dnes je 28.3.2024

Input:

Závislá činnost - příjmy, které nejsou předmětem daně

22.11.2017, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 11 minut

Závislá činnost - příjmy, které nejsou předmětem daně

RNDr. Josef Novák, CSc.

Závislá činnost

Pro kategorii příjmů ze závislé činnosti, tj. příjmů zařazených v dílčím základu daně § 6 ZDP, platí specifická pravidla.

Co je předmětem DPFO?

Předmět daně z příjmů fyzických osob je definován v ZDP v paragrafu třetím s tím, že přehled příjmů, které nejsou předmětem daně u fyzických osob, obsahuje § 3 odst. 4 ZDP.

Předmět vs. osvobození

Připomínáme, že je-li určitý příjem předmětem daně, stále se nemusí stát součástí daňového základu, protože může být osvobozen od daně (viz Závislá činnost - příjmy osvobozené).

Právní úprava

Zvláštnost příjmů ze závislé činnosti potvrzuje ustanovení § 6 odst. 7 ZDP, které vylučuje ze zdanění – tj. nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob – celou řadu dalších příjmů, přestože jednoznačně souvisí s příjmy ze závislé činnosti.

Benefity

Jak vyplývá z dále uvedeného výkladu, některé tyto položky lze do určité míry nazvat benefity. Protože nejsou předmětem daně, neřešíme výši zdanění a ani návaznosti na zákonné pojistné.

Rada
Tím více je nutné věnovat těmto příjmům zvýšenou pozornost – na jedné straně optimalizují ve skutečnosti „čisté” příjmy zaměstnanců, na straně druhé nesmí jejich využitím docházet k obcházení zákona o daních z příjmů.

Co není předmětem daně?

Zákon definuje v § 6 odst. 7 příjmy, které nejsou předmětem daně. Jde zejména o následující „příjmy”:

  • náhrady cestovních výdajů (1),

  • hodnota osobních ochranných pracovních prostředků (2),

  • provozní zálohy (3),

  • náhrady za opotřebení vlastního nářadí a zařízení (4),

  • povinná plnění zaměstnavatele na vytváření a dodržování pracovních podmínek pro výkon práce stanovené právním předpisem. Vyjmutí z předmětu daně navazuje na § 1a odst. 1 písm. b) ZP a § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce ZP (5).

Rada
Nesmíme zaměňovat základní pojmy. Je-li určitý příjem předmětem daně, stále se nemusí stát součástí daňového základu, protože může být osvobozen od daně (viz Závislá činnost - příjmy osvobozené). Není-li konkrétní příjem předmětem daně, nemůže být v žádném případě součástí základu daně.

Charakteristika příjmů vyňatých z předmětu daně z příjmů z činnosti, ze které plynou příjmy ze závislé činnosti, vychází z povahy těchto příjmů a pracovněprávního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. V další části se budeme věnovat některým nejčastěji se vyskytujícím případům.

Cestovní náhrady (1)

Podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP nejsou předmětem daně zaměstnance cestovní náhrady rozebrané dále v komplexu těchto článků.

Dále vyjímáme z předmětu daně hodnotu bezplatného stravování (jídla) poskytovaného zaměstnavatelem na pracovních cestách a paušalizované cestovní náhrady podle ustanovení § 182 ZP.

Pozor!
Cestovní náhrady nad stanovené limity (jiné a vyšší náhrady) podléhají u zaměstnance zdanění a zahrnují se také do vyměřovacích základů pro pojistné na sociální zabezpečení a všeobecné zdravotní pojištění.

V § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP jsou prohlášeny za daňově uznatelné u zaměstnavatele náhrady cestovních výdajů poskytované zaměstnancům v souvislosti s výkonem činnosti, ze které plynou příjmy ze závislé činnosti „do výše stanovené zvláštním právním předpisem”.

Rada
Omylem někdy poplatníci daně z příjmů s příjmy podle § 7 ZDP považují „své” cestovní náhrady za příjmy vyloučené z předmětu daně. Ale pravidla uvedená v § 6 odst. 7 ZDP platí jen a jen pro příjmy ze závislé činnosti.

Samozřejmě může takový podnikatel mít zaměstnance a pro ně případné vyjmutí z předmětu daně lze uplatnit.

Ochranné pomůcky (2)

Jde o celou škálu různých titulů vyjímaných z předmětu daně podle příslušných nařízení vlády - poskytování osobních ochranných pracovních prostředků (platí to též pro příspěvky na jejich udržování), mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků.

Rada
Ze zákona tedy vyplývá, že předmětem daně není ani pracovní oblečení, ale je zřejmé, že jeho vymezení může být velmi různorodé, a to podle povahy činnosti zaměstnavatele. Vždy je nutné dodržet podmínku „určeno pro výkon zaměstnání”.

Pokyn D-22

Podle pokynu D-22 je za pracovní oblečení považováno tzv. jednotné pracovní oblečení (stejnokroje) poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnancům (např. prodejních organizací, poskytovatelů služeb pohostinských, ubytovacích zařízení apod.), pokud plní zejména reklamní, propagační a organizační účely.

Rada
Předpokladem je, že zaměstnavatel ve vnitřním předpise nebo smluvní strany v kolektivní smlouvě stanoví povinnost zaměstnanců používat pracovní oblečení pouze při výkonu zaměstnání a vymezí charakter a podobu jednotného pracovního oblečení a všech jeho součástí. Zaměstnavatel musí ale také zajistit, aby jednotné pracovní oblečení bylo trvale a viditelně označeno identifikačními znaky zaměstnavatele, čímž se rozumí např. obchodní jméno, ochranná známka, firemní barvy apod. Další součásti jednotného pracovního oblečení, které nelze opatřit viditelným či trvalým označením, by měly být poskytovány v přiměřené hodnotě a množství.

Příklad
Může se to týkat například zaměstnanců prodejních jednotek, ubytovacích zařízení apod. Důležité podle pokynu je, že toto pracovní oblečení nemá být zaměnitelné s běžným občanským nebo společenským oděvem.

Plnění poskytnutá nad rozsah vymezený těmito zvláštními předpisy se u zaměstnance posoudí jako zdanitelný příjem z činnosti, ze které plynou příjmy ze závislé činnosti, který bude vstupovat také do vyměřovacích základů pro pojistné, a u zaměstnavatele budou tato nadlimitní plnění daňově neuznatelná podle § 25 odst. 1 písm. j) ZDP. Jde o výdaje nad limity stanovené zvláštními právními předpisy a tato nadlimitní plnění nemohou být poskytována jako zaměstnanecké výhody v režimu § 24 odst. 2 písm. j) bod 5. ZDP.

Ochranné nápoje

Pro zaměstnavatele jsou daňově uznatelné také výdaje na pořízení pitné vody ve smyslu § 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a to v jakékoli formě zajištění pitné vody na pracovištích (včetně balené pitné vody), a dále na pořízení ochranných nápojů v souladu se zvláštním předpisem (horké a studené provozy).

Rada
Podle § 104 ZP je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům ochranné nápoje bezplatně jen na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem.

Podmínky pro poskytování tzv. ochranných nápojů upravuje nařízení vlády č. 361/2007 Sb. K ochraně zdraví před účinky zátěže teplem nebo chladem se poskytuje zaměstnanci ochranný nápoj.

Příklad
Ochranný nápoj musí být zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru, může však obsahovat látky zvyšující odolnost organismu. Množství alkoholu v něm nesmí překročit 1 hmotnostní procento; ochranný nápoj pro mladistvého zaměstnance však nesmí obsahovat alkohol.

Ochranný nápoj chránící před zátěží teplem se poskytuje v množství odpovídajícím nejméně 70 % ztráty tekutin a minerálních látek potem a dýcháním za osmihodinovou směnu. Ochranný nápoj chránící před zátěží chladem se poskytuje teplý, v množství alespoň půl litru za osmihodinovou směnu.

Příklad
Ochranný nápoj chránící před zátěží chladem se poskytuje při práci na:

a) nevenkovním pracovišti, na němž musí být udržována operativní nebo výsledná teplota jako technologický požadavek nižší než 4 °C,

b) venkovním pracovišti, na němž je korigovaná teplota vzduchu nižší než 4 °C.

Nealkoholické nápoje

Dále je v § 6 odst. 9 písm. c) ZDP upřesněno, že u zaměstnance je osvobozena od daně z příjmů hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění („in natura”) ke spotřebě přímo na pracovišti. Ale jen za podmínky, že tyto nápoje budou poskytovány zaměstnavatelem ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou

Nahrávám...
Nahrávám...