č. 3099/2014 Sb. NSS, Opatření obecné povahy: zásady územního rozvoje; velké větrné elektrárny
č. 3099/2014 Sb. NSS
Opatření obecné povahy: zásady územního rozvoje; velké větrné elektrárny
k § 18 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)*)
k § 101d soudního řádu správního ve znění zákona č. 127/2005 Sb. **)
I. K naplnění cílů územního plánování zakotvených v § 18 stavebního zákona z roku 2006 musí mít kraj při přijímání územně plánovací dokumentace možnost zohlednit specifika svého území oproti jiným částem republiky. Zvláštními zákony (např. zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) je určena minimální míra ochrany jednotlivých zájmů, kterou kraj v rámci územního plánování nemůže snížit. Dospěje-li však k závěru, že zvláštní podmínky jeho území vyžadují intenzivnější ochranu, může přijmout pro ochranu hodnot chráněných zvláštními zákony přísnější kritéria. Omezení jakéhokoliv jiného zájmu či aktivity v území musí být úměrné ohrožení předmětných hodnot.
II. Nutnou součástí rozhodnutí kraje, kterým se zpřísňuje ochrana určitého zájmu v rámci zásad územního rozvoje nad zvláštním zákonem stanovený rámec, je přesvědčivé odůvodnění, ze kterého je zřejmé, v čem spočívá ojedinělost podmínek v daném území a z jakých důvodů nelze předpokládat, že by zákonem stanovená míra ochrany zájmů byla dostatečná (§ 101d s. ř. s.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2014, čj. 9 Ao 6/2011-261)
Prejudikatura: č. 2497/2012 Sb. NSS.
Věc: a) Obec Petrovice a b) Milan K. proti Ústeckému kraji o návrh na zrušení části opatření obecné povahy.
Návrhem podaným dne 22. 12. 2011 u Nejvyššího správního soudu dle § 101a soudního řádu správního se navrhovatelé a) a b) domáhali zrušení části opatření obecné povahy - Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje, schváleného Zastupitelstvem Ústeckého kraje dne 7. 9. 2011 (dále jen „ZÚR ÚK“).
Navrhovatelé uvedli, že vydáním ZÚR ÚK, konkrétně v nich uvedenou regulací ploch a koridorů pro umístění velkých větrných elektráren (dále jen „WE“) byli zkráceni na svých právech, a že obsah přijatých zásad územního rozvoje je v rozporu se zákonem. Území Ústeckého kraje (vedle Jihomoravského kraje a Kraje Vysočina) disponuje největším větrným potenciálem v České republice. Odpůrce přijetím ZÚR ÚK svou dosavadní relativně vstřícnou politiku ve vztahu k WE výrazně změnil a prostřednictvím přijatých zásad de facto na svém území stanovil pro rozvoj větrné energetiky stop-stav. Území, kde podle napadených částí ZÚR ÚK již není možno vymezit plochy pro WE, zahrnuje jak lokality, v nichž neexistuje žádný zákonný důvod pro takovou regulaci, tak i místa, kde jsou již větrné elektrárny v provozu, a kde by tedy bylo možné uvažovat o jejich racionálním rozšíření o další jednotky WE.
Regulace WE obsažená v ZÚR ÚK je obdobně nepodmíněná a absolutní, a dokonce přísnější, než byla regulace WE obsažená v zásadách územního rozvoje Moravskoslezského kraje, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, čj. 7 Ao 2/2011-127, č. 2497/2012 Sb. NSS, zrušena z důvodu neproporcionálního, a tedy nezákonného zásahu do práva obcí na samosprávu a pro nepřípustné omezení vlastnických práv. Navrhovatelé odkázali na právní argumentaci…
