyto postupy se nedotýkají jen soudů a text lze chápat v širším kontextu a použití.

     Změna postupu vyplývá z úpravy okruhu zaměstnanců podle § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotním pojištění“). Podle této úpravy se za zaměstnance pro účely zdravotního pojištění považuje fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti nebo funkčních požitků podle zvláštního právního předpisu - s odkazem na § 6 zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“).

     Z výše uvedeného stanovení okruhu zaměstnanců platí pouze sedm taxativně stanovených výjimek. K výjimkám, které se nepovažují za zaměstnance, ač mají příjmy podle § 6 ZDP, patří např. osoby činné na základě dohody o provedení práce. V případě soudů jsou nové tři skupiny osob, které se považují za zaměstnance až od 1. 1. 2008:

• likvidátoři,

• svědkové,

• přísedící.

     Tyto osoby jsou odměňovány podle § 6 ZDP a do 31. 12. 2007 nepatřily mezi zaměstnance pro účely zdravotního pojištění. Do té doby se zaměstnání pro účely zdravotního pojištění vycházelo z účasti na nemocenském pojištění. V případě těchto skupin nejde o osoby nemocensky pojištěné.

     Novelizací ZDP došlo ke zpřesnění dosud ne zcela jasné situace při zdanění příjmu likvidátorů. Příjem likvidátorů se od 1. 1. 2008 již nezpochybnitelně stává příjmem ze závislé činnosti podle§ 6 odst. 1 písm. b) ZDP. Paralelní změnou v zákoně o zdravotním pojištění se likvidátoři, kteří požívají příjmu podle § 6 ZDP, stávají zaměstnanci ve smyslu odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

     Postup v případě likvidace společnosti a při stanovení odměn likvidátorů upravuje § 71 obchodního zákoníku. Výše odměny u osob jmenovaných soudem je určena vyhláškou č. 479/2000 Sb.

     Likvidátorem se může stát:

1. osoba jmenovaná orgánem společnosti, pokud sama společnost rozhodne o svém zrušení a vstupu do likvidace,

2. statutární zástupce (společník) likvidované společnosti, pokud je likvidace nařízena soudem a likvidátor není vybrán ze seznamu správců konkursních podstat (insolvenčních správců),

3. osoba ze seznamu správců konkursních podstat (insolvenčních správců) v ostatních případech.

     Vzhledem k tomu, že odměnu může vyplácet buď likvidovaná společnost, nebo je hrazena státem prostřednictvím soudu, může být za zaměstnance považována buď likvidovaná společnost, nebo soud.

 Nahoru2.1. ZAMĚSTNAVATELEM JE LIKVIDOVANÁ SPOLEČNOST

     Zaměstnavatelem se pro účely zdravotního pojištění podle § 2 odst. 2 zákona o zdravotním pojištění rozumí právnická nebo fyzická osoba, která je plátcem příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků podle ZDP. Příjmy likvidátorovi primárně vyplácí likvidovaná společnost. A to jak v případě, kdy odměnu určuje sama společnost - tj. případ podle písm. a) předchozího odstavce, tak i v případě, kdy odměnu určuje soud - tj. případy podle písm. b) a c) předchozího odstavce.

     Zaměstnavatelem se však likvidovaná společnost stává až ve chvíli, kdy:

• je plátcem příjmů - v souladu s § 2 odst. 2 zákona o zdravotním pojištění,

• došlo k nástupu do funkce likvidátora v souladu s § 8 odst. 2 písm. i) zákona o zdravotním pojištění.

 Nahoru2.2. ZAMĚSTNAVATELEM SE STÁVÁ SOUD

     Soud se může stát „zaměstnavatelem“ likvidátora pouze v případě, kdy by vyplácel odměnu, kterou stanovil. Soud vyplácí odměnu pouze v případě, že je likvidátor jmenován ze seznamu správců konkursních podstat (insolvenčních správců) a zároveň (v souladu s § 7 vyhlášky č. 479/2000 Sb.) není k dispozici likvidační majetek k úhradě odměny (či části odměny a hotových nákladů) likvidátora.

 NahoruDatum vzniku zaměstnání

     V okamžiku nabytí právní moci jmenování likvidátora není jasné, kdo bude vyplácet odměnu. Není tedy jisté ani to, kdo se stane zaměstnavatelem. Den vzniku zaměstnání je však jednoznačně určen podle § 8 odst. 2 písm. i) zákona o zdravotním pojištění jako den nástupu do funkce. Pokud odměnu i odvod pojistného provádí likvidovaná společnost podle odst. 2.1., probíhá přihlášení i odvod pojistného podle výše uvedených pravidel.

     Pokud odměnu provádí soud, vzniká prodleva mezi dnem vzniku zaměstnání a dnem jednoznačného zjištění, že zaměstnavatelem se stává soud (tj. dnem, kdy je prokázáno, že odměna bude likvidátorovi vyplácena ze státních prostředků).

 NahoruOznamovací povinnost

     Splnění oznamovací povinnosti podle § 10 odst. 1 zákona zdravotním pojištění je soud povinen provést do osmi dnů ode dne, kdy bylo prokázáno, že odměna bude likvidátorovi vyplácena soudem. Vzhledem k tomu, že plátcem pojistného se do té doby nestala zpravidla likvidovaná společnost (pokud nevyplácela likvidátorovi příjmy), stává se soud zaměstnavatelem zpětně.

 NahoruMinimální vyměřovací základ

     Zaměstnavatel je povinen při odvodu pojistného dodržet minimální vyměřovací základ. Pokud likvidátor nepatří mezi osoby, které nemusí dodržet minimální vyměřovací základ (např. - likvidátor je OSVČ a prohlásí, že odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu), musí být dodržen v každém měsíci minimální vyměřovací základ. Soud je povinen při odvodu pojistného provést doplatek do minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (dále jen zákon o pojistném na zdravotní pojištění).

     Povinnost dostavit se k soudnímu (či jinému) řízení platí v případech podání vysvětlení či svědecké výpovědi. Podle § 104 trestního řádu má svědek nárok na náhradu prokázaného ušlého výdělku - tzv. svědečné.

     Svědečné je příjmem podle § 6 ZDP a v souladu s výše uvedenými pravidly se soud (či jiný orgán činný v trestním řízení - policejní orgán, státní zástupce) stává zaměstnavatelem. Nárok na svědečné má svědek nebo jiná osoba, s výjimkou podezřelého nebo obviněného. Nárok na svědečné zaniká, neuplatní-li jej svědek do tří dnů po svém výslechu nebo po tom, co mu bylo sděleno, že k výslechu nedojde.

     Do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na zdravotní pojištění se v souladu s § 3 odst. 1 a 2 zákona o pojistném na zdravotní pojištění zahrnuje svědečné ve výši, která je…