dnes je 19.3.2024

Input:

Paušální výdaj na dopravu

19.6.2018, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 8 minut

Paušální výdaj na dopravu

Ing. Otakar Machala

Výrazné snížení nadměrné administrativy a zjednodušení prokazování výdajů na dopravu vozidly ze strany poplatníků daní z příjmů mělo přinést zavedení tzv. paušálního výdaje na dopravu, a to od zdaňovacího období (příp. období, za které se podává daňové přiznání) započatého v roce 2009.

Paušál na dopravu jako daňový výdaj

Paušální výdaj na dopravu představuje výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP ve výši 5 000 Kč u jednoho vozidla za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém poplatník využíval příslušné silniční motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů. Budou-li mít dané vozidlo v užívání např. 2 poplatníci, mohou dohromady uplatnit paušál max. ve výši 5 000 Kč.

Podmínky pro uplatnění

Paušální výdaj na dopravu nelze použít pokud:

  • poplatník uplatňuje výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem podle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP,

  • vozidlo bylo kdykoliv v daném měsíci přenecháno k užívání jiné osobě nebo

  • jde o 4. nebo další vozidlo téhož poplatníka.

Za přenechání silničního motorového vozidla k užívání jiné osobě se nepovažuje uskutečnění pracovní cesty tímto vozidlem spolupracující osobou nebo zaměstnancem, který toto vozidlo nevyužívá i pro soukromé účely.

Za přenechání silničního motorového vozidla k užívání jiné osobě se považuje i poskytnutí vozidla zaměstnanci k používání pro služební i soukromé účely, a to jak poskytnutí úplatné, tak i poskytnutí bezúplatné (manažerské vozidlo).

Překážkou pro použití paušálního výdaje na dopravu zřejmě bude rovněž přenechání vozidla jinému účastníkovi společnosti (dříve sdružení bez právní subjektivity), jestliže vozidlo není v podílovém spoluvlastnictví společníků společnosti.

V této souvislosti platí, že u vozidel ve spoluvlastnictví je vlastníkem vozidla i každý ze spoluvlastníků a u vozidel ve společném jmění manželů oba manželé. ZDP výslovně stanoví, že v těchto případech mohou manželé nebo spoluvlastníci uplatnit v úhrnu paušální výdaj nejvýše 5 000 Kč. Daný limit se tak v podstatě vztahuje nikoliv na jednoho daňového poplatníka, ale na jedno vozidlo.

Příklad

Manželé Procházkovi oba podnikají a mají příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP. V rámci své činnosti oba střídavě používají osobní automobil zahrnutý do společného jmění manželů. Automobil je oběma manželi používán výhradně pro služební účely. Zatímco pan Procházka vykazuje v daném zdaňovacím období ze samostatné činnosti dle § 7 daňovou ztrátu, paní Procházková poměrně vysoký dílčí základ daně. Pokud v zájmu daňové optimalizace zahrne paušální výdaj na dopravu v plné výši (tedy 5 000 Kč měsíčně) do svého základu daně paní Procházková, bude tento postup v souladu s právními předpisy.

V roce pořízení nebo vyřazení vozidla poplatník může uplatnit paušální výdaj v poměrné výši.

Prakticky tak lze u FO využít tento institut u příjmů podle §§ 7, 9 a 10 ZDP u nejvýše 3 vlastních silničních motorových vozidel zahrnutých nebo nezahrnutých do obchodního majetku nebo v nájmu za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání.

Vymezení vozidel

Podle § 3 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen "ZoPOPV"), se silniční vozidla rozdělují na motocykly, osobní automobily, autobusy, nákladní automobily, vozidla zvláštního určení a speciální vozidla, přípojná vozidla a ostatní silniční vozidla. V úvahu pro využití paušálního výdaje na dopravu nepřicházejí přípojná vozidla, neboť se jedná o silniční vozidla nemotorová.

Bližší rozdělení silničních motorových vozidel do kategorií, technický popis jednotlivých kategorií silničních vozidel a jejich další členění v současné době stanoví prováděcí předpis k ZoPOPV, kterým je vyhláška č. 343/2014 Sb. o registraci vozidel, ve znění pozdějších předpisů v příloze k ZoPOPV.

Definice jednotlivých kategorií potom vycházejí z celoevropských předpisů, a to konkrétně z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 595/2009 o schvalování typu motorových vozidel a motorů z hlediska emisí z těžkých nákladních vozidel (Euro VI) a o přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidel, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a směrnice 2007/46/ES a o zrušení směrnic 80/1269/EHS, 2005/55/ES a 2005/78/ES a z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly.

Podle těchto předpisů platí, že vozidla kategorie L jsou dvoukolová, tříkolová nebo čtyřkolová vozidla, například dvoukolová motorová vozidla, tříkolky a čtyřkolky, u kategorie M jde o motorová vozidla s nejméně čtyřmi koly konstruovaná a vyrobená pro dopravu osob a u kategorie N se jedná o motorová vozidla s nejméně čtyřmi koly konstruovaná a vyrobená pro dopravu nákladů.

Ve zmíněné příloze se potom vozidla dělí mj. na:

  • kategorie L - motorová vozidla zpravidla s méně než čtyřmi koly,

  • kategorie M - motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola a používají se pro dopravu osob,

  • kategorie N - motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola a používají se pro dopravu nákladů.

Z uvedených předpisů tak pro naše účely vyplývá, že v případě použití paušálního výdaje na dopravu se za silniční motorová vozidla považují vozidla kategorií L, M a N - tzn. motocykly, osobní automobily a

Nahrávám...
Nahrávám...