dnes je 5.5.2024

Input:

č. 2925/2013 Sb. NSS, Řízení před soudem: nezákonnost rozhodnutí správního soudu

č. 2925/2013 Sb. NSS
Řízení před soudem: nezákonnost rozhodnutí správního soudu
Daň z přidané hodnoty: důkazní břemeno daňového subjektu; osvobození od daně
k § 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního
k § 64 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (v textu jen „zákon o DPH“)
k § 92 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (v textu jen „daňový řád z roku 2009“)
I. Předložil-li žalobce při jednání na podporu svých tvrzení soudu rozsudek Soudního dvora EU, tím spíše jednalo-li se o skutkově i právně obdobnou věc s věcí právě projednávanou, bylo povinností soudu se s názorem v tomto rozsudku uvedeným argumentačně vypořádat, případně i tak, že vysvětlí a odůvodní, proč jej nepovažuje pro danou věc za relevantní a proč na případ žalobce dle jeho názoru nedopadá; pouze tak může být jeho rozhodnutí přesvědčivé a pouze tak může legitimizovat rozhodnutí samotné v tom, že správný výklad práva je právě ten výklad, který poté zvolil. Pokud soud bez dalšího argumentaci žalobce odmítl jako irelevantní, aniž by odůvodnil proč, postupoval nezákonně [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
II. Skutečnost, že pořizovatel zboží nepodal v jiném členském státě daňové přiznání, nemůže být bez dalšího určujícím důkazem o tom, že tam zboží skutečně přepraveno nebylo (§ 64 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).
III. Důkazní břemeno daňového subjektu není bezbřehé (§ 92 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, a § 64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty); naopak je omezeno principy fungování jednotného trhu. Stejně jako si daňový subjekt, jakožto dodavatel, nemůže při svých obchodních aktivitách počínat neopatrně, neboť by pak nebyl schopen prokázat dobrou víru, resp. musí přijmout „všechna opatření, která po něm mohou být rozumně požadována, aby zajistil, že operace, kterou provádí, jej nepovede k účasti na daňovém podvodu“, je i stát při prosazování svých zájmů (řádný výběr DPH) povinen brát výše uvedené principy na zřetel. Důkazní břemeno daňového subjektu, tj. přijetí „všech“ opatření, tak může být státem vynucováno pouze s respektem k základním svobodám zavedeným Smlouvou o fungování EU, jako je zejména volný pohyb zboží a služeb.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2013, čj. 5 Afs 83/2012-46)
Prejudikatura: č. 133/2004 Sb. NSS, č. 244/2004 Sb. NSS, č. 599/2005 Sb. NSS, č. 605/2005 Sb. NSS, č. 2172/2010 Sb. NSS, č. 2447/2011 Sb. NSS a č. 2458/2012 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 160/2005 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 403/03), č. 85/2006 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 664/04) a č. 122/2009 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 2096/07); rozsudky Soudního dvora ze dne 27. 9. 2007, Teleos a další (C-409/04, Sb. rozh., s. I-7797), ze dne 3. 5. 2012, Lebara (C-520/10), a ze dne 21. 6. 2012, Mahagében a Dávid (C-80/11 a další).
Věc: Společnost s ručením omezeným JET GROUP proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobkyně.

Žalobkyně dodávala telefonní karty osobám registrovaným v jiném členském státě (Slovensko) ve zdaňovacích obdobích leden 2008, březen 2008, duben 2008 a červen 2008. Nárok na uplatnění osvobození od DPH prokazovala žalobkyně předložením
Nahrávám...
Nahrávám...