č. 1491/2008 Sb. NSS, Daňové řízení: dodatečné daňové přiznání
č. 1491/2008 Sb. NSS
Daňové řízení: dodatečné daňové přiznání
k § 41 odst. 4 písm. c) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 85/1994 Sb., č. 255/1994 Sb. a č. 323/1996 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
Podání dodatečného daňového přiznání nebrání předchozí přezkoumání správního rozhodnutí soudem [§ 41 odst. 4 písm. c) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků], pokud se toto daňové přiznání opírá o skutečnosti, které nebyly uplatněny v původním řízení a nebyly ani předmětem zkoumání soudem.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2007, čj. 8 Afs 71/2006-52)
Prejudikatura : srov. č. 792/2006 Sb. NSS a č. 1355/2007 Sb. NSS.
Věc: Jana F. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobkyně.
Žalobkyně podala dne 1. 6. 2005 dodatečné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za období říjen 1997. Finanční úřad rozhodnutím ze dne 14. 6. 2005 řízení zahájené na základě dodatečného daňového přiznání zastavil.
Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala a žalovaný odvolání zamítl rozhodnutím ze dne 1. 11. 2005. V odůvodnění svého rozhodnutí zejména uvedl, že dodatečné daňové přiznání bylo nepřípustné, protože daňová povinnost na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce října 1997 byla již přezkoumána rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 1. 2005, a tudíž se na dodatečné daňové přiznání ze dne 1.6. 2005 plně vztahuje omezení vyplývající z § 41 odst. 4 písm. c) d. ř.
Žalobkyně, která napadla rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Českých Budějovicích, žalobu odůvodnila tím, že ve výše zmíněném rozhodnutí nebyla přezkoumána vlastní daňová povinnost daňového subjektu za celé zdaňovací období říjen 1997 ve smyslu § 2 odst. 2 písm. i) zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), nýbrž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného dle § 78 odst. 7 s. ř. s. s tím, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Podle žalobkyně tak správce daně postupoval v rozporu s § 41 odst. 4 d. ř., když nezkoumal, zda nejsou v souvislosti s podáním dodatečného daňového přiznání splněny podmínky pro užití mimořádných opravných prostředků podle § 54 a 55b tohoto zákona. Pokud by správce daně zjistil, že nezaniklo právo pro užití mimořádných opravných prostředků a jsou splněny podmínky podle citovaného ustanovení, měl vést další řízení jako o mimořádném opravném prostředku, a to z úřední povinnosti. Žalovaný se tímto postupem správce daně vůbec nezabýval i přes výslovnou žádost žalobkyně.
Krajský soud v Českých Budějovicích svým rozsudkem ze dne 8. 2. 2006 žalobou zamítl a rozsudek odůvodnil mimo jiné tím, že podmínky, za kterých může daňový subjekt podat dodatečné daňové přiznání na daňovou povinnost nižší, jsou stanoveny v § 41 odst. 4 písm. c) d. ř. Podle něho lze daňové přiznání platně podat jen tehdy, nejsou-li splněny podmínky pro využití mimořádných opravných prostředků podle § 54 a § 55b d. ř., a to do lhůty stanovené v § 47 odst. 1 tohoto zákona, není-li zvláštním předpisem stanoveno jinak. Toto dodatečné daňové přiznání však nelze…
