Vykazování cenin, aneb Interpretace NÚR I-49

2024.10.1

Vykazování cenin, aneb Interpretace NÚR I-49

Ing. Ivana Pilařová

VYŠLO V ČÍSLE 10-11/2024

Účtování o ceninách je považováno za okrajovou záležitost, navíc kolky a poštovní známky již delší dobu nakupujeme jen výjimečně. Pokud se podíváme na úpravu této oblasti do ČÚS 016, bodu 3.2.2., zjistíme, že ceniny spadají do kategorie peněžních prostředků v pokladně, konkrétně jsou zachyceny na účtu 213 – Ceniny. Mezi ceniny podle ČÚS patří například poštovní známky, kontrolní pásky určené ke značení lihu, dálniční nálepky, kolky, telefonní a ostatní karty, mají-li hodnotu, ze které bude moci být po vydání do užívání čerpáno před jejich vydáním. Jako ceniny se účtují i poukázky na stravování při zajištění stravování prostřednictvím stravenek apod. Ano, je to opravdu historická úprava a vzhledem k vyvíjejícímu se názoru na to, co je (a není) věrný a poctivý obraz, byla Národní účetní radou dne 19. 2. 2024 schválena a poté vydána Interpretace I–49 – Vykazování a oceňování cenin.

Úkolem Interpretace je odpovědět na následující otázky:

a) Vykazují se všechny ceniny ve skupině "peněžní prostředky v pokladně"?

b) Pokud se nevykazují všechny ceniny ve skupině "peněžní prostředky v pokladně", kde se vykazují v rozvaze?

c) Jak se v účetnictví oceňují ceniny, na kterých není uvedená jmenovitá, neboli nominální hodnota v platné měně, ale v jiných jednotkách, jako například v jednotkách služby, která se bude čerpat za ceninu v budoucnosti?

d) Které ceniny v cizí měně se přepočítávají na českou měnu k rozvahovému dni?

Pod pojmem ceniny chápeme účelový platební prostředek v určité hodnotě, které slouží jako ekvivalent peněz, avšak pouze pro vymezený účel nebo účely. Ceniny, pokud mají být ekvivalentem peněz, musí být:

a) snadno a pohotově směnitelné za předem známou částku peněžních prostředků nebo

b) přímo použitelné jako platební prostředek při nákupu předem neurčeného zboží nebo služeb.

Snadno a pohotově směnitelné jsou takové ceniny, které je možné směnit za peněžní prostředky zpravidla do tří měsíců. Ceninou je například tabáková nálepka či stravenka u účetní jednotky, která přijala stravenku jako platební prostředek a očekává následnou směnu za peněžní prostředky.

Ceniny lze rozdělit na:

• ceniny k úhradě poplatků nebo daní jako například kolkové známky, dálniční nálepky, tabákové nálepky, kontrolní pásky ke značení lihu, nálepky, žetony nebo jiné ceniny potvrzující zaplacení poplatku za svoz odpadu,

• ceniny k úhradě služeb jako například jízdenky, místenky, letenky, vstupenky, poštovní známky, telefonní karty, cestovní poukázky na zajištění dovolené, poukázky na sport a kulturu, na preventivní a nadstandardní zdravotní péči, na vzdělávání,

• ceniny k platbám za zboží jako například dárkové poukázky na nákup zboží, slevové poukázky.

Pozorný čtenář jistě zjistí, že výčet cenin uvedený v historické úpravě a v I–49 se příliš neliší. Rozdíl obou úprav spočívá nikoliv ve výčtu cenin, ale v tom, že ne každá cenina bude účtována na účet 213 – Ceniny a vykazována jako "peněžní prostředky v pokladně".

Jako platební prostředek je možné vykázat pouze "přímý ekvivalent peněz", jako je například stravenka u stravovacího zařízení, které ji přijalo namísto peněz. Takové ceniny se oceňují jmenovitou hodnotou a zachycují stejně jako v minulosti na účtu 213 – Ceniny a v rozvaze se vykazují dohromady s peněžním prostředky.

Ostatní majetkové hodnoty a instrumenty, které nelze považovat za ekvivalenty peněz, ale za určité "potvrzení", se vykazují na jiných rozvahových účtech, a to v souladu s účelem jejich použití a v souladu s tím, v jaké roli k dané skutečnosti účetní jednotka…