dnes je 29.3.2024

Input:

Uznatelnost nákladů na reklamu realizovanou jiným subjektem než je deklarován - judikát

7.11.2018, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 5 minut

2018.22.12
Uznatelnost nákladů na reklamu realizovanou jiným subjektem než je deklarován – judikát

Ing. Jiří Šperl

VYŠLO V ČÍSLE 22/2018


Jedná se o další příspěvek k problematice uznatelnosti vynaloženého nákladu v případě, že poskytnuté plnění, v tomto případě reklama, bylo fakticky realizováno jinou osobou, než byla deklarována na dokladech.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Afs 132/2017 - 29 ze dne 4. července 2018, publikovaného na www.nssoud.cz

Z předchozího řízení

Žalobce ve zdaňovacích obdobích roku 2009 a 2010 uplatnil výdaje za reklamu podle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v relevantním znění (dále jen "zákon o daních z příjmů"), kterou pro něj měli zajišťovat různí dodavatelé [konkrétně Bellum, s. r. o., Carenex plus, s. r. o., Oldřich Hrabec a SPARROW RACING, s. r. o.]. Správní orgány dovodily, že nebylo prokázáno uskutečnění reklamy deklarovanými dodavateli, tj. společnostmi Bellum, s. r. o., a Carenex plus, s. r. o., neboť ve skutečnosti byly tyto reklamní služby podle jejich názoru dodány p. Hrabcem, nadto byly ceny reklamy sjednány bez ohledu na rozsah poskytnutého plnění; výdaje stěžovatele tedy měly být vynaloženy v rozporu s § 24 odst. 1 ZDP, zákona o daních z příjmů.

Krajský soud ke společnému řízení a obě napadená rozhodnutí stěžovatele zrušil. Krajský soud se neztotožnil s názorem stěžovatele, podle něhož žalobce neprokázal oprávněnost uplatnění daňových výdajů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Konstatoval, že z hlediska konstrukce důkazního břemene daňového subjektu není myslitelné, aby správce daně neuznal účelně a prokazatelně vynaložené výdaje ve smyslu § 24 zákona o daních z příjmů jakémukoliv daňovému subjektu jen z toho důvodu, že daňový subjekt sice prokázal, co tvrdí on sám (tj., že na reklamu, kterou si objednal u jiného subjektu, vynaložil určitou částku, doložil realizaci reklamy a souvislost výdajů s dosaženými příjmy), ale jiné subjekty, které např. subdodavatelsky plnění realizovaly, neměly mezi sebou řádně uzavřeny smlouvy týkající se realizace plnění v navazujícím subdodavatelském řetězci. Pokud si žalobce objednal u společností Carenex plus, s. r. o., a Bellum, s. r. o., reklamu, zaplatil za ni a reklama byla realizována a fakturována, pak mu okolnosti smluvních ujednání či vytvoření řetězce dodavatelů, které nemohl ovlivnit, nemohly být kladeny k tíži.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

Kasační stížnost není důvodná

Z odůvodnění rozhodnutí

Daňová teorie mezi daňově účinné (tj. výdaje snižující daňový základ poplatníka) zahrnuje takové výdaje, které splňují následující podmínky:

  • Výdaje musí poplatník skutečně vynaložit.

  • Výdaje poplatník musí vynaložit v souvislosti se získáváním zdanitelných příjmů.

  • Musí být vynaloženy ve zdaňovacím období.

  • Za výdaje je považuje zákon.

Jak konstatoval zdejší soud např. v rozsudku sp. zn. 5 Afs 74/2009, smyslem a účelem této právní úpravy je vymezit, které výdaje si může daňový subjekt uplatnit tak, aby byly daňově uznatelné.

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že se již dříve zabýval případy, v nichž byla jako daňový výdaj podle § 24 odst. 1 zákona o

Nahrávám...
Nahrávám...