2.8.7
Vnitřní předpis zaměstnavatele upravující překážku v práci z důvodu dočasného omezení odbytu nebo poptávky
JUDr. Věra Bognárová
Vnitřní předpis zaměstnavatele upravující překážku v práci z důvodu
dočasného omezení odbytu nebo poptávky
Zaměstnavatel ................................................... (uvést jeho přesné označení, sídlo, IČO)
zastoupený ..............
vydává tento
vnitřní předpis vymezující překážku v práci na straně zaměstnavatele
z důvodu dočasného omezení odbytu nebo poptávky
- Zaměstnavatel nemůže zaměstnancům přidělovat práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobku (nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách). Zaměstnavatel tuto skutečnost považuje za překážku v práci na své straně podle § 209 odst. 1 ZP.
- Po dobu překážky v práci na straně zaměstnavatele přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši ....... % průměrného výdělku (nejméně 60 % průměrného výdělku). Náhrada mzdy je splatná měsíčně po uplynutí kalendářního měsíce, v němž k překážce v práci došlo ve výplatním termínu, který je u zaměstnavatele určen k výplatě mzdy.
- Překážka v práci na straně zaměstnance podle bodu 1 je stanovena od ..... do .....
- Vnitřní předpis je uložen k nahlédnutí v písemné formě.............. (uvést místo) a v elektronické podobě je přístupný na intranetu zaměstnavatele v sekci vnitřní předpisy.
Tato vnitřní předpis nabývá účinnosti dnem ............................
..................................................
razítko zaměstnavatele a podpis
jeho oprávněného zaměstnance
Komentář:
Novela zákona o zaměstnanosti, která nově zavádí poskytování příspěvku v době částečné práce, jak je právně označován dosud pracovně používaný název kurzarbeit, byla publikována ve Sbírce zákonů pod číslem 248/2021. Část novely zákona o zaměstnanosti upravující příspěvek v době částečné práce nabyla účinnosti 1. července 2021.
Ustanovení § 209 ZP, ačkoliv se v některých variantách projednávání právní úpravy kurzarbeitu uvažovalo i s jeho novelizací, nakonec věcně změněn nebyl. Z textu § 209 ZP se pouze současně s účinností novely zákona o zaměstnanosti vypouští zkrácené označení této překážky jako částečné nezaměstnanosti. Je to proto, že poskytování příspěvku se vztahuje nejenom na překážku v práci podle § 209 ZP, ale i na ostatní překážky v práci na straně zaměstnavatele upravené v § 207 až 209 ZP, a u všech se obsahově jedná o "částečnou práci", tj. práci nikoliv na původně stanovenou nebo sjednanou pracovní dobu.
Podmínky poskytování příspěvku v době částečné práce, tj. i v době překážky v práci podle § 209 ZP jsou uvedeny níže.
Ustanovení § 209 odst. 3 ZP ve znění do 31. 12. 2011 neumožňovalo, aby zaměstnavatel, u kterého nepůsobí odborová organizace, upravil překážku v práci nebo poskytovanou výši náhrady mzdy, pokud nastane z důvodu dočasného omezení odbytu nebo poptávky, ve svém vnitřním předpisu vydávaném podle § 305 ZP. Zaměstnavatel, u kterého nepůsobila odborová organizace, měl v těchto případech pouze právo podat návrh úřadu práce, aby tento úřad rozhodl na základě podkladů zaměstnavatele o tom, zda jsou dány důvody pro poskytování náhrady mzdy v nižší částce, než je 100 % průměrného výdělku. Jestliže úřad práce o existenci důvodů částečné nezaměstnanosti rozhodl, příslušela zaměstnanci náhrada mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku, a to po dobu, kterou úřad práce v rozhodnutí určil. Doba však mohla být určena nejdéle na dobu 1 roku. Způsob rozhodování o částečné nezaměstnanosti u zaměstnavatele, u kterého nepůsobila odborová organizace, byl značně těžkopádný a zdlouhavý a navíc nebyl zcela v souladu s Nálezem Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., protože ten ve svých závěrech postavil na roveň kolektivní smlouvě i vnitřní předpis vydávaný zaměstnavatelem. Zaměstnavatel, u kterého nepůsobila odborová organizace, byl oproti zaměstnavateli, u kterého odborová organizace působila, znevýhodněn, a to mohlo mít důsledky i pro jeho konkurenceschopnost v důsledku právního řešení nedostatku práce v důsledku omezení odbytu nebo poptávky.
Novelizace zákoníku práce provedená zákona č. 365/2011 Sb. proto zrušila § 209 odst. 2 ZP a zaměstnavatel, u kterého odborová organizace nepůsobí, má od 1. 1. 2012 možnost o této překážce v práci rozhodovat sám tím, že ji stanoví vnitřním předpisem. Podmínkou formálního rozhodnutí zaměstnavatele o překážce v práci je však vydání vnitřního předpisu podle § 305 ZP, nepostačí pouhé rozhodnutí zaměstnavatele. Úpravou platnou od 1. 1. 2012 se tak právní řešení překážky v práci vzniklé v důsledku omezení odbytu nebo poptávky zaměstnavatelů bez ohledu na to, zda u něj působí či nepůsobí odborová organizace, sjednotilo.
Zaměstnavatel může od 1. 1. 2012 ve vnitřním předpisu vyhlásit existenci překážky v práci vzniklé v důsledku omezení odbytu nebo poptávky a musí přitom stanovit výši poskytovaného průměrného výdělku, kterou bude zaměstnancům poskytovat za dobu, kdy jim práci přidělovat nebude. Minimální výše náhrady mzdy činí 60 % průměrného výdělku. Maximální výše náhrady mzdy není zákonnou úpravou omezena, zpravidla však bude nižší než 100 % průměrného výdělku, protože pokud by chtěl zaměstnavatel poskytovat náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku, nemusí žádný vnitřní předpis vydávat, neboť se použije obecné ustanovení § 208 ZP o překážce v práci na straně zaměstnavatele, při jejíž existenci zaměstnanci přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.
I když zákoník práce stanoví minimální výši poskytované náhrady mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku a zaměstnavatel vyšší náhradu poskytovat nemusí, je potřebné při stanovení výše náhrady vzít v potaz možnost poskytování příspěvku od úřadu práce v době částečné práce podle zákona o zaměstnanosti (tzv. kurzarbeit). Částečnou prací je podle zákona o zaměstnanosti i situace, když zaměstnavatel zaměstnancům nepřiděluje práci z důvodu překážky v práce pro omezení odbytu a poptávky po službách upravené v § 209 ZP. Aby zaměstnavatel splnil podmínku pro poskytování příspěvku, musí zaměstnancům poskytovat náhradu mzdy při dočasném omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách nikoliv v zákoníkem práce stanovené minimální výši 60 %. Podle zákoníku práce tak zaměstnavatel sice postupovat může, ale nesplní podmínky pro poskytování příspěvku. Pokud bude chtít žádat o příspěvek, musí zaměstnancům poskytovat náhradu mzdy ve výši nejméně 80 % jejich průměrného výdělku. Bližší k poskytování příspěvku v době částečné práce viz níže.
Pokles omezení odbytu výrobků zaměstnavatele nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách může řešit zaměstnavatel různými formami, od nejzávažnějšího ukončením své podnikatelské činnosti nebo snižováním počtu zaměstnanců až po dočasné omezení výroby či omezení poskytování služeb. Při jakémkoliv následném řešení právních důsledků nemožnosti zaměstnavatele přidělovat práci po určitou dobu vůbec anebo v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby musí zaměstnavatel zohlednit dvě zákonná ustanovení. Jedná se především o povinnost uloženou zaměstnavateli § 38 odst. 1 písm. a) ZP po celou dobu trvání pracovního poměru přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy buď v rozsahu sjednané délky pracovní doby (§ 80 ZP), anebo v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby (§ 79 ZP ). Podle § 34b odst. 1 ZP má zaměstnanec v pracovním poměru právo na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby s výjimkou konta pracovní doby podle § 86 ZP a § 87 ZP.
Nemůže-li zaměstnavatel přechodně práci zaměstnancům v rozsahu sjednané nebo stanovené pracovní doby přidělovat a neučiní-li žádné jiné opatření, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 ZP a zaměstnanci za dobu, kdy mu není práce ze strany zaměstnavatele přidělována, přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Tato překážka v práci na straně zaměstnavatele nemusí trvat po celou směnu, ale pouze po část směny, protože zaměstnavatel není např. schopen přidělovat zaměstnancům práci v rozsahu 4 hodin z původně stanovené 8 hodinové délky směny. O překážku v práci na straně zaměstnavatele se jedná i v případě, že zaměstnavatel zaměstnancům práci přiděluje pouze v určitých pracovních dnech, např. pondělí až čtvrtek. Nejvýhodnějším řešením pro zaměstnavatele by v případech, kdy nepotřebuje výkon práce zaměstnance v původně stanoveném rozsahu, bylo zkrácení pracovní doby tak, aby zaměstnancům přiděloval práci pouze v potřebném rozsahu, který zaměstnavateli kryje poptávku po jeho výrobcích a službách, a mzdu jim poskytoval pouze za tuto dobu. Zaměstnavatel však nemůže spolu se snížením mzdy svým jednostranným rozhodnutím pracovní dobu zkrátit, a to ani v případech, kdy nemá pro zaměstnance dostatek práce, vyplývající z nezájmu o jím poskytované produkty či služby.
O překážku v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 ZP se jedná také tehdy, kdy zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách. O tuto překážku se může jednat výhradně u zaměstnavatele tzv. podnikatelského typu, tj. jiného než uvedeného v § 109 odst. 3 ZP. Zaměstnavatelé uvedení v tomto ustanovení, kteří odměňují zaměstnance za výkon práce platem, nemohou podle ustanovení § 209 ZP nikdy postupovat. Zaměstnavatelé, kteří nemohou ustanovení § 209 ZP použít, jsou stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona nebo regionální rada regionu soudržnosti.
Jestliže je dán postup podle § 209 ZP a zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci v celém rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, přísluší zaměstnancům po dobu, kdy jim zaměstnavatel práci přiděluje, mzda za odpracovanou dobu v poměru k odpracované době a za dobu, kdy nepracují, jim přísluší náhrada mzdy ve výši stanovené vnitřním předpisem, nejméně však ve výši 60 % průměrného výdělku.
Odpadnou-li důvody vedoucí k existenci překážky v práci na straně zaměstnavatele, je zaměstnavatel povinen zaměstnancům již bez dalšího přidělovat práci v celém rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, popřípadě kratší sjednané, která byla mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem původně sjednána. Tento postup je dán bez jakékoliv dohody se zaměstnancem anebo následného opatření zaměstnavatele, protože z koncepce překážky v práci na straně zaměstnavatele vyplývá, že odpadnou-li důvody pro překážku v práci, nastupuje opět povinnost zaměstnavatele práci v celém rozsahu zaměstnanci přidělovat.
PŘÍSPĚVEK V DOBĚ ČÁSTEČNÉ PRÁCE
Úprava je obsažená v nově vložených §§ 120a až 120f ZZ. Příspěvek v době částečné práce se poskytuje zaměstnavateli. Účelem je udržení úrovně zaměstnanosti, tzn. snaha udržet zaměstnance v zaměstnání a nekončit s nimi pracovní poměry. To se projevuje i v tom, že příspěvek se poskytuje pouze v případě, že se zaměstnancem, na něhož bude příspěvek v době částečné práce poskytován, nebude rozvázán pracovní poměr z důvodů uvedených v § 52 písm. a) – c) ZP, tj. z organizačních důvodů, a to po dobu, za kterou je tento příspěvek poskytován, a dále po dobu počínající dnem následujícím po dni, kdy je ukončeno poskytování příspěvku, jejíž délka odpovídá polovině počtu kalendářních měsíců, za které byl příspěvek na tohoto zaměstnance poskytnut. Doba se zaokrouhluje na celé měsíce nahoru. Příspěvek se bude poskytovat za splnění stanovených podmínek podle § 120a - 120f ZZ, a to po dobu, kterou stanoví nařízení vlády. Doba poskytování příspěvku činí nejvýše 12 měsíců.
Příspěvek se neposkytuje zaměstnavatelům, kteří jsou uvedeni v § 109 odst. 3 ZP, což je stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace nebo školská právnická osoba zřízená MŠMT, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, nebo regionální rada regionu soudržnosti. Tito zaměstnavatelé ale ani nemohou postupovat při překážce v práci podle § 209 ZP. Příspěvek se také bude poskytovat pouze na zaměstnance, jehož pracovní poměr ke dni podání oznámení zaměstnavatele trvá alespoň 3 měsíce. Zaměstnavatel je povinen před podáním oznámení písemně informovat zaměstnance o tom, že nastala překážka v práci na jeho straně, a že mu tak bude poskytován příspěvek v době částečné práce. Novela zákona o zaměstnanosti v § 120a až 120f ZZ upravuje pravidla a podmínky, za kterých bude příspěvek v době částečné práce poskytován. Samotné právo na poskytování příspěvku však založí až vláda, pokud vydá nařízení o tom, že existují důvody pro poskytování tohoto příspěvku. Vláda je při vydání nařízení také omezena pravidly, která stanoví zákon v § 120b…
