Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Zajištěné pohledávky

30.4.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.1.4
Zajištěné pohledávky

JUDr. Jolana Maršíková

Definice zajištěného věřitele

Zajištěným věřitelem se pro účely insolvenčního zákona rozumí podle § 2 písm. g) IZjenom ten věřitel, jehož pohledávka – směřující vůči dlužníkovi nebo jiné osobě – je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen:

zástavním právem,

zadržovacím právem,

omezením převodu nemovitostí,

zajišťovacím převodem práva, nebo

postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.

Zajištění pohledávky jiným způsobem nebo nikoliv majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka nezakládá věřiteli této pohledávky v insolvenčním řízení postavení zajištěného věřitele.

Judikatura

Rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 61/2015 ze dne 11. 11. 2015, uveřejněný pod č. 81/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

I podle § 2 písm. g) IZ ve znění účinném před 1. 1. 2014 platilo, že pro účely uspokojení pohledávky v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka byl za zajištěného věřitele pokládán věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen (pouze) zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy. Jde (i před 1. 1. 2014 šlo) o výčet taxativní.

Tito zajištění věřitelé mohou být v insolvenčním řízení ze zajištění uspokojeni, jen pokud se práva na uspokojení z tohoto zajištění dovolají (v přihlášce je uplatní) – § 166 IZ.

Podle § 166 věty druhé IZ se tedy takto přihlašují také ti zajištění věřitelé, kteří mohou pohledávku vůči dlužníkovi uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tedy věřitelé, kteří mají majetkem dlužníka (majetkem náležejícím do podstaty) zajištěnu – některým ze shora uvedených způsobů – pohledávku směřující za osobou odlišnou od dlužníka.

Z uvedeného plyne, že zajištěnými věřiteli jsou věřitelé, kteří mají svoje pohledávky – lhostejno zda směřující vůči dlužníku nebo jiné osobě – zajištěny majetkem náležejícím do majetkové podstaty, a to některým ze způsobů vymezených v § 2 písm. g) IZ.

Zajištěnými věřiteli jsou tedy:

a) věřitelé, jejichž pohledávka zajištěná majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka směřuje vůči tomuto dlužníku (je dlužníkem obligačním i zástavním),

b) věřitelé, jejichž pohledávka zajištěná majetkem náležejícím do majetkové podstaty dlužníka směřuje vůči osobě od něj odlišné (dlužník je jen dlužníkem zástavním, nikoli obligačním) – k tomu viz níže podaný výklad pod heslem: B) Pohledávka zajištěného věřitele uspokojitelná pouze ze zajištění.

Aniž by došlo k rozšíření výčtu zajištěných věřitelů v § 2 písm. g) IZ, zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů, s účinností od 1. 8. 2013 přiznal postavení obdobné postavení zajištěných věřitelů osobám – věřitelům vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo pohledávek na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem (viz část 5.1.4.1).

Všichni uvedení zajištění věřitelé jsou povinni uplatnit svůj nárok přihláškou, v níž se musejí dovolat svého zajištění, a v přihlášce uvést okolnosti, které zajištění pohledávky osvědčují, a připojit listiny, jimiž je zajištění doloženo (§ 166 IZ) – viz část 5.2.1 a tam obsažený výklad a judikatura k tématu pořadí pohledávky.

A) Předmět zajištění

Předmětem zajištění mohou být věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které jsou ve vlastnictví dlužníka (třebas i proto, že jejich převod z dlužníka na jinou osobu je neplatný) nebo které náležejí do majetkové podstaty na základě pravomocného rozhodnutí, jímž se insolvenční správce úspěšně dovolal neúčinnosti právního úkonu dlužníka postupem podle § 235 a násl. IZ (viz část 6.3.2).

Insolvenční zákon opustil úpravu obsaženou v § 27 odst. 5 ZKV, a proto věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ve vlastnictví třetích osob, jimiž jsou zajištěny pohledávky věřitelů za dlužníkem, do majetkové podstaty nenáležejí (resp. insolvenční správce nemá možnost plnění ze zajištění po třetích osobách vymáhat).

Věřitel je oprávněn uplatnit práva z tohoto zajištění mimo insolvenční řízení. Tedy zajištěný věřitel jednak přihlásí svoji pohledávku za dlužníkem v insolvenčním řízení (jako zajištěnou majetkem nenáležejícím do majetkové podstaty), jednak mimo insolvenční řízení realizuje svá oprávnění ze zajištění, např. v nedobrovolné dražbě podle ZVD.

Podmíněná přihláška zajišťující osoby

Osoby uvedené v § 183 odst. 1 IZ, od kterých může věřitel požadovat plnění ze zajištění – zajišťující osoby – mohou podle § 183 odst. 3 IZ do insolvenčního řízení přihlásit pohledávku jako podmíněnou pohledávku, která jim vznikne, pokud budou plnit místo dlužníka, a mohou tak – s účinností od 1. 1. 2014 (viz novela IZ provedená zákonem č. 294/2013 Sb.) – učinit bez ohledu na to, zda do insolvenčního řízení přihlásil svoji pohledávku zajištěný věřitel (což byla podle původní úpravy překážka přihlášení podmíněné pohledávky zajišťující osoby).

Situaci, kdy v režimu právní úpravy platné do 31. 12. 2013 zajišťující osoba přihlásila svoji regresní podmíněnou pohledávku vůči dlužníkovi navzdory tomu, že zajištěný věřitel přihlásil zajištěnou pohledávku přihlášením zajištěné pohledávky zajištěným věřitelem, řešilo např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 99 INS 3280/2011, 1 VSPH 734/2011-P17 ze dne 23. 6. 2011 tak, že nelze odmítnout přihlášku podmíněné pohledávky, která by osobě, od níž může věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2 IZ, proti dlužník vznikla uspokojením věřitele, a ukončit jí účast v insolvenčním řízení, jen proto, že věřitel tuto pohledávku již dříve přihlásil do insolvenčního řízení. Okolnost, že taková osoba svoji podmíněnou pohledávku přesto přihlásila (ačkoliv tak již dříve učinil věřitel), může mít význam pro přezkumné jednání, na němž budou přezkoumány obě přihlášené pohledávky (tj. věřitele a osoby, od níž může věřitel požadovat plnění); důvodem pro odmítnutí přihlášky této osoby a k ukončení její účasti v řízení však bez dalšího není.

Možností odmítnout přihlášku podmíněné pohledávky uplatněné osobou zajišťující závazky dlužníka se zabýval Vrchní soud v Praze rovněž v usnesení sp. zn. MSPH 93 INS 10315/2011, 1 VSPH 630/2013-P13 ze dne 28. 5. 2013. Dospěl k závěru, že takový postup není podle IZ přípustný, neboť z ustanovení § 185 IZ je zřejmé, že k odmítnutí přihlášky a k ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení může dojít jen na základě skutečnosti, s níž insolvenční zákon spojuje expressis verbis ten následek, že se k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží. Oproti tomu z § 183 IZ je zjevné, že zákon se splněním podmínek pro podání přihlášky podmíněné pohledávky nespojuje žádné následky v podobě odmítnutí přihlášky nebo ukončení účasti osob, od nichž věřitel může požadovat plnění podle odstavců 1 a 2. Věřitel, který přihlašuje svoji podmíněnou pohledávku, totiž nemůže svoji účast v řízení odvozovat jen z podané přihlášky jiného věřitele a vyčkávat do skončení lhůty k přihlášení pohledávek. Navíc by jeho procesní postavení přihlášeného věřitele bylo v případě jeho ukončení účasti odmítnutím (nepřezkoumané přihlášky) ohroženo v případě jakýchkoli dispozic s přihláškou věřitele z hlavního závazku. Proto okolnost, že věřitel zajišťující pohledávku dlužníka svoji podmíněnou pohledávku přihlásil (ačkoliv tak již dříve učinil věřitel), může mít význam pro přezkumné jednání, na němž budou přezkoumány obě přihlášené pohledávky (tj. věřitele a osoby, od níž může věřitel požadovat plnění); důvodem pro odmítnutí přihlášky této osoby a k ukončení její účasti v řízení to však bez dalšího není.

Uplatní-li tedy osoba, která zajišťuje svým majetkem pohledávku za dlužníkem, v insolvenčním řízení přihláškou svoji podmíněnou pohledávku pro případ, že bude nucena plnit ze zajištění věřiteli, pak podle § 189 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2014) platí, že tuto přihlášku podmíněné pohledávky insolvenční správce uvede v seznamu přihlášených pohledávek zvlášť a tato podle § 191 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2014) nebude přezkoumávána na přezkumném jednání po dobu, po kterou bude uplatňovat svůj nárok v insolvenčním řízení zajištěný věřitel (viz část 5.2.3 a pasáž SEZNAM PŘIHLÁŠENÝCH POHLEDÁVEK). Tamtéž je pojednáno o dalším způsobu uplatnění pohledávky třetí osoby, která zajišťovala pohledávku za dlužníkem.

K režimu uspokojení podmíněných pohledávek vázaných na odkládací podmínku viz části 5.5.1, 5.5.2 a 5.5.3.

Pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem práva

Podle závěrů obsažených v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 37 INS 7184/2010, 2 VSPH 1024/2011-A ze dne 19. 9. 2011 se věřitel práva na uspokojení pohledávky ze zajištění může domáhat standardním přihlášením pohledávky jako pohledávky zajištěné podle § 166 IZ a jeho pohledávka bude přezkoumána postupem podle § 188 a § 190 a násl. IZ. Uspokojení jeho pohledávky mimo insolvenční řízení prodejem nemovitosti připustit nelze, neboť by to mělo za následek změnu rozsahu majetkové podstaty v neprospěch ostatních věřitelů. Dosud nezpeněžený majetek dlužníka, který byl převeden na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, bude v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka majetkem náležejícím do majetkové podstaty. Věřitel bude povinen strpět prodej zástavy insolvenčním správcem a uspokojení jeho pohledávky bude probíhat podle zásad zakotvených v § 299 odst. 1 IZ.

Institutem zajišťovacího převodu práva – v režimu dřívějšího občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb. – ObčZ) – se podrobně zabýval Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. 103 VSPH 301/2014, 29 ICm 3760/2013 (KSCB 27 INS 13380/2011) ze dne 26. 11. 2014, z něhož citujeme:

„Podstatu a právní režim institutu zajišťovacího převodu práva dle § 553 ObčZ vysvětlil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 31 Odo 495/2006 ze dne 15. 10. 2008, uveřejněném pod č. 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Ze závěrů tohoto rozsudku zejména vyplývá, že zajišťovacím převodem práva ve smyslu ustanovení § 553 ObčZ se i bez výslovného zakotvení rozvazovací podmínky ve smlouvě rozumí ujednání o převodu práva s rozvazovací podmínkou (spočívající v dlužníkově řádném splnění zajištěného závazku), jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal). Zajišťovacím převodem vlastnického práva nabývá věřitel vlastnické právo k předmětu převodu jen ‚podmíněně‚, a to do doby, než bude zřejmé, zda se splní rozvazovací podmínka zániku zajištěného dluhu (k tomu viz též závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Odo 3766/2010 ze dne 8. 9. 2011). Zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení § 553 ObčZ nelze sjednat jako fiduciární převod práva. Smlouva o zajišťovacím převodu práva, která neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně neplatná (pro svoji neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 ObčZ). Totéž platí, obsahuje-li uvedená smlouva v dotčeném směru pouze ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné pohledávky. Z obsahového hlediska totiž vykazuje taková smlouva všechny znaky nepřípustného ujednání o propadné zástavě [srov. § 169 písm. e) ObčZ], stiženého proto sankcí absolutní neplatnosti dle § 39 ObčZ. Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat také formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu). Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky) se neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění.”

B) Pohledávka zajištěného věřitele uspokojitelná pouze ze zajištění

Jak bylo již výše řečeno, právo uplatnit přihláškou nárok na uspokojení své pohledávky ze zajištění nemá pouze zajištěný věřitel, vůči němuž je dlužník jak v pozici obligačního (osobního) dlužníka, tak v pozici zajišťující osoby, tedy v případech, kdy věřitel má vůči dlužníkovi pohledávku, která je zajištěna dlužníkovým majetkem. Podle § 166 IZ věty druhé může uplatnit svůj nárok přihláškou i zajištěný věřitel, který může svou pohledávku vůči dlužníkovi uspokojit pouze z majetku sloužícího k zajištění. Tedy půjde o případ, kdy insolvenční řízení je vedeno proti dlužníkovi, který není obligačním dlužníkem (osobou, vůči níž věřitelova zajištěná pohledávka směřuje), ale pouze osobou, jež svým majetkem věřitelovu pohledávku za třetí osobou [některým ze způsobů uvedených v § 2 písm. g) IZ] zajišťuje. Věřitel se v okamžiku, kdy je rozhodnuto o úpadku takového dlužníka, dostává do situace, kdy hrozí zánik zástavního práva zpeněžením zajištění insolvenčním správcem. Z titulu uhrazovací funkce tohoto zajištění proto může v daném insolvenčním řízení uspokojení zajištěné pohledávky z předmětu zajištění náležejícího do podstaty požadovat. Jiný majetek dlužníka (majetek podstaty) k uspokojení takovéto pohledávky použít nelze (tj. v daném případě zajištěný věřitel nemůže na výtěžku ze zpeněžení ostatního majetku podstaty s případným neuspokojeným zbytkem své zajištěné pohledávky nijak participovat). Jestliže zajištěná pohledávka tohoto věřitele (směřující za osobním dlužníkem – třetí osobou) dosud není splatná (protože obligační dlužník zatím své závazky řádně a včas plní), a práva na uspokojení ze zajištění se tudíž zatím nelze domáhat, může je zajištěný věřitel uplatnit v insolvenčním řízení dlužníka (vlastníka předmětu zajištění) podmíněně pro případ, že se zajištěná pohledávka stane splatnou později.

Otázkou povahy pohledávky, jež může být podle § 166 věty druhé IZ uspokojena pouze z předmětu zajištění (viz část 5.1.4), a lhůty pro její přihlášení se podrobně zabýval Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSCŘ 39/2014 ze dne 27. 11. 2014, uveřejněném pod č. 39/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s právní větou:

Zástavní věřitel, jenž má vůči dlužníku pouze „zástavní pohledávku” (dlužník je zástavním dlužníkem, nikoliv však osobním dlužníkem), je v případě, že zástava je v době rozhodnutí o úpadku ve vlastnictví dlužníka, povinen přihlásit „zástavní pohledávku” do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka do skončení propadné procesní lhůty určené v rozhodnutí o úpadku.

Nejvyšší soud, v návaznosti na ustálený výklad ohledně režimu přihlášení pohledávky v insolvenčním řízení, formuloval svá východiska a závěry, jež lze shrnout následovně:

  • - I zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky v insolvenčním řízení (ve shodě s dikcí § 166 IZ) přihláškou pohledávky (usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 16/2011 ze dne 30. 11. 2011 uveřejněné pod č. 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
  • - Nabyl-li dlužník vlastnické právo k věci zatížené zástavním právem až v průběhu insolvenčního řízení, v době po marném uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek (a ustanoveními o možných změnách pořadí přihlášených pohledávek), neznamená to, že by věřitel, který svou pohledávku řádně a včas přihlásil, byl bez dalšího zbaven práva dovolat se zajištění. Insolvenční soud je povinen takového věřitele vyzvat, aby v (procesní) lhůtě k tomu určené sdělil, zda uplatňuje právo na uspokojení ze zajištění, a poučit jej, že po marném uplynutí určené lhůty bude mít za to, že právo na uspokojení pohledávky ze zajištění neuplatnil (usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 32/2011 ze dne 28. 11. 2012, uveřejněné pod č.
 
 Napište nám
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: