MYSLELI JSTE SI, ŽE... - Přehled judikatury Nejvyššího soudu trochu jinak

     I tímto způsobem může zaměstnavatel přemýšlet: „Když nesplním svoji povinnost a nepovedu evidenci pracovní doby včetně práce přesčas, nikdo mi nedokáže, že moji zaměstnanci práci přesčas skutečně konali. Kontrolnímu orgánu už to nějak vysvětlím, doplácet zaměstnancům nic ale nebudu.“

     Nevím, jestli se zrovna takto ubíraly myšlenky zaměstnavatele (konkrétně multikina), než došlo k soudnímu sporu s jeho bývalým zaměstnancem (konkrétně promítačem) o zaplacení vykonané práce přesčas. Protože k ruce nemohl mít evidenci pracovní doby (práce přesčas), dovozoval zaměstnanec své právo z programů příslušného multikina, počtu promítaných filmů a počtu zaměstnaných promítačů. Nižší soudy žalobu zaměstnance zamítly s tím, že ve vztahu k opodstatněnosti jeho práva nelze vycházet jen z hypotetického předpokladu určitého objemu přesčasových hodin, aniž by rozsah přesčasové práce byl zcela konkrétně a detailně tvrzen a doložen.

     Nejvyšší soud vrátil celou věc zpátky do hry. Dospěl k závěru, že pouhá okolnost, že zaměstnavatel (v rozporu se zákonem) nevede nebo není schopen doložit evidenci pracovní doby (práce přesčas) u jednotlivých zaměstnanců, neznamená, že by zaměstnancova práce nad zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu ztratila povahu práce přesčas. To, že zaměstnavatel nevede nebo není schopen doložit evidenci práce přesčas, znamená jen tolik, že skutečnost, kdy (resp. od kdy do kdy) zaměstnanec v jednotlivých dnech týdne práci, případně práci přesčas konal, nelze určit právě z dokladů, jež má vést zaměstnavatel. Výkon práce přesčas a její rozsah je pak třeba zjišťovat z jiných skutečností…