PŘÍBĚHY K ZAMYŠLENÍ - Tajný spolek jasnovidců

     Ctižádostivý a bystrý chlapec se doslechl o tajném spolku jasnovidců. Hned zatoužil jít k nim do učení a taky vědět všechno na světě. Ale chtěl si jasnovidce nejdřív otestovat. Co když jsou to jen pouťoví kejklíři a druhořadí podvodníci? S takovými by nerad ztrácel čas. Proto jim ukradl vzácnou knihu. Schoval se i s ní do koruny stromu a čekal, co se bude dít.

     Jasnovidci ztrátu brzy objevili. V noci rozdělali oheň a sesedli se v kruhu pod stromy. Všichni mlčky upřeli zrak do plamenů. Konečně jeden z nich promluvil: „Můj vnitřní zrak už vidí zloděje. Je to štíhlý mladík plavých vlasů.“ Byla to do písmene pravda a chlapec ve větvích se zachvěl.

     Potom promluvil druhý muž: „Můj vnitřní zrak už vidí, kde se zloděj skrývá. Je v koruně stromu v tomto lese.“ Chlapec úlekem div neupustil knihu.

     Vtom tiše promluvila stará vědma: „Můj vnitřní zrak vidí až do chlapcova srdce. Nechtěl nás okrást, chtěl nás jenom zkoušet. Už teď se stydí za svou pýchu a není potřeba ho trestat. Je to v hloubi srdce dobrý hoch.“

     Chlapec seskočil a padl před ní na kolena. „Matko, prosím, buď mou učitelkou Ty! Všichni zde jste praví jasnovidci, ale Ty jediná jsi viděla to dobré, co je ve mně. A přesně tak toužím být jasnovidný já.“

     Jeden rok končí a druhý už čeká za rohem. Stejně jako ten letošní, bude směsí dobrého i zlého, budou v něm chvíle veselí a…